Právě rostou: červen 2018

Střídání vysokých teplot a bouřek přineslo vlnu hřibů, holubinek a muchomůrek…

Přestože si z některých lokalit houbaři odnesli plné koše, je růst hub kvůli nerovnoměrnému rozložení srážek spíše lokální záležitostí a v mnoha oblastech byl utlumen rychlým vysycháním půdy v důsledku 30°C teplot a větru. Právě z těchto důvodů už se neobjevila ani řada pozdně jarních druhů, které by v zalitých oblastech ještě mohly vyrůst. Na současné období lze mluvit o nízkém výskytu drobných druhů lupenatých hub, chřapáčů a menších askomycetů.

žlutěnka křížochlupá
(Cheilymenia crucipila)

spálenitka
(Anthracobia tristis)

mistička spáleništní
(Melastiza carbonicola)

Některé se přesto objevily. Například žlutěnka křížochlupá (Cheilymenia crucipila) je jedním z druhů rostoucích na vlhké půdě, občas se objevuje v doprovodu drobných mechů. Na starých ohništích či spáleništích mohou růst různé druhy spálenitek, například vyobrazená Anthracobia tristis, která zatím nemá české druhové jméno. Na spáleništích, ale i vlhké půdě, kde jsme ji našli my, roste mistička spáleništní (Melastiza carbonicola). Na tlejícím dřevu nebo holé půdě se objevují drobné houbičky s nápadnými tmavými chlupy po obvodu plodnic. Jde obvykle o některou z kosmatek. Na snímku níže je zachycena kosmatka jelení (Scutellinia crinita). Všechny čtyři jmenované druhy lze určit výhradně mikroskopicky, existuje řada makroskopicky neodlišitelných druhů.

kosmatka jelení
(Scutellinia crinita)

stopečka chlupatá
(Helvella fibrosa)

kališník podobný
(Helvella confusa)

Z chřapáčů, z nichž patří většina k houbám pozdního jara, jsme zachytili pouze dva vzácnější druhy: stopečku chlupatou (Helvella fibrosa) rostoucí pod listnáči (od podobné stopečky pýřité se liší tvarem výtrusů) a kališník podobný (Helvella confusa) rostoucí na vlhčích vápníkem obohacených půdách pod smrky.

holubinka zlatá
(Russula aurea)

holubinka skvrnitá
(Russula maculata)

holubinka ostrolupenná
(Russula acrifolia)

Jedním z nejhojněji zastoupených rodů jsou holubinky. Během června jsme zaregistrovali celou řadu druhů, objevily se například holubinka namodralá, nazelenalá, doupňáková, medovonná, měnlivá, hřebínkatá, nelibá, sesterská, pruhovaná, smrdutá, páchnoucí, mandlová a bukovka. Našli jsme ale i méně běžné a vzácnější druhy, které se vyhýbají kyselým půdám. Holubinka zlatá (Russula aurea) se vyznačuje žlutým, oranžovým až oranžovočerveným kloboukem, žlutými lupeny a často i žlutým nebo alespoň nažloutlým třeněm. Chuť lupenů je mírná. Vzácná a v Červeném seznamu uvedená holubinka skvrnitá (Russula maculata) má červený, od středu rezavožlutě vyblédající klobouk, okrové lupeny a tendenci k tvorbě rezavých skvrn. Lupeny mají palčivou chuť. Holubinka ostrolupenná neboli palčivolupenná (Russula acrifolia) patří do příbuzenstva černajících druhů. V rámci této skupiny má středně husté lupeny s palčivou chutí a tendenci dužniny červenat a následně černat.

kalichovka žlutolupenná
(Gerronema strombodes)

kržatka poprášená
(Tubaria conspersa)

pavučinec
(Cortinarius oreinus)

Kalichovka žlutolupenná (Gerronema strobmodes) roste nehojně na dřevě nebo opadu jehličnanů. Žluté lupeny, které naznačuje název, má pouze ve stáří. U mladých až středně starých plodnic bývají bělavé. V poslední době jsme ji několikrát našli v oblasti Vltavy u Blanského lesa. Kržatka poprášená (Tubaria conspersa) roste na humózní půdě nebo směsi půdy s opadem. Drobné plodnice obvykle pokrývají zbytky vela. Pavučinec Cortinarius oreinus je drobnější hnědě zbarvený druh s kuželovitým hrbolkem na klobouku a mandlovitě-eliptickými výtrusy , které pokrývají hrubé bradavky. Nemá české jméno, překlad z latiny by zněl pavučinec horský.

hřib dubový
(Boletus reticulatus)

hřib plavý
(Hemileccinum impolitum)

hřib přívěskatý
(Butyriboletus appendiculatus)

Na závěr slíbené hřiby. V oblastech, kde spadlo více srážek, se objevily hřiby dubové (Boletus reticulatus) a to jak na hrázích, tak kolem lesních cesta a v lesních lemech. Z hrází rybníků nám houbaři do poradny nosí hřiby plavé (Hemileccinum impolitum) a hřib přívěskaté (Butyriboletus appendiculatus). V obou případech jde o méně běžné druhy, které by neměly skončit v pokrmu. Většinou k tomu nedochází - u hřibu plavého odradí karbolovo-jodoformové aroma, které vařením zesiluje (a některým osobám působí nevolnost), u hřibu přívěskatého pak prakticky 100% červivost.

hřib kovář žlutý
(Boletus junquilleus)

hřib koloděj
(Suillellus luridus)

hřib modračka
(Cyanoboletus pulverulentus)

Hojně roste i hřib kovář, jehož vzácnou xanthoidní (žlutou, odbarvenou) varietu se nám podařilo najít. V nezvyklém množství se objevil i (v jižních Čechách jinak nehojný) hřib koloděj (Suillellus luridus), který se od kováře liší žlutým třeněm krytým červenou síťkou a dále kloboukem, jenž krom hnědé obsahuje i pastelové odstíny červené a olivové. Rostem spíše na půdách bohatších na vápník. Jeho snímek je použitý i v úvodu článku. Na podobných lokalitách jako koloděj můžete najít i hřib modračku (Cyanoboletus pulverulentus), druh, u nějž byl v nedávné době potvrzen vysoký obsah arzénu. Konzumaci tohoto žlutavě zbarveného a silně modrající hřibu proto nelze doporučit.

fotografie: J. Janda, M. Klimeš, V. Pravda, J. Souček (autora zobrazíte najetím kurzoru na snímek)

Kontaktní osoba:
Mykologický klub

sekce:
Aktuality

Datum zveřejnění:
13.6.2018