Miroslav Beran (JčM): Houby zvané kržatky

Nahlédneme-li do moderní mykologické literatury, zjistíme, že pod českým rodovým jménem kržatka se ukrývá šest rodů tzv. lupenatých hub patřících do tří čeledí…

Zatímco rody Tubaria, Flammulaster a Phaeomarasmius se dnes řadí do čeledi Tubariaceae, rod Simocybe patří do čeledi Crepidotaceae a rody Naucoria a Phaeocollybia dokonce do čeledi Hymenogastraceae. (Slovo dokonce je přitom vyjádřením údivu nad tím, že houby s lupeny jsou řazeny do stejné čeledi jako houby rodu Hymenogaster, které vytvářejí podzemní hlízovité plodnice! Ale to je realita dnešního systému hub, opírajícího se o molekulárně fylogenetické metody studia.)

Mají všechny kržatky přesto něco společného? Ano, kromě toho, že všechny patří do řádu Agaricales, mají všechny ± hnědý výtrusný prach (to zjistíme, necháme-li vypadat výtrusy z lupenů zralé plodnice na světlou podložku). Plodnice kržatek jsou většinou štíhlého vzrůstu.

kržatka šikmá (Flammulaster limulatus)

kržatka česká (Naucoria bohemica)

Velké rozdíly, hlavně mezi jednotlivými rody, jsou v charakteru povrchu plodnic, což souvisí s přítomností (či absencí) a strukturou velových obalů. Zatímco povrch plodnic kržatek rodu Phaeocollybia je hladký, jakoby umytý, což vytváří dojem, že jsou z vosku, povrch většiny kržatek z rodu Flammulaster je zrnitý, u některých jsou zrnka dokonce lehce stíratelná. Povrch plodnic některých druhů (zejména klobouk) je hygrofánní, tj. výrazně mění barvu v závislosti na vlhkosti.

Výtrusy kržatek rodů Simocybe, Tubaria, Phaeomarasmius a Flammmulaster jsou hladké, zatímco výtrusy těch z rodů Naucoria a Phaeocollybia mají bradavčitou ornamentiku. U všech u nás známých kržatek jsou vyvinuty cheilocystidy (cystidy na ostří lupenů) různého tvaru, naproti tomu jen u několika druhů jsou přítomny pleurocystidy (cystidy na ploše lupenů).

kržatka rohonohá (Phaeocollybia cidaris)

kržatka ježatá (Phaeomarasmius erinaceus)

Houby rodů Naucoria a Phaeocollybia tvoří ektomykorrhizy s dřevinami: první zejména vrbami a olšemi, nejčastěji na vlhkých nebo dokonce pravidelně zaplavovaných místech, druhé hlavně s jehličnany, v našich podmínkách především se smrkem. Kržatky z ostatních rodů jsou houby saprotrofní, ve své většině dřevožijné (lignikolní), osidlující silně trouchnivé dřevo, zejména listnáčů. Mnohé druhy z rodů Flammulaster a Simocybe se nejčastěji vyskytují v pralesovitých nebo alespoň přírodě blízkých lesích. Několik kržatek má speciální autekologii: plodnice kržatky hlohové (Tubaria dispersa) vyrůstají pod hlohy, zpravidla na jejich mumifikovaných plodech skrytých v opadu.

kržatka hnědoolivová (Simocybe centunculus)

kržatka vrásčitá (Tubaria confragosa)

Jak mezi druhy ektomykorhizními, tak mezi lignikolními saprotrofy jsou druhy u nás vzácné a ohrožené. Ve vlhkých lesích, např. v okolí rašelinišť na tlejícím dřevě listnáčů, především bříz a olší rostoucí kržatka vrásčitá (Tubaria confragosa) dokonce patří mezi v ČR zvláště chráněné houby podle vyhlášky 395/1992 Sb.

Kržatky jsou houby velmi krásné, jejich plodnice jsou zajímavé in situ i pod mikroskopem.

Autor ve své přednášce představí téměř 30 druhů kržatek, tj. naprostou většinu z těch druhů, jež jsou známy z území jižních Čech.