Řemesla a živnosti v Českých Budějovicích

Výstava

Nová expozice Jihočeského muzea v Českých Budějovicích ve spolupráci se Státním okresním archivem České Budějovice a Statutárním městem České Budějovice odhaluje řemesla a živnosti provozované na území města od 15. do 19. století. Kromě archeologických nálezů dokumentujících řemeslnou výrobu nejstaršího období a předmětů pocházejících výhradně ze sbírek Jihočeského muzea, se zde návštěvníci mohou seznámit i s nejvýznamnějšími řemesly a živnostmi zastoupenými jednotlivými cechy.

Nebudou opomenuty ani nejstarší řemesla, mezi něž patřili řezníci, krejčí, soukeníci či obuvníci. Ve městě však existovala i celá řada specializovaných cechů, například zvonařů, pasířů, loďařů a svíčkařů, jejichž výrobky zde budou rovněž prezentovány. Mladší období budou zastupovat například profese puškařů, zlatníků a hodinářů, hrnčířů a kamnářů či knihtiskařů. Výstavu dále obohatí i digitální podoba Adresáře hejtmanství Českobudějovického z roku 1904 z majetku Státního okresního archivu a soubor reprodukcí obrazů zlatokorunské školy, laskavě poskytnutý Národním památkovým ústavem.

Expozici lze navštívit od 11. července 2017 do 31. srpna 2017 v radniční výstavní síni na Náměstí Přemysla Otakara II. 1/1.

O ŘEMESLECH A ŽIVNOSTECH V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

Rozmach řemesel v Českých Budějovicích byl bytostně spjat s rozvojem města. Již na přelomu 14. a 15. století jich zde bylo evidováno 73. Zpočátku se příslušníci jednoho nebo několika příbuzných řemesel spolčovali v cechu za účelem ochrany svých práv a ve snaze o odstranění konkurence cizích řemeslníků. Každý z cechů měl samosprávu v čele s cechmistrem, vlastnil artikuly potvrzené buď městskou radou, nebo panovníkem a používal vlastní cechovní symboly ve formě praporu či korouhve, pečetidla a truhlici na privilegia a cechovní písemnosti. Mezi nejstarší a nejvýznamnější cechy patřil cech řezníků, krejčích a soukeníků. Existovala však i celá řada specializovaných cechů, v Českých Budějovicích to byl například cech měšečníků, hřebenářů, mydlářů a svíčkařů, či parukářů. V průběhu 15. a 16. století získaly České Budějovice výrazně řemeslnický ráz, přičemž si převahu i nadále udržovala řemesla potravinářská v čele se sladovníky a sládky. Následovala řemesla oděvní a textilní.

V 17. století postihla některá řemesla výrazná krize. Obyvatelé Budějovic trpěli důsledky třicetileté války a katastrofický dopad měl i požár roku 1641. Podle berní ruly z 1653 zůstávala řada profesí ve městě nezastoupena, anebo je vykonával nedostatečný počet řemeslníků. Pozvolné zlepšování ekonomické situace nastalo až v polovině 18. století, kdy byly vydány jednotné (generální) artikule a cechovní stanovy potvrzoval pouze panovník.

V průběhu 18. století některé řemeslnické obory zanikly (např. mečíři či helméři) a místo nich se objevily další profese, což bylo vyvoláno například i novou barokní módou. Ve městě působili prýmkaři, šňůrkaři, hřebenáři, knoflíkáři, cvočkaři, usnaři aj. Díky oživené stavební činnosti se v této době v Budějovicích zvýšil počet stavebních mistrů i osob z příbuzných profesí. Postupem doby přestávaly cechy plnit svou funkci a stále více se začaly prosazovat tzv. svobodné živnosti, k jejichž provozování stačilo prosté oznámení úřadu, podané společně s přihláškou k odvodu daní.

Roku 1859 došlo ke zrušení cechů, které byly přeměněny na živnostenská společenstva, která fungovala v podstatě až do roku 1952.