Právě rostou: červen 2015

Červnový díl našeho seriálu by se mohl jmenovat „právě nerostou“. I přes nepřízeň počasí lze ale zajímavé huby najít…

Mírné srážky na konci května sice nemohly vykompenzovat dlouhodobý vláhový deficit, ale některým druhům hub stačily. Třicítky, které ale následovaly o prvním a druhém červnovém víkendu vysušily poslední zbytky vláhy a následující srážky spojené s výrazným poklesem teplot prakticky zastavily již tak slabý růst hub.

Začala sezóna holubinek, mezi jarními převažují jedlé druhy. Možné je najít růžově zbarvenou holubinku mandlovou (Russula vesca) a dvě fialovozelné: holubinku namodralou (Russula cyanoxantha) s pružnými lupeny a holubinku doupňákovou (Russula grisea), jejíž lupeny mohou být za syrova u mladších plodnic mírně palčivé.

holubinka mandlová
(Russula vesca)

holubinka namodralá
(Russula cyanoxantha)

holubinka doupňáková
(Russula grisea f. viridicolor)

Z nejedlých se již objevuje holubinka hřebínkatá (Russula pectinatoides), která sice není pálivá, ale vykazuje nepříjemnou chuť i aroma připomínající technický olej. Typická je pro ni (a některé podobné rovněž nejedlé druhy) nahnědlá barva klobouku připomínající lepenku. Patrně nejnebezpečnější houba, kterou lze v současnosti najít, je vláknice začervenalá (Inocybe erubescens), dříve uváděná jako vláknice Patouillardova (Inocybe patouillardi). Má nepříliš masité plodnice s válcovitým třeněm, roste obvykle pod lipami, buky, lískami a méně často také habry a duby. V jižních Čechách je poměrně vzácná, objevuje se tu na několika typech stanovišť: Jednak jde o lokality s vápencovým podložím (Českokrumlovsko, Strakonicko, Vimpersko a Táborsko), dále v bukových lesích (okolí Hluboké nad Vltavou) a nakonec v parcích, na hřbitovech, v okolí kostelů, hradů a jiných starých staveb, ze kterých je do půdy vyplavován vápník. Otrava je způsobena obsahem muskarinu a projevuje se nejprve sliněním, zvracením a křečovitými průjmy, v další fázi poruchami srdeční činnosti a poruchami vidění, nakonec mdlobami a zástavou dechu či srdce. Při včasné lékařské pomoci nebývají otravy smrtelné a nemusí mít ani trvalé následky. Z vláknic je možné najít také drobnější vláknici plsťovitou (Inocybe lacera), která roste spíše na člověkem narušených stanovištích.

holubinka hřebínkatá
(Russula pectinatoides)

vláknice začervenalá
(Inocybe erubescens)

vláknice plsťovitá
(Inocybe lacera)

Setkat se můžete s několika druhy helmovek, drobných hub rostoucích ze zbytků dřeva a opadu. Typickým druhem konce jara a počátku léta je helmovka raná (Mycena abramsii). Roste na dřevě listnáčů i jehličnanů a vykazuje ředkvově-nitrózní pach. Drobnějším, ale nápadnějším druhem je helmovka jehličková (Mycena acicula). Její klobouk dosahuje průměru jen kolem půl centimetru, jeho jasně oranžová barva v kombinaci se žlutě zbarveným třeněm ale svítí i na několik metrů. Podle žlutého třeně ji rozlišíme od helmovky jitřenkové (která jej má bílý) a kalichovky oranžové s třeněm v barvě klobouku (a navíc sbíhavými lupeny). Méně běžná helmovka zelenobřitá (Mycena viridmarginata) roste na tlejícím dřevě smrku, případně jedle. K určení může pomoci okrově-olivový nádech plodnice a podobně zbarvené ostří lupenů.

helmovka raná
(Mycena abramsii)

helmovka jehličková
(Mycena acicula)

helmovka zelenobřitá
(Mycena viridimarginata)

K nejvzácnějším houbám dnešního dílu patří kržatka vrásčitá (Tubaria confragosa). Preferuje vlhká stanoviště - prameniště, rašeliniště, podmáčené smrčiny a podobně, na nichž vyrůstá z tlejícího dřeva bříz (případně vrb a olší). Typické je pro ni hnědočervené zbarvení a prsten přirostlý ke třeni za spodní okraj a přehrnutý. Jde o zákonem chráněný druh zahrnutý do Červeného seznamu hub (makromycetů) České republiky, kde je vedena jako ohrožená. Nepříliš hojná je i strmělka kořínkatá (Clitocybe vermicularis), drobná lupenatá jarní houba s pleťově zbarveným kloboukem. Po opatrném vyjmutí ze substrátu můžeme najít světlé „kořínky“ - myceliové provazce. „Kořen“ má také slizečka ocasatá (Hymenopellis radicata), ale v jejím případě není tvořený provazci podhoubí, ale prodlouženým třeněm. Ten plodnici zásobuje vodou a živinami často ze značné hloubky, díky čemuž může růst i za suchého počasí. Roste ze dřeva buku, dubu nebo habru, nejčastěji ze starých pařezů nebo hluboko uložených odumřelých kořenů.

kržatka vrásčitá
(Tubaria confragosa)

strmělka kořínkatá
(Clitocybe vermicularis)

slizečka ocasatá
(Hymenopellis radicata)

V opadu pod listnatými stromy roste po deštích hojně penízovka žlutolupenná neboli hnědá (Gymnopus ocior). Lze ji zaměnit za penízovku vodnatou (Gymnopus aquosus) nebo penízovku dubovou (Gymnopus dryophilus). Všechny tři jsou považovány za jedlé (jen kloboučky), ale většinu houbařů neoslovují. S určitou dávkou štěstí můžete najít i některou z hřibovitých hub, například hřib dubový (Boletus reticulatus) nebo hřib kovář (Neoboletus luridiformis). Krom nich jsme měli možnost vidět také kozák topolový (Leccinum duriusculum), který před několika dekádami téměř vymizel v důsledku kyselých dešťů. Byl proto v 90. letech zařazen do Červené knihy. Později se situace zlepšila a v současnosti jej nacházíme prakticky každoročně. Roste na prohřátých místech pod osikami a vyznačuje se hnědošedým kloboukem a pevným třeněm, který na bázi modrozelená. Pod borovicemi roste klouzek zrnitý (Suillus granulatus), jeden z prvních klouzků, který může růst už po prvních květnových deštích. Od většiny běžných klouzků se liší absencí prstenu na třeni.

penízovka žlutolupenná
(Gymnopus ocior)

kozák topolový
(Leccinum duriusculum)

klouzek zrnitý
(Suillus granulatus)

Stoupající teploty probouzejí lesklokorky, skupinu chorošovitých hub, z nichž nejběžnější lesklokorku ploskou (Ganoderma applanatum) najdete na pařezech a mrtvých kmenech listnáčů (topol, dub, lípa…) i jehličnanů (především smrk). Od ostatních běžných lesklokorek se odlišuje především matným povrchem plodnic. Rozpuklec hruškovitý (Phallogaster saccatus) roste poměrně vzácně na zbytcích dřeva, v opadu a humózních půdách. Jde o drobou, jen několik centimetrů velkou houbu vakovitého vzhledu. Často má tvar obrácené hrušky. Povrch bývá bělavý až zarůžovělý, na okusu prosvítá zelenavá hmota obsahující výtrusy. V době zralosti plodnice rozpraská a zelená hmota (páchnoucí mršinou) láká hmyz, který šíří výtrusy. V písčitých borech, pískovnách, ale i na jiných stanovištích s porézním substrátem a porosty borovic, se může objevovat měcháč písečný (Pisolithus arhizus). Plodnice této břichatkovité houby se dlouho vyvíjejí pod zemí a teprve v době zralosti prorůstají na povrch. V té době mohou připomínat pýchavku nebo pestřec, jeji povrch je ale hladký a praskliny odhalují hnědorezavé výtrusy. Plodnice mají velmi specifickou stavbu, která je dobře patrná na řezu nebo lomu. Tvoří je okrově žluté pecičky propletené černými žilkami. Dříve se měcháč písečný používal k barvení textilu a potravin (např. salámů).

lesklokorka ploská
(Ganoderma applanatum)

rozpuklec hruškovitý
(Phallogaster saccatus)

měcháč písečný
(Pisolithus arhizus)

Velmi vzácnou houbou, která má navíc vztah k historii Mykologického klubu, jsou kuřátka lososová (Ramaria subbostrytis). Rostou v teplých lesích pod duby, buky či habry a preferují půdy se zvýšeným obsahem vápníku. Plodnice se vyznačují kombinací žlutých, krémově oranžových a lososových odstínů. V jižních Čechách se vyskytují na několika místech v širším okolí Hluboké nad Vltavou, kde jí poprvé našli v 70. letech 20. století manželé Fulínovi, zakládající členové Mykologického klubu. V této oblasti sbírali houby pro stálou výstavku - mykologickou skříňku umístěnou na českobudějovickém náměstí. Přestože původní lokalita patrně zanikla, ještě několik míst, kde byla kuřátka lososvá v posledních letech nalezena, zbývá. Podobná stanoviště vyhovují také zvonkovce žlutavé (Tarzetta catinus), jarní vřeckovýtrusné houbě tvořící až 40 milimetrů velké pohárkovité plodnice špinavě žlutavého zbarvení. Na vlhkých neznečištěných lokalitách - mokřinách, rašeliništích, okrajích tůní - vyrůstá z mělké stojaté vody čapulka bahenní (Mitrula paludosa). Zaměněna by mohla být za míhavku potoční, která je drobnější a preferuje proudící vodu - čisté horské potoky a stružky.