Právě rostou: červenec 2015

Začátek července přinesl menší vlnu řady letních druhů hub, suché a velmi teplé počasí ji ale záhy ukončilo…

Menší množství srážek ve druhé polovině června v kombinaci s vysokými teplotami dokázalo probudit některé vysloveně letní druhy hub (muchomůrka drsná, hřib přívěskatý, hřib le Galové, holubinka ruměná), zároveň poprvé poskytlo dostatek vláhy pro druhy, které jsou v jiných letech běžné již v květnu (holubinka bukovka, hřib dubový) a k tomu umožnilo přežít i jarním druhům jako je vláknice začervenalá nebo chřapáč žebernatý. Houby první poloviny sezóny se tak objevily během jediného týdne - a téměř všechny poté zmizely.

Snad druhově nejbohatší byla nabídka holubinek. Krom vyobrazených druhů - holubinky bukovky (Russula heterophylla), již zmíněné letní holubinky ruměné (Russula pseudointegra) a v jižních Čechách vzácnější holubinky habrové (R. carpini) - jsme měli možnost vidět např. holubinku hřebínkatou (Russula pectinatoides), hřebenitou (R. pectinata), nelibou (R. amoenolens), slanečkovou (R. graveolens), medovonnou (R. melliolens), namodralou (R. cyanoxantha), parkovou (R. exalbicans), ranou (R. nauseosa) nebo mandlovou (R. vesca). Většina plodnic však zaschla během růstu.

holubinka habrová
(Russula carpini)

holubinka bukovka
(Russula heterophylla)

holubinka ruměná
(Russula psudointegra)

Z dalších lupenatých se dařilo málokterým druhům. Pod habry se objevil ryzec kroužkatý (Lactarius circellatus), v regionu nehojný druh. Z vláknic například tuřínonohá (Inocybe napipes), přičemž ještě začátkem měsíce bylo i přes vysoké teploty možné najít prudce jedovatou vláknici začervenalou (Inocybe erubescens), které se letos docela dařilo. K vidění byla v okolí Hluboké, Vidova, Libniče nebo Chýnova - pravděpodobně letos rostla hojně na všech známých lokalitách.

ryzec kroužkatý
(Lactarius circellatus)

vláknice tuřínonohá
(Inocybe napipes)

vláknice začervenalá
(Inocybe erubescens)

Překvapil již červnový růst muchomůrky drsné (Amanita franchetii). Tato vzácná houba je z jižních Čechá známá pouze z hrází několika rybníků bohatých na teplomilnou mykoflóru, kde roste v mykorhize z duby a také z Arboreta táborské botanické zahrady. Podrobnější popis najdete v rubrice Hledejte… Specifikem této houby je značná barevná i tvarová variabilita plodnic, které mohou více či méně připomínat jedlou muchomůrku růžovku neboli masák (Amanita rubescens), někdy ale i hnědě zbarvenou muchomůrku královskou. Záměna s masákem je z houbařského hlediska závažnější, muchomůrka drsná je totiž považovaná za nebezpečnou. Obě houby mohou růst na stejném stanovišti a navíc mají i totožný znak - jinak používaný k odlišení od muchomůrky tygrované (Amanita pantherina) - svisle rýhovaný prsten. Jak lze muchomůrku drsnou od masáku odlišit? Menším až nulovým množstvím růžových tónů, naopak tendencí ke žloutnutí (patrné především po obvodu nadzemní části „hlízy“) a pravidelnějším rozložením často ostře vystupujících strupů na klobouku. Nejjednodušší pravidlo, jak se záměně vyhnout, je sbírat masáky tam, kde muchomůrka drsná neroste, tedy mimo hráze rybníků, nejlépe v jehličnatých lesích.

muchomůrka drsná
(Amanita franchetii)

muchomůrka růžovka
(Amanita rubescens)

muchomůrka tygrovaná
(Amanita pantherina)

Dosavadní situace v jehličnatých lesích ale není nijak dobrá, v podstatě jediný jedlý druh, který bylo možné sbírat, je liška obecná (Cantharellus cibarius). Z vzácnějších druhů vyhovoval průběh červnového počasí chřapáči Quéletovu (Helvella queletii), což je saprotrof preferující půdy s vyšším obsahem vápníku. Podobná stanoviště vyhledává i ouško zvrásnělé (Otidea phlebophora). V České republice bylo objeveno teprve loni. V jižních Čechách je známe ze dvou lokalit. Nápadné je jasně žlutou barvou, drobnými (1-3cm) plodnicemi se zřetelným žebrováním ve spodní části.

liška obecná
(Cantharellus cibarius)

chřapáč Quéletův
(Helvella queletii)

ouško zvrásnělé
(Otidea phlebophora)

Z hřibovitých bylo možné najít hřib dubový (Boletus reticulatus), ale stále spíš ojediněle. Lépe začátek léta vyhovoval hřibu přívěskatému (Butyriboletus appendiculatus). Jeho plodnice se začaly objevovat již v prvním červencovém týdnu, tj. o několik týdnů dříve než loni, a to na řadě lokalit. Jde o vzácnější houbu (zařazenou do Červeného seznamu), a proto by neměla být sbírána pro kuchyňské účely. K těm se beztak příliš nehodí, prakticky vždy bývá silně červivá. Nakrátko se objevil hřib medotrpký (Caloboletus radicans), který na přelomu června a července vyráží každoročně. Masitý pevný hřib s bělavým kloboukem, žlutým třeněm a modrající dužninou mnozí houbaři neznají a leckdy si s ním zkazí oběd, případně žaludek. Je totiž nejedlý, více či méně hořký. Pokud konzument nepostřehne, že „ty hříbky tentokrát chutnají nějak divně“, následuje obvykle bezesná noc.

hřib dubový
(Boletus reticulatus)

hřib přívěskatý
(Butyriboletus appendiculatus)

hřib medotrpký
(Caloboletus radicans)

Pokud bylo možné najít některý z jedlých hřibů v jehličnatých lesích, šlo o hřib kovář (Neoboletus luridiformis), který zvládá teplotní i srážkové výkyvy lépe než druhy ze skupiny pravých hřibů. Trochu podobnému hřibu koloději (Suillellus luridus), jenž se v jiných letech objevuje již na přelomu června a července, se letos příliš nedařilo, roste ojediněle. Spíše než v lesích ho v regionu najdeme v parcích, na trávnících nebo travnatých návsích, kde roste pod břízami a lipami.

hřib kovář
(Neoboletus luridiformis)

hřib koloděj
(Suillellus luridus)

hřib Le Galové
(Rubroboletus legaliae)

Z červených hřibů jsme již našli hřib Le Galové (Rubroboletus legaliae), opět jde na poměry jižních Čech o nezvykle časný výskyt. Tento vzácný a nepříliš známý druh, který se vyskytuje na několika rybničních hrázích Českobudějovicka, Lomnicko-Lužnicka, Táborska a ojediněle i jinde, obvykle houbaři považují za hřib satan. Setkali jsme se ale i s tím, že jej sběrač nedokázal odlišit od kováře. Je to přitom snadné: kovář nikdy nemá bělavý klobouk. Jednoduché pravidlo: nesbírejte hřiby s bělavým nebo růžovým kloboukem. Jsou buďto jedovaté, nejedlé (hořké) nebo zákonem chráněné.

kozák habrový
(Leccinum pseudoscabrum)

hřib červený
(Hortiboletus rubellus)

hřib plstnatý
(Xerocomus subtomentosus)

Kozák habrový (Leccinum pseudoscabrum) roste v teplejších oblastech pod habry. Krom mykorhizního partnera je pro něj typické rezavě-oranžové zbarvení klobouku mladších plodnic a hnědočerný rozpraskaný klobouk starších. Pod duby, lipami a břízami - nejčastěji v parcích - vyrůstá hřib červený (Hortiboletus rubellus). Z houbařského hlediska jde sice o jedlou, ale kulinářsky nepříliš ceněnou houbu. Podobných kvalit dosahuje hřib plstnatý (Xerocomus subtomentosus).

lesklokorka ploská
(Ganoderma applanatum)

lesklokorka pryskyřičnatá
(Ganoderma resinaceum)

pstřeňovec dubový
(Buglossoporus pulvinus)

Na mrtvých nebo odumírajících lípách, topolech, bucích, ale i dalších listnáčích a občas i na jehličnanech (z ČR je známa z více než 50 druhů dřevin) vyrůstá lesklokorka ploská (Ganoderma applanatum). Působí bílou hnilobu a u živých stromů rychle narušuje stabilitu. Oproti ní mnohem vzácnější lesklokorka pryskyřičnatá (Ganoderma resinaceum) preferuje živé duby (případně habry a jiné listnáče), na nichž se začátkem léta objevují velmi nápadné a často dekorativní plodnice se silným bílým okrajem a lesklým, karamelově až kaštanově hnědým povrchem (v době intenzivního růstu může být pokryt vrstvou hnědorezavých spór a působit matně). V jižních Čechách je tento druh běžnější než v ostatních částech republiky, preferuje rybniční oblasti s význačnou teplomilnou mykoflórou. Na podobných lokalitách roste na odumřelých dubech pstřeňovec dubový (Buglossoporus pulvinus), který má ještě vyšší ekologické nároky - v regionu je velmi vzácný.