Vlastimil Kolda (ed.): Jan Rafael Schuster ve světové válce aneb Dopisy a kresby budějovického malíře z let 1915 až 1918.

Jihočeský sborník historický - Supplementum 11.
Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích, 2020.
Brožovaná vazba, v knize četné barevné reprodukce, 342 stran, formát A5.
ISBN 978-80-7646-006-5

OBSAH

Předmluva.................................................................................... 7

Jan Rafael Schuster ve světové válce....................................... 10

Korespondence.......................................................................... 19

Resumé..................................................................................... 268

Prameny a literatura............................................................... 270

Obrazové přílohy..................................................................... 271

PŘEDMLUVA

Skryté očím veřejnosti odpočívají v depozitářích archivů kilomet­ry písemných dokumentů zachycujících osudy mnoha generací našich předků. V tichu a přítmí trpělivě čekají, než přijde jejich čas a budou moci vydat svědectví o osobách dávno mrtvých a dnes mnohdy již za­pomenutých, o jejich životech a dovednostech, vítězstvích i prohrách, o událostech, které již nadobro odvál čas a stopy po nich zůstaly jen díky trvanlivosti papíru a inkoustu, či pečlivosti písaře, který je zazna­menal.
Osudy archiválií jsou různé. Mnohé staré listiny, knihy či spisy tvoří součást archivních souborů takřka odnepaměti a archiváři se v péči o ně střídají po generace. Řada dokumentů se naopak dostává do archivů postupně a takzvaně z moci úřední, neboť pro historický nebo jiný vý­znam je jejich uložení v archivech dáno zákonem. A jiné zase získávají archiváři darem od lidí, kteří tyto písemnosti doma opatrovali a po čase se rozhodli předat je archivu, kde v bezpečí a bez újmy mohou nést svědectví v sobě obsažená po další věky.

To byl také případ dopisů učitele a malíře Jana Rafaela Schustera, které českobudějovický státní okresní archiv získal před několika lety darem společně s početným souborem Schusterových obrazů a kreseb od manželů Plosových z Českých Budějovic. Šťastná shoda okolností tehdy napomohla tomu, že při pátrání po československých legioná­řích se spolu s válečnými vyznamenáními italského legionáře Jarosla­va Jelena (otce paní Plosové) dostaly do rukou archivářů i více než dvě stovky dopisů a dopisnic Jana Rafaela Schustera, výrazné postavy českobudějovické kulturní scény 20. století. Schuster do českosloven­ských legií nevstoupil a první světovou válkou prošel v uniformě nej­prve jednoročního dobrovolníka a později důstojníka rakouské armády. A protože archiváři tehdy z popudu Československé obce legionářské zpracovávali přednostně podrobný soupis legionářů z českobudějovic­kého okresu, na Schusterovy dopisy se tak trochu zapomnělo. Ale myš­lenka připravit edici této rozsáhlé korespondence již tehdy v hlavách archivářů zakořenila a je jen dobře, že nadobro nezapadla. Schusterovy dopisy z frontových linií, týlu i lazaretů, totiž velmi věrně a otevřeně ukazují, čím vším museli projít vojáci na frontách jedné z nejhorších a nejtěžších válek v dějinách lidstva a jak sami vnímali válečné události i nástrahy, které jim přinášel každodenní vojenský život.

Pro dnes žijící generace jsou léta první světové války povětšinou hlubokou minulostí. Pamětníci, natož aktivní účastníci bojů už dávno nežijí, a jedinou zřetelněji viditelnou připomínkou válečných let tak jsou více či méně udržované pomníky padlým, stojící ve většině našich měst a obcí, nebo pamětní desky v rodištích válečných hrdinů, většinou z řad československých legionářů. Chceme-li tak dnes o první světové válce získat více podrobnějších informací, nezbývá než listovat knihami nebo využívat jiných písemných, obrazových či filmových dokumentů. I zde je však jistá potíž. Většina z nás totiž díky světově proslulému románu Jaroslava Haška pohlíží na první světovou válku očima dobrého vojáka Švejka a tento pohled, jakkoli půvabný, má rozhodně k realitě daleko.

Jsou tu však i jiné písemné prameny, které přibližují válečná léta v poněkud odlišném světle. V archivech, muzeích i v mnoha rodinách jsou dodnes uchovávány památky po předcích, kteří se zúčastnili vá­lečných bojů. Deníky, dopisy nebo dopisnice polní pošty, psané rodi­nám a blízkým přímo z bojišť či polních lazaretů ukazují bez literární fabulace a humoristického podtónu mnohdy drsnou realitu, se kterou se jejich pisatelé museli potýkat. Zde se lze dočíst o útrapách na fron­tách či v zajateckých táborech, o krutosti zimních pochodů přes alpské hřebeny, o bídě a hladu na srbských a albánských bojištích, o stesku po blízkých osobách či po rodném stavení. Mnohé z těchto pramenů již byly publikovány, řada dalších dosud na své zveřejnění čeká.

Korespondence Jana Rafaela Schustera je bezesporu unikátním svě­dectvím o životě na frontě i v týlu v letech 1915-1918. Jedinečnost tohoto souboru spočívá zejména v jeho rozsahu, neboť se jedná o více než 230 dopisů a dopisnic. Schuster byl navíc díky svému učitelské­mu povolání pisatelem vzdělaným, a tak, odhlédneme-li od některých termínů, charakteristických pro vojenskou hantýrku, jsou jeho dopisy psané čtivou, příjemnou češtinou. Překvapivě bohaté jsou po stránce obsahové. Schuster byl důstojníkem rakouské armády, u svých vojen­ských jednotek byl členem velitelských štábů, některým vojenským jednotkám i sám velel, a tak měl nepochybně snadnější přístup k růz­ným informacím. Ty si pak nenechával pro sebe, ale mnohdy je bez sebemenších zábran sděloval svým rodičům do Českých Budějovic. A někdy šlo o data skoro až tajného charakteru, jejichž vynesení z vo­jenského prostředí by dnes (být v podobné válečné situaci) bylo nepo­chybně nežádoucí. S obsahem své pošty však Schuster žádné problémy neměl a vlastně je ani mít nemohl. K jeho důstojnické pracovní náplni totiž patřilo i řádné cenzurování veškeré pošty odesílané vojáky z fron­ty. Schusterovou rukou psané přípisky o vykonání předepsané cenzury tak lze nalézt i ta obálkách jeho vlastních dopisů.

Pro jedinečnost Schusterových dopisů hovoří ještě jeden aspekt, a tím je mimořádné výtvarné nadání jejich pisatele. Schuster byl již jako žák malířským talentem, kreslil od svého dětství a jeho nejstarší do dnešní doby dochované obrazy pocházejí již z roku 1903, kdy mu bylo teprve 15 roků. Malířské vlohy Schusterovi pomáhaly i na fron­tě a získávaly mu oblibu u vyšších důstojníků, kteří se často od něho nechávali portrétovat. V dopisech samotných však Schuster kresbami příliš nehýřil. Jen tu a tam lze nalézt nějaký drobný motiv, ilustrující psané sdělení. Schuster však během války jako malíř rozhodně neza­hálel a měl-li dostatek času, papíru a tužek, kreslil výjevy s vojenskou tématikou, portrétoval své spolubojovníky (případně sebe) nebo zazna­menával okolní krajinu, která na něho hluboce působila. Své kresby pak posílal domů rodičům. Mnohé z nich se dochovaly až do dnešní doby. Spolu se Schusterovou korespondencí se tak mohly stát základem pro vznik této knihy.

UKÁZKY Z KNIHY: