Zajímavé nálezy hub podchycené v poradně

Do poradny pro houbaře přináší většina návštěvníků houby s dotazem, zda jsou vhodné ke konzumaci. Obvyklý „sortiment“ běžných druhů ale občas zpestří zajímavý nález…

Poradna pro houbaře, ať už pravidelná pondělní, nebo během podzimních výstav, bývá po stránce druhového zastoupení přinášených hub poměrně stereotypní. Návštěvníci se na jaře ptají na májovky a podtrnky. Začátkem léta začnou nosit hřiby koloděje a pokud je deštivo, tak špičky obecné a později především pečárky a bedly. Podle počasí se objevují různé druhy hřibů, hlívy, někdy opeňky, později v sezóně václavky nebo čirůvky zemní. Občas se stane, že specifický průběh počasí probudí jeden konkrétní druh houby, který ani nemusí být příliš běžný. Díky určitému impulzu začnou plodnice růst masově a překvapí řadu houbařů, kteří nám je pak přinesou. Máme tak například zaznamenáno, že do jedné z pondělních poraden přineslo kolem třiceti návštěvníků tutéž houbu - šiškovec černý.

Jen zhruba jednou až dvakrát do roka se stane, že návštěvník z řad veřejnosti přinese plodnice druhu, který není neobvyklý pouze na poměry poradny, ale jde o houbu vzácnou nebo zajímavou na regionální úrovni. Na několik příkladů se podíváme.

Hřib rubínový (Chalciporus rubinus)

Menší hříbek rostoucí v létě na teplejších lokalitách pod duby (na hrázích rybníků, okrajích teplých lesů, v alejích…). Světlá rezavobéžová až měďově béžová barva klobouku není příliš nápadná, ale po utržení upoutá plodnice malinově zbarveným třeněm a póry. Na území České republiky byl hřib rubínový poprvé nalezen v roce 1950, v jižních Čechách až v 90. letech. Druh, původně považovaný za velmi vzácný, se však po roce 2000 začal objevovat čím dál častěji. V poradně pro houbaře jsme ho zaznamenali roku 2007, 2008, 2011, 2017, 2018 a 2019. V posledních letech je přinášen každoročně, i vícekrát během jedné sezóny. I podle zpráv z ostatních částí republiky, kde je známý, se šíří. Druh je zařazený do globálního Červeného seznamu IUCN 2019 s odůvodněním, že jeho populace vykazuje klesající trend. To je - u houby, která do roku 1923 nebyla vůbec známá z kontinentální Evropy a nyní je rozšířená od Portugalsko po Rusko a jen v Čechách má několik desítek lokalit - docela odvážné tvrzení. Hřib rubínový tak zůstává ukázkou původně velmi vzácného druhu, který v regionu zdomácněl a jehož nálezy budou pravděpodobně čím dál četnější.

Muchomůrka šiškovitá (Amanita strobiliformis)

Masivní bělavá muchomůrka s rozměrnými strupy na klobouku roste na teplých stanovištích na alkalických (vápníkem obohacených) půdách, pod různými listnáči. Známá je z vápencových oblastí (Chýnovsko, Českokrumlovsko), ve druhé polovině 20. století byla nalezena i v autokempu na Soběslavsku. Koncem října 2014 do poradny nálezce přinesl plodnici, kterou objevil přímo v centru Českých Budějovic, kde rostla v pásu trávy pod dubem. Přestože lokalitu pravidelně sledujeme, fruktifikovala houba pouze roku 2018. Zdá se však, že na Českokrumlovsku osidluje nové lokality, rovněž blízké člověku. Pokud byste po ní pátrali, jeví se jako vhodné oblasti lokality v podhůří a nižších polohách, na kterých pravidelně a hojně roste hřib koloděj (Suillellus luridus). Preferuje stejné půdy a listnáče jako on, jen je mnohem vzácnější.

Čirůvka oranžová (Tricholoma aurantium)

Oranžově zbarvená čirůvka (někdy s rozmytými zelenavými skvrnami) roste ve smrkových lesích na vápencovém podloží, obvykle až v pozdním podzimu. Protože vápencových lokalit v jižních Čechách není mnoho a smrkových porostů na tomto typu podloží je ještě méně, nemá tento druh v našem regionu mnoho prostoru k zabydlení. Již za historické lze považovat nálezy z roku 1944 na Strakonicku a 1974 na Českobudějovicku. Jiná novodobě známá lokalita na Českobudějovicku, mladá smrčina na vápencovém podloží, byla bezdůvodně vykácena. V současnosti neznáme jiné místo, kde by tato houba mohla růst, než okolí Kájova, odkud ji přinesla návštěvnice poradny v pro houby příznivém roce 2014. Z důvodu plošného kácení smrkovým lesů v souvislosti s kůrovcovou kalamitou nejsou výhledy tohoto druhu příliš optimistické. Pokud čirůvku oranžovou z regionu znáte, můžete nás navštívit a rozšířit znalosti o jejím rozšíření.

Stročkovec kyjovitý (Gomphus clavatus)

Tato zajímavá houba vzdáleně připomíná ztloustlou lišku s fialovým nebo nafialovělým zbarvením, ale spíše béžovým temenem. Patří druhům, o nichž se traduje, že byly dříve běžné a prodávaly se na trzích. Kdy bylo ono „dříve“ se ale neuvádí. František Kotlaba již v roce 1955 považoval stročkovec kyjovitý za natolik vzácný, že vlastní nález z okolí tehdy připravované přehradní nádrže Lipno publikoval. O téměř půlstoletí dříve hodnotil Alexander Josef Bernard její rozšíření v širokém okolí Táborska slovy „u nás zřídka ji vídati“. Stročkovec preferuje jedlové porosty, méně často se objeví ve smrčinách a ještě vzácněji pod buky. Preferuje imisemi nezasažené oblasti, případně lokality s alkalickým podložím. V roce 2016 našla několik trsů na masivu Kleti houbařka, která nám je přinesla do poradny. Od té doby víme pouze o třech lokalizovaných jihočeských nálezech. Stročkovec roste spíše v deštivých letech, především v létě a na začátku podzimu, takže šance k jeho nalezení je aktuálně vyšší. Pokud byste se s ním setkali, budeme rádi, pokud nám několik plodnic na doklad přinesete do poradny. Houba s oblibou vytváří tzv. čarodějné kruhy, pásy nebo bohaté skupiny.

Kozák dubový (Leccinellum crocipodium)

Jediný v České republice rostoucí kozák, který má žlutá až žlutavě zbarvená ústí rourek. Klobouk je v mládí plavě rezavý, na slunci nebo za sucha hnědne a políčkovitě rozpraskává. Tento teplomilný druh je striktně vázaný na duby a preferuje podloží neutrálních nebo mírně alkalických sedimentů. V jižních Čechách jde o stabilně vzácný druh (byť například v některých oblastech v Polabí je běžný). První jihočeský nález pochází z okolí Vodňan (1938), druhý z okolí Protivína (1985) a třetí přinesla návštěvnice poradny pro houbaře v roce 2017 z širšího okolí Poněšic, kde rostl na jižním svahu u lesní cesty lemované duby. Ačkoli se zdá, že by tato houba měla v našem regionu více než dostatek vyhovujících lokalit, z nějakého důvodu se chová odlišně od většiny teplomilných hřibů, kterým vyhovují dubové aleje a hráze rybníků. Kozák dubový preferuje zapojené (byť prosvětlené a teplé) lesy.

Ryzec polokrvomléčný (Lactarius semisanguifluus)

Celkovým vzhledem připomíná houbaři oblíbený ryzec smrkový (Lactarius deterrimus), od kterého se liší růstem pod borovicemi (vždy na více či méně alkalickém podloží), preferencí teplejších stanovišť a mlékem, které je sice rovněž oranžové, ale na vzduchu během několika minut zfialoví. První plodnice nám byly předány na výstavě v roce 2017, kdy je nálezce přinesl z vlastní zahrady v Českých Budějovicích. Prakticky zároveň byla houba nalezena v městské zástavbě ve Strakonicích, o rok později v parkových porostech v Českém Krumlově i v Českých Budějovicích a jeden z členů mykologického klubu si vzpomněl na vlastní nález z okolí bývalého vápencového lomu v širším okolí Hluboké nad Vltavou. Zdá se, že s tímto - donedávna v jižních Čechách neznámým druhem - se budeme setkávat stále častěji.

Hřib satan (Rubroboletus satanas)

Rozměrný barevný hřib vyznačující se bělavým kloboukem, červenými póry rourek, třeněm v horní části krytým jemnou síťkou a v dolní výrazně ztloustlým. Dužnina na řezu modrá jen slabě a oproti satanu podobným hřibům není příliš sytě žlutá, ale spíš bělavá nebo jen lehce nažloutlá. Ochutnání i malého kousku syrové houby může přivodit mnohahodinové zvracení (mezi houbaři kolující mylná domněnka, že satan lze poznat podle hořké dužniny, může vést paradoxně k otravě). Hřib satan je v jižních Čechách velmi vzácný. Většina nálezů, které houbaři považují za satan, patří k jiným druhům, mnohdy zcela odlišného vzhledu. Možné, ale nedoložené jsou sběry z roku 1916 v údolí Vltavy na Písecku, z přelomu 50. a 60. let 20. století v širším okolí Kamenného Újezdu, v roce 1969 v okolí Čejkovic a z roku 1986 u Lomnice nad Lužnicí. Doložený a dlouhodobě nalézaný je pouze v okolí Českého Krumlova. Za pozornost stojí tři sběry ze širšího okolí Hluboké nad Vltavou, které sice nálezci přinesli do poradny, ale které nedovedli přesně lokalizovat. To se změnilo v roce 2018, kdy houbařka na recepci Jihočeského muzea předala k určení několik plodnic a v roce 2019 byla ochotná v terénu ukázat místo nálezu, kde se téhož roku objevily další plodnice.

Hřib borový (Boletus pinophilus)

Druh příbuzný hřibu smrkovému, od kterého se liší červenými až fialovými tóny na klobouku a žlutými odstíny na třeni. Roste pod borovicemi, ale i pod smrky a buky. Podle pamětníků býval v některých částech jižních Čech před druhou světovou válkou běžnější než hřib smrkový. Ve druhé polovině dvacátého století téměř vymizel a až v posledních letech se začal pozvolna vracet. Návštěvnice výstavy v roce 2018 nám sdělila, že hřib borový nachází pravidelně v bukovém porostu u Hluboké nad Vltavou a následně své tvrzení doložila kolekcí plodnic.

Čirůvka obrovská (Tricholoma colossus)

Velmi masivní čirůvka, jejíž bělavé odstíny přecházejí přes krémové tóny do rezavě hnědého zbarvení. U čerstvých plodnic nebo na řežu dužniny je možné pozorovat i krémově růžové odstíny - podobné, jako u známé muchomůrky růžovky, masáku. Čirůvka obrovská roste v zachovalých borech na podloží bohatém na křemen (písek, žula, granulit, rula ap.). Lesy tohoto typu jsou silně ohrožené tzv. eutrofizací, nadměrným přísunem živin, zejména dusíku. K tomu dochází jednak z okolních polí (splavování a průsak) a jednak plošně srážkami, které na sebe váží oxidy dusíku z ovzduší (uvolňované průmyslem a spalovacími motory). Poškození eutrofizací lze pozorovat nejen na změnách ve skladbě hub, ale i rostlin a lišejníků, které jsou (oproti plodnicím hub) na lokalitě přítomné stále. V důsledku eutrofizace mizejí z borů nejprve keříčkovité lišejníky (dutohlávky, pukléřky), vřes a brusinka. V tomto okamžiku mizí i typická mykoflóra oligotrofních borů (citlivější čirůvky, lošákovité aj.). V další fázi začne odumírat i borůvčí, které nahrazují ostružiníky. Tehdy je již patrný i zhrošený zdravotní stav stromů, které jsou častěji napadány patogeny. Nakonec nastupují silně nitrofilní rostliny jako kopřiva, netýkavky, bršlice a další. V této fázi již stromy odumírají.

Čirůvka obrovská byla z oblasti jižních Čechách do roku 2000 známá ze zhruba 15 lokalit. Mezi lety 2001 a 2010 však byla nalezena (ať už na nové lokalitě nebo v rámci ověřování) pouze na třech. Po roce 2010 však byla objevena na několika nových, do té doby mykologicky nesledovaných lokalitách. Roku 2019 přinesla do poradny tašku plodnic čirůvky obrovské houbařka, která je našla v brusnicovém boru v širším okolí Suchodola nad Lužnicí.