Právě rostou: květen 2014

Ještě první květnové dny pokračovaly v dubnovém trendu minima srážek a nadprůměrných teplot, teprve ve druhém týdnu přišel vydatnější déšť…

Na řadě míst vyrazila májovka (Calocybe gambosa), kterou bylo na několika lokalitách možné pozorovat již v polovině dubna. Lze ji zaměnit především za prudce jedovatou závojenku olovovou (Entoloma sinuatum) - ta je v jižních Čechách vzácnější a vyskytuje se zpravidla až v létě, ale při letošních extrémních teplotách nemůžeme vyloučit růst již koncem jara. Z typických jarních druhů bylo v prvním květnovém týdnu možné najít poslední zasychající plodnice kačenky české (Verpa bohemica) - na většině lokalit ale fruktifikace ustala na konci dubna. Postupně se přestává objevovat také hlízenka sasanková (Dumontinia tuberosa), která parazituje na oddencích sasanky hajní. Poznáme ji podle pohárkovitých až mističkovitých plodnic o rozměrech kolem jednoho centimetru. Podobnou hlízenku orsejovou (Sclerotinia ficariae) odlišíme podle výskytu v porostech orseje jarní.

čirůvka májovka
(Calocybe gambosa)

kačenka česká
(Verpa bohemica)

hlízenka sasanková
(Dumontinia tuberosa)

Z lupenatých hub zpočátku převažovaly dřevokazné a saprofytické druhy. Mezi největší z nich patří jedlá, ale nechutná štítovka jelení (Pluteus cervinus) nebo penízovka širokolupenná (Megacollybia platyphylla). Další, patrně v současné době nejhojnější z lupenatých dřevokazných hub, je trsnatě rostoucí hnojník třpytivý (Coprinellus micaceus) - podobně jako štítovka roste od začátku jara. V záhonech na mulčích, ale i v trávnících a na přirozených stanovištích najdeme pldonice polničky rané (Agrocybe praecox), která je podobně jako štítovka považována za jedlou, nikoli však kuchyňsky hodnotnou. Na vlhkých místech vyrazila opeňka měnlivá (Kuehneromyces mutabilis). Její sběr lze však doporučit jen zkušeným osobám - hrozí totiž záměna za jedovaté druhy čepičatek, zvláště čepičatku jehličnanovou (Galerina marginata).

penízovka širokolupenná
(Megacollybia platyphylla)

opeňka měnlivá
(Kuehneromyces mutabilis)

hnojník třpytivý
(Coprinellus micaceus)

Z mykorhizních druhů roste v ovocných sadech závojenka podtrnka (Entoloma clypeatum) a závojenka sadovka (Entoloma sepium). Obě houby jsou jedlé, ale nezkušený houbař je snadno zamění za jedovaté druhy závojenek nebo vláknic. Sběr proto můžeme doporučit pouze znalcům, případně nálezy konzultovat v naší poradně pro houbaře. Na některých stanovištích se objevují první vláknice a pavučince, z druhů typických pro počátek sezóny například pavučinec červenokaštanový (Cortinarius vernus). Slunné lokality se mohou pochlubit prvními holubinkami, pod břízami roste holubinka parková (Russula exalbicans), pod duby například holubina doupňáková (Russula grisea).

závojenka podtrnka
(Entoloma clypeatum)

pavučinec červenokaštanový
(Cortinarius vernus)

holubinka doupňáková
(Russula grisea)

Mezi snadno rozlišitelné houby patří choroš šupinatý (Polyporus squamosus). V atlasech jej najdete uvedený mezi jedlými druhy, ale v podobě, jakou vidíte na snímku níže, už je tuhý a prakticky nepoživatelný - jedlý je jen v mladém stádiu, které ale vyobrazené dospělé plodnici příliš podobné není. Netypickým tvarem zaujme hvězdák vlhkoměrný (Astraeus hygrometricus). Zaregistrujeme jej nejsnáze po dešti, kdy je hvězdice otevřená - za sucha se uzavírá do nepravidelné zploštělé kuličky. Může vyrůstat už na jaře, ale spíše najdeme plodnice z loňské sezóny - na stanovišti mohou vytrvat i několik let. Hvězdák je v jižních Čechách poměrně vzácný a lze jej zaměnit jen za hvězdovky - ty se ale na jaře zpravidla neobjevují. Pokud budete pozorní, možná si na vlhkém dřevě, jehličí či holé zemi všimnete drobných červených, oranžových nebo žlutých plodniček lemovaných jemnými chloupky. Dosahují obvykle jen několika milimetrů, ale malé rozměry kompenzuje jejich výjimečná estetická hodnota. Obvykle jde o zástupce rodu kosmatka (Scutellinia), z nichž většinu z desítek druhů, které v České republice rostou, přesněji určíte jen s pomocí mikroskopu.