Právě rostou: červenec 2019

Červenec by se dal co do růstu hub označit za nevyrovnaný. Přesto nebyl bez zajímavých nálezů…

Na situaci první poloviny léta se podepsaly hlavně dlouhé intervaly mezi srážkami na konci června a v první polovině července. Dále několik období vysokých teplot kolem 35 °C v kombinaci se suchým jižním až východním větrem a nedostatek podzemní vody. Přestože celkové srážkové úhrny nebyly nízké, mizela vláha v důsledku nepříznivého počasí příliš rychle na to, aby mohly houby v obvyklé míře růst. Oproti červnu ustoupily a koncem července téměř zcela chyběly běžné jedlé druhy, naopak se dařilo druhům teplomilným a zvládajícím výkyvy počasí. Druhy, které se obvykle začínají objevovat ve druhé polovině července - lošákovité, kuřátka, čirůvky, kořenatky - byly k vidění minimálně.

rosolovka průsvitná (Tremella encephala)

krásnorůžek vidlený (Calocera furcata)

plesňák čekankový (Thelephora penicillata)

Na nedlouho padlých smrkových kmenech jsme viděli rosolovku průsvitnou (Tremella encephala) parazitující na pevníku krvavějícím. Stejný substrát (čerstvé kmeny smrku) vyhovuje krásnorůžku vidlenému (Calocera furcata). Oproti hojnějšímu krásnorůžku lepkavému roste přímo z neodkorněného dřeva a je drobnější. Ještě podobnější krásnorůžek rohovitý roste na listnáčích a nevětví se. Na vlhkých místech - v prameništích, kolem potoků, v terénních depresích nebo podél lesních cest, po kterých stéká voda - může růst plesňák čekankový (Thelephora penicillata). eho plodnice obrůstají veškerý organický materiál, často mechy. Nejčastěji ho najdeme pod buky, ale může růst i pod jinými stromy (jehličnany i listnáči).

korunokyjka svícnovitá (Artomyces pyxidatus)

měcháč písečný (Pisolithus arhizus)

psivka obecná (Mutinus caninus)

Na silně zetlelém dřevu listnáčů, ale v posledních letech stále častěji též na málo zetlelém (tvrdém) dřevu borovic, rostou větvené plodnice korunokyjky svícnovité (Artomyces pyxidatus). Druh, který byl dříve považován za vzácnější, se výrazně šíří. Pod borovicemi, přímo na holém písku, můžete najít vakovité hluboce kořenující plodnice měcháče písečného (Pisolithus arhizus). Přestože vyžaduje chudý propustný substrát (a přítomnost borovice), dokáže za těchto podmínek existovat i na velmi nehostinných stanovištích silně ovlivněných lidskou činností. Druhou břichatkovitou houbou dnešního výběru je psivka obecná (Mutinus caninus), blízká příbuzná v červnu vyobrazené psivky Ravenelovy. Oproti ní je na území České republiky považována za původní druh. Zatímco psivka Ravenelova září malinovými tóny, psivka obecná bývá vybarvena spíše mrkvově. Ráda roste v okolí starých pařezů na výživných (spíše alkalických nebo alespoň nepříliš kyselých) půdách.

holubinka jitřenková (Russula velutipes)

holubinka fialovonohá (Russula violeipes)

holubinka rudonohá (Russula rhodopoda)

K široce zastoupeným houbám první poloviny léta náleží holubinky. Ze zajímavějších druhů jsme opakovaně viděli holubinku jitřenkovou (Russula velutipes). Roste převážně v bučinách, ale může se objevit i pod jinými listnáči. Roztroušeně se vyskytující holubinka fialovonohá (Russula violeipes) patřila k druhům, které horké počasí s nepravidelnými srážkami příliš nevadilo. Rostla bez přestávky na několika lokalitách. Vzácnější holubinka rudonohá (Russula rhodopoda) preferuje vlhčí mech v jehličnatých lesích. Plodnice mají na třeni často (ale ne vždy) znatelný vínový přeliv. Povrch klobouku je za vlhka slizký, za sucha lesklý. Chutná pálivě.

ryzec zprohýbaný (Lactarius flexuosus)

ryzec Bertillonův (Lactifluus bertillonii)

ryzec syrovinka (Lactifluus volemus compl.)

V jehličnatých lesích a parcích, zvláště v oblastech, kterým se vyhnuly nejtěžší dopady kyselých dešťů, lze najít ryzec zprohýbaný (Lactarius flexuosus). Jeho světle šedohnědé až šedorůžové klobouky nesou shora více či méně znatelné soustředné pásování, zespodu okrově žlutě zbarvené lupeny. Mléko má bílou barvu. Podobný ryzci peprnému (oproti němuž má nápadně řidší lupeny) a ryzci plstnatému (oproti němuž roste již dříve v létě a vykazuje silně pálivou chuť mléka) je ryzec Bertillonův (Lactifluus bertillonii). Jeho chuť patří mezi ryzci vůbec k nejpálivějším, takže záměna za některými houbaři sbíraný ryzec peprný nemusí být příjemná. Na řadě lokalit se objevovaly syrovinky. Bylo prokázáno, že v Evropě rostou přinejmenším tři různé druhy, které se donedávna nerozlišovaly a označovaly jménem Lactifluus volemus. Jejich určení není snadné a z hlediska houbaře nepotřebné - co do jedlosti jsou bez rozdílu. Můžete na ně narazit pod borovicemi, pod smrky, pod buky, ale i pod jinými stromy - plodnice na snímku jsme našli v parkovém porostu dubu.

bedla vysoká (Macrolepiota procera)

pečárka Bernardova (Agaricus bernardii)

strmělka nálevkovitá (Infundibulicybe gibba)

Bedla vysoká (Macrolepiota procera) by mohla potěšit houbaře, který v důsledku absence bílých hřibů jistě bude mít v košíku místo. Plodnice této houby ale za suchého počasí dlouho vytrvávají na stanovišti, kolonizují je různé druhy plísní, takže je potřeba zkontrolovat, zda jimi není nalezený exemplář napaden (různé tmavé nebo barevné tečky) a zda jsou jeho lupeny šťavnaté, nikoli oschlé a gumové. V některých letech nám houbaři opakovaně přinášejí do poradny mohutné žampiony, které našli kolem chodníku nebo silnice. Právě taková, v zimě solená, místa vyhovují pečárce Bernardově (Agaricus bernardii). Nálezcům ale její konzumaci nedoporučujeme hned ze dvou důvodů. Houby v okolí chodníků a silnic mohou obsahovat zvýšené množství těžkých kovů, případně být znečištěné různými venčenými čtvernožci. Dužnina této houby, která na řezu červená a „voní“, jako by ji nějaký ten čtvernožec již svojí návštěvou poctil. Na přírodě bližších lokalitách, často kolem lesních cest, se mohou objevit trychtýř připomínající a krémovookrově zbarvené plodnice strmělky nálevkovité (Infundibulicybe gibba).

špička česneková (Mycetinis scorodonius)

štítovka černolemá (Pluteus atromarginatus)

kořenatka Jennyina (Phaeocollybia jennyae)

Spíše mimo cesty, v opadaném jehličí, se místy ve stovkách objevovala špička česneková (Mycetinis scorodonius). Oproti většině dalších drobnějších špiček a penízovek rostoucích na jehličí ji odliší - jak název napovídá - česneková vůně. U čerstvě vyrostlých plodnic může být za příhodného počasí cítit i na několik metrů. Na zbytcích dřeva jehličnanů, většinou smrku, se někdy objeví tmavě zbarvená štítovka černolemá (Pluteus atromarginatus). Ostří jejích lupenů je zbarvené tmavohnědě, čímž se liší od většiny podobných druhů. Tímto znakem je vybavena i štítovka stinná, která však preferuje dřevo listnáčů. Lupenaté houby zakončíme vzácnou kořenatkou Jennyinou (Phaeocollybia jennyae). Nikoli z toho důvodu, že by během letošního července rostla hojně, ale proto že se vůbec objevila. Kořenatky jednoznačně preferují větší množství srážek a bez počasí bez extrémních výkyvů teplot.

hřib Le Galové (Rubroboletus legaliae)

hřib kovář (Neoboletus luridiformis)

hřib … (Neoboletus xanthopus)

Lépe se s extrémy počasí dokázaly poprat některé hřibovité. Krásně zbarvený hřib Le Galové (Rubroboletus legaliae) vyrazil na větším počtu nám známých lokalit. Prakticky na všech ale tato vzácnější houba zažila nenechavé houbaře, kteří s pozoruhodnou důkladností otočili každou růžovo-žluto-červenou plodnici s nadějí, zda se nepromění v dubák. Nejspíš k tomu nedošlo, a tak jsme jen procházeli mezi vytrhanými nebo rozkopanými plodnicemi této krásné houby. Teplo celkem obstojně zvládá i hřib kovář (Neoboletus luridiformis) a jemu podobný, pod duby rostoucí a světleji zbarvený, Neoboletus xanthopus (zatím nemá dobré české jméno). Od kováře se rozezná v průměru světlejším zbarvením (méně červených zrníček na třeni, ale nejde o pravidlo bez výjimky), povrchem klobouku, který není tak výrazně sametový a za delšího deště je klouzavý nebo lepkavý a jasnou preferencí růstu na teplých lokalitách pod duby, což jsou pro jižní Čechy typicky hráze rybníků, kde bývá běžný.

hřib rubínový (Chalciporus rubinus)

hřib plstnatý (Xerocomus subtomentosus)

lupenopórka červenožlutá (Phylloporus pelletieri)

Hřib rubínový (Chalciporus rubinus) s malinově zbarveným třeněm a póry se pomalu ale jistě šíří. Téměř každý rok objevíme novou lokalitu, případně nám ji nahlásí návštěvníci poradny pro houbaře. Druh, který byl ještě v roce 2006 označen v Červeném seznamu jako ohrožený, již svým rozšířením odpovídá druhům, které jsou o kategorii níže. Najít ho můžete na hrázích rybníků, ale i na jiných teplých lokalitách, vždy pod duby. Často ho doprovází další teplomilné hřiby - hřib plavý, hřib medotrpký a Neoboletus xanthopus. Z důvodu příbuznosti s parazitickým hřibem peprným se nabízí myšlenka, že by společný výskyt s některým ze zmíněných druhů mohl být více než jen náhodný. Na hrázích rybníků a okrajích dubových lesů se objevoval i hřib plstnatý (Xerocomus subtomentosus). Ani tento druh, ač jedlý, ale houbařům příliš radosti udělat nemohl. Většina námi nalezených plodnic byla v důsledku výkyvů počasí „plesnivá“ - napadená nedohubem zlatovýtrusým. Poslední hřibovitou houbou dnešního dílu bude lupenopórka červenožlutá (Phylloporus pelletieri). Klobouk může trochu připomenout hřib plstnatý, ale po vytržení plodnice tohoto hřibu-nehřibu nálezce překvapí její příčně spojené lupeny-nelupeny.

hnědák Schweinitzův (Phaeolus schweinitzii)

lesklokorka tmavá (Ganoderma adspersum)

lesklokorka jehličnanová (Ganoderma carnosum)

Závěrem několik chorošů. Hnědák Schweinitzův (Phaeolus schweinitzii) patří k nepříliš vybíravým parazitům. Pochutná si na borovici, modřínu i douglasce a když není jiné zbytí, vezme zavděk i listnáčem. Pokud byste měli hodně štěstí, můžete v okolí stromu či pařezu, na němž hnědák roste, najít vzácný hřib dřevožijný. Ten však nečerpá živiny ze dřeva, jak by jeho druhové jméno napovídalo, ale parazituje na hnědáku. Je tedy parazitem na parazitu. Donedávna spíše vzácnější lesklokorka tmavá (Ganoderma adspersum) se v posledních letech výrazně šíří. Jde o teplomilnou houbu, takže se není čemu divit. S oteplováním si kupodivu troufá i na jehličnany, na kterých se dříve příliš nevyskytovala. Loni jsme ji zaznamenali na odumřelé borovici, letos na živém smrku. Může se o ně prát s příbuznou lesklokorkou jehličnanovou (Ganoderma carnosum). I ta byla donedávna spíše vzácnějším druhem, ale v posledních letech se každoročně dozvídáme o několika nových lokalitách. Roste na kořenech odumírajících a mrtvých jehličnanů všech druhů. Zdá se však, že raději než původní jehličnany má nepůvodní druhy jako douglasku, různé parkové jedle, borovici černou, jedlovec.

choroš šupinatý (Cerioporus squamosus)

ďubkatec pohárkovitý (Coltricia perennis)

různoporka pleťová (Abortiporus biennis)

Choroš šupinatý (Cerioporus squamosus) vídáme častěji na jaře, ale pokud uzná za vhodné, umí růst i ve vrcholném létě. Preferuje mrtvé dřevo listnáčů, asi nejraději má vrby. Nález zachycený na snímku pochází z mohutného pařezu javoru mléče, který choroš sdílí s řadou dalších dřevožijných hub. Zaměněn by mohl být za podobný choroš štětičkatý, který se liší většími póry, absencí moučné vůně a - pokud roste přímo ze země - možnou přítomností sklerocia, které choroš šupinatý nevytváří nikdy. Na cestách v jehličnatých lesích a v příkopech, které se vzpamatovávají po vyhrnutí (občas i na lesních spáleništích) roste ďubkatec pohárkovitý (Coltricia perennis). Pokud byste ale podobně vypadající houbu našli pod duby (a možná i jinými listnáči), mohlo by jít spíše o jiný vzácnější ďubkatec, Coltricia confluens. Chorošovité houby uzavřeme různoporkou pleťovou (Abortiporus biennis), teplomilným rozkladačem kořenů mrtvých listnáčů. Dubů, vrb, bříz, jasanů. Najít ho můžete v parcích, na hrázích rybníků a okrajích teplých lesů. V mládí jeho oblé a nerozvité bělavé plodnice pokrývají kapky průhledné červeně zbarvené tekutiny. V této fázi je podobný lošákovci rezavému. U vyvinutějších plodnic lze již bezpečně mezi oběma druhy rozlišit podle přítomností pórů (různoporka) nebo ostnů (lošákovec).

fotografie: J. Blažej, J. Janda, J. Souček (jméno autora zobrazíte najetím kurzoru na snímek)

Související články

• Právě rostou: červen 2019