Mykologický slovníček

A B C D E F G H CH I J K L M N O P Q R S T U V W X Y Z

A

acikolní - rostoucí na jehlicích (ve smyslu jehličí, asimilačních orgánů jehličnanů, nikoli na rostlinách rodu Ononis)

ad - na

ad interim - ad int.; prozatímní, dočasný, provizorní (např. jméno, určení)

adnátní - přirostlý; např. přirostlé lupeny (ve smyslu široce připojené ke třeni, ale nesbíhavé)

adnexní - připojený; např. připojené lupeny (ve smyslu úzce připojené ke třeni)

affinis - aff.; blízký, příbuzný (Lactarius aff. luridus, případně Lactarius luridus aff. = blízký druhu Lactarius luridus)

aggregate - agg., species aggregate, agregát - skupina (obvykle blízce příbuzných) druhů, které je obtížné rozlišit; často používané v souvislosti se skupinami, které „vznikly“ rozpadem původně jednoho široce pojímaného druhu; např. Lactifluus volemus agg. = druhy z příbuzenstva ryzce syrovinky; dtto complex, komplex

alantoidní - uzenkovitý; prohnutě válcovitě zahnutý; mající tvar jitrnice nebo rohlíčku (ne se špičatými konci); obvykle o sporách

alej - stromořadí vysazovaná u obvykle významnějších cest (královské silnice, poutní cesty, zámecké cesty), v jižních Čechách obvykle dubové a lipové, v 19. století vznikaly aleje ovocné, ve 20. století topolové plnící úlohu větrolamu; aleje představují pro četné druhy hub náhradní biotop, mykologicky obzvlášť cenné jsou aleje dubové, které zastupují zaniklé přirozené dubové porosty na jižních svazích, jež byly v minulých stoletích nahrazeny výsadbami nevhodných nebo nepůvodních dřevin (smrk, douglaska, akát aj.); ze vzácných a ohrožených druhů hub jsou z jihočeských alejí známé například čirůvka odlišná (Tricholoma sejunctum), holubinka broskvová (Russula persicina), holubinka citlivá (Russula luteotacta), holubinka hájová (Russula decipiens), holubinka zlatá (Russula aurea), hřib Le Galové (Rubroboletus legaliae), hřib moravský (Aureoboletus moravicus), hřib plavý (Hemileccinum impolitum), hřib rubínový (Chalciporus rubinus), korálovec ježatý (Hericium erinaceus), muchomůrka drsná (Amanita franchetii), pstřeňovec dubový (Piptoporus quercinus), různoporka pleťová (Abortiporus biennis), ryzec světlý (Lactarius azonites); dubové aleje jsou ohrožené kácením, případně stárnutím a odumíráním bez náhradních výsadeb

aleuriospory - typ nepohlavních spor, obvykle tlustostěnné a pigmentované, které mohou vznikat na vrcholech konidiogenních buněk, případně na postranních větvích hyf

altus - alt., vysoko, ležící ve výšce (např. nadmořské)

alveola - dutinka

alveolátní - dutinkovitý

amorfní - beztvarý, nemající snadno popsatelný tvar

amyloidní - barvící se modře (šedomodře, šedě) v Melzerově činidle, případně v jiných jódových reagenciích (obvykle v kontextu mikroskopie)

anamorfa - nepohlavní stádium, které vytvářejí některé druhy hub; může tvořit nepohlavní výtrusy konidie

anastomóza - srůst; např. anastomóza hyf (splynutí postranních větví hyf v rámci kolonie nebo druhu), anastomóza lupenů (příčné spojky mezi lupeny, obvykle nižší než samotné lupeny)

anemochorie - šíření výtrusů větrem

anglický park - přírodě blízký rozvolněný parkový porost, ve kterém obvykle převládají starší solitery původních druhů dřevin (duby, lípy, buky, někdy habry, borovice); četné anglické parky vzniklé v 19. století využily fragmenty původního porostu, takže přes určité parkové zásahy mohou představovat původní stanoviště řady druhů hub; z jihočeských anglických parků jsou ze zajímavějších druhů hub známé například kališník žebernatý (Helvella costifera), řasnatka Petersova (Peziza petersii), kukmák dřevní (Volvariella caesiotincta), ryzec polokrvomléčný (Lactarius semisanguifluus), voskovka granátová (Hygrocybe punicea), voskovka skvostná (Hygrocybe aurantiosplendens), voskovka veselá (Hygrocybe laeta), šťavnatka žlutolemá (Hygrophorus chrysodon), hřib dřevožijný (Buchwaldoboletus lignicola), hřib lindový (Hortiboletus bubalinus), kyjanka Zollingerova (Clavaria zollingeri), kuřátka lososová (Ramaria subbotrytis), škrobnatec terčovitý (Aleurodiscus disciformis), dubovnice střevovitá (Pachykytospora tuberculosa), choroš voštinový (Polyporus alveolaris), lesklokorka Pfeifferova (Ganoderma pfeifferi) nebo ohňovec hladký (Phellinus laevigatus)

angulátní - též angulární; hranatý

annulární - připomínající prsten, mající tvar prstenu

annulární zóna - též pseudoannulární zóna; barevný přechod na třeni v oblasti, kde bývá u některých druhů vyvinut prsten

annulus - prsten; útvar na třeni původně spojující třeň s okrajem klobouku, u různých druhů vzniká z vela univerzálního nebo parciálního

antrakobiont, anthrakobiont - druhy rostoucí (či fruktifikující) pouze na spáleništích nebo substrátech obohacených popelovinami; např. zvoneček uhelný (Geopyxis carbonaria), liškovec spáleništní (Faerberia carbonaria)

antrakofilní, anthrakofilní - rostoucí s oblibou na spáleništích nebo substrátech obohacených popelovinami; M. M. Moser rozlišoval antrakobionty, kteří rostou výlučně na spáleništích a antrakofilní druhy, které pouze preferují spáleniště; např. smrž kuželovitý (Morchella deliciosa compl.), ďubkatec pohárovitý (Coltricia perennis)

antrakofobní, anthrakofobní - vyhýbající se spáleništím nebo substrátům obohaceným popelovinami, většina druhů mykorhizních hub

antrakoxenní, anthrakoxenní - nevyhledávající spáleniště nebo substráty obohacené popelovinami, ale schopný na nich alespoň dočasně žít

antropogenní - člověkem vytvořený; mezi antropogenní prostředí patří např. synantropní a ruderální stanoviště

apex - vrchol

apikální - vrcholový, týkající se vrcholu

apikulus - řídčeji apiculum, apikulum; výrůstek na výtrusu, kterým byl během vývoje přirostlý ke sterigmatu bazidie; místo původního srůstu se označuje jako hilum

apogamie - jev, kdy bazidiospory vznikají nepohlavně, bez karyogamie a meiózy, rozestoupením dvou jader do dvou výtrusů; může se projevovat u voskovek (Hygrocybe)

apothecium, apotecium - plodnice diskomycetů, výtrusorodá vrstva (thecium) je umístěna na povrchu plodnice, takže askospory mohou volně unikat

approbavit - schválil; např. na obrazech hub, které autor maloval pod odborným vedením mykologa; viz též delineavit, pinxit, direxit

apresorium, appresorium - terček; přísavce podobná struktura, jíž vlákno parazitické houby přilne k buňce hostitele

apud - ap.; u (u jmenovaného autora, v publikaci jmenovaného autora)

areolátní - políčkovitě rozpukaný, např. povrch klobouku některých druhů babek (Xerocomellus s. l.)

aridní - suchý, vyprahlý, vysychavý

askokarp - plodnice askomycetu

askoma - v širším slova smyslu synonymum pro askokarp, v užším plodnice podobná peritheciu, ale bez vlastní stěny, vzniklá jako dutina ve stromatu

askomycety - houby vřeckovýtrusné, systematická skupina (oddělení) hub, jejichž spory (askospory) vznikají ve váčcích zvaných vřecka

askospory - pohlavní spory (meiospory) askomycetů umístěné ve vřecku

askus - vřecko; mikroskopický útvar ve výtrusorodém roušku askomycetů (často ve tvaru podlouhlého váčku), ve kterém vznikají výtrusy (askospory); vrchol se nazývá víčko (to může být amyloidní) a počet spor ve vřecku je obvykle charakteristický pro daný druh houby (nečastěji obsahují vřecka osm askospor, obecně jde většinou o mocniny dvou)

atmosférická depozice - přenos znečišťujících látek z atmosféry na zemský povrch; v kontextu mykologie je zásadním negativním jevem eutrofizace atmosférickou depozicí, která je způsobena vypouštěním oxidů dusíku z průmyslových provozů a spalovacích motorů do atmosféry, kde reagují s vodou za vzniku kyseliny dusičné a dalších sloučenin dusíku, které v podobě srážek dopadají na zem a poškozují nebo ničí přirozené biotopy, zvláště oligotrofní stanoviště

auctorum - auct.; v pojetí různých autorů

auctorum nonnullorum - auct. nonn.; v pojetí některých autorů

auctorum plurimis / auctorum pluriorum - auct. plur.; v pojetí četných autorů

autekologie - jeden z oborů ekologie, zabývá se ekologií jednotlivých druhů

autoecie - monoecie; vývojový cyklus, během kterého organizmus využívá právě (pouze) jednoho hostitele; opakem je heteroecie

autolýza - autodigesce; rozklad buněčných stěn plodnice vlastními enzymy, chitinázami (projevuje se u některých druhů rodu Coprinus s. l.)

B

barvivo pro mikroskopii - chemická látka (nebo směs chemických látek), která se používá k obarvení mikroskopického preparátu za účelem zvýraznění nebo zviditelnění nějakého jeho aspektu; cílem barvení obvykle není barevná změna preparátu sama o sobě („aby to bylo hezké“), ale používají se taková barviva, která se vážou na konkrétní složky tkání (např. na chitin nebo tuk) nebo s nimi reagují za barevné změny a tím je činí zřetelnějšími v optickém mikroskopu

bazidie, basidie - jednobuněčný útvar bazidiomycetů, na němž se vytvářejí spory; vyrůstají např. na stěnách rourek, na lupenech, v teřichu; bazidie vytvářejí nejčastěji po čtyřech výtrusech (tetrasporické čili čtyřvýtrusé), u některých druhů po dvou výtrusech (bisporické, dvouvýtrusé), vzácně ale také po jednom, šesti nebo osmi

bazidiokarp, basidiokarp, bazidioma - obecné označení pro plodnici bazidiomycetu

bazidioly, basidioly - tzv. „neplodné bazidie“; sterilní útvary v roušku bazidiomycetů, které jsou často tvarově i velikostí podobné bazidiím, jakási obdoba parafýz u askomycetů

bazidioma - obecné označení pro plodnici bazidiomycetu

bazidiomycety, basidiomycety - houby stopkovýtrusé, skupina (oddělení) hub, jejichž spory (bazidiospory) vznikají na tzv. bazidiích, útvarech čnících do prostoru

bazidiospory, basidiospory - výtrusy bazidiomycetů vyrůstající na bazidiích, jde o pohlavní výtrusy (meiospory) s výjimkou apogamie

bazionym, basionymum - (první) jméno, pod kterým byl druh platně popsán

báze - spodní konec třeně

bělavá (barva) - ne zcela čistě bílá, např. smetanová, březová

bifurkátní - na dva díly vidlicovitě rozvětvený

binokulární lupa - stolní zařízení, optický (světelný) zvětšovací přístroj podobný mikroskopu, oproti němuž se obvykle liší nižším zvětšením (zhruba 20-80×) a osvícením preparátu (i) shora; v mykologii se používá k pozorování znaků viditelných při menším zvětšení, případně k přípravě preparátů pro mikroskopii; v angličtině se označení „binocular loupe“ používá pro náhlavní binokulární lupu (~čelovou lupu, brýlovou lupu), kdežto významu českého označení binokulární lupa odpovídá „dissecting microscope“ nebo „stereo(scopic) microscope“; označení „binocular microscope“ pak odpovídá binokulárnímu mikroskopu

bioindikátor - označení pro organizmus (taxon), který svojí přítomností poukazuje na nějakou vlastnost daného stanoviště; obvykle se toto označení používá pro organizmy, které v daném prostředí nejsou nikterak vzácné (mohou být snadno nalezeny a tutíž lze s jejich pomocí vyhodnotit charakteristiky prostředí), ale mimo daný typ prostředí se prakticky nevyskytují, např. hřib medotrpký (Caloboletus radicans) je indikátorem teplých lokalit, vláknice začervenalá (Inocybe erubescens) indikuje vyšší obsah vápníku v půdě, pavučinec (Cortinarius quarciticus) je indikátorem oligotrofních borů, ryzec bledý (Lactarius pallidus) květnatých až orchidejových bučin apod.

bioluminiscence - světélkování chemického původu projevující se u živých organizmů; je prokázáno u více než 80 druhů hub, z tuzemských např. u mycelia václavek (Armillaria), hlívovníku olivového (Omphalotus olearius) - i u plodnic, především lupenů, některých helmovek (zachytitelné pouze přístroji) a pařezníku obecného (Panellus stipticus), kde však z neznámého důvodu světélkují jen plodnice vyrostlé v Americe

biomasa - hmotnost živých organizmů (někdy vyjádřená na jednotku plochy nebo objemu); houbová biomasa (v půdě) bývá udávána řádově až v tunách na hektar, pro srovnání bakteriální biomasa dosahuje řádově kilogramů na hektar; v nejširším slova smyslu: organický materiál

biomolekulární analýza - genetická analýza, určení (nebo odvození taxonomické pozice organizmu) podle genetické sekvence

biotop - stanoviště, habitat, prostředí; soubor prvků živé a neživé přírody, ve kterém žije určitý organizmus; např. přirozeným biotopem hřibu nachového (Rubroboletus rhodoxanthus) je teplomilná doubrava; podle některých autorů nemusí být významový překryv termínů „biotop“, „stanoviště“ a „habitat“ 100%, např. lze pojem „stanoviště“ chápat úže, konkrétněji: stanovištěm hřibu královského (Butyriboletus regius) může být hráz (biotopu) rybníku

bisporické bazidie - bazidie nesoucí dva výtrusy

blänky, j. č. blänk - přibližně kruhová rašeliništní jezírka s otevřenou vodní hladinou; protáhlá terasovitá jezírka se označují jako flarkary

blastokonidie - nepohlavní spora vzniklá pučením

blata - označení pro mokřady, případně několik konkrétních mokřadních oblastí v jižních Čechách, jejichž součástí jsou rašeliniště (většinou přechodová rašeliniště), rašelinné či podmáčené louky a blatkové bory; Soběslavská blata (s PR Borkovická blata, PP Veselská blata a PR Kozohlůdky), Zbudovská blata (s PR Mokřiny u Vomáčků) a Třeboňská blata (s PR Horusická blata, NPP Ruda, PP Hliníř, PP Lhota u Dynína a PR Záblatské louky v severozápadní části CHKO a NPR Červené blato, NPR Žofinka, PR Rašeliniště Pele a PR Losí blato u Mirochova v jižní části CHKO). Soběslavská a Veselská blata jsou zároveň i etnografickými (národopisnými) regiony (v tomto kontextu je obvykle užíván pravopis s velkým písmenem ve slově Blata)

Bohemia meridionalis - jižní Čechy

boletoidní - hřibovitý; boletoidní plodnice = plodnice ve tvaru hřibu; boletoidní spory = spory tvarem připomínající spory hřibu (elipsovitě vřetenovité, často se suprahilární depresí, středně velké)

boreální - borealis; severský; např. klima, rozšíření druhu ap.

botka - označení pro blanitý přirostlý pozůstatek univerzálního vela na bázi třeně

bradavčitý - verukózní, opatřený hrbolky, např. výtrusy kyjovečky hnědavé (Clavulinopsis helvola); v případě jemných hrbolků se používá termín zrnitý

bradavka - vyniklý hrbol na vrcholu klobouku

BRNM - mezinárodní zkratka herbáře Moravského zemského muzea v Brně

brvy - termín zavedený Melzerem pro označení vzpřímených konců kutikulárních hyf; jsou přítomné v pokožce klobouku všech holubinek a nebarví se ani sulfoaldehydy (sulfovanilín, sulfobenzaldehyd, sulfopiperonal) - na rozdíl od dermatocystid, ani anilínovými barvivy (fuchsin, respektive karbolfuchsin) - na rozdíl od primordiálních hyf

břichatky - gasteromycety, heterogenní (umělá) skupina hub zahrnující druhy vytvářející plodnice, které v mládí nabývají kulovitého až hlízovitého tvaru a jsou tvořené vnějším obalem (peridiem) uzavírajícím plodný teřich (gleba); např. pýchavky (Lycoperdon s. l.), hvězdovky (Geastrum), hadovky (Phallus)

břichatý - výrazně zaobleně vydutý, např. břichatý třeň, břichaté lupeny

bulbipellis - pokožka hlízy (rozšířené báze třeně)

bult, bulty - v nejširším slova smyslu hrboly, malé kopečky, terénní vyvýšeniny; v kontextu mokřadních biotopů kopečky zpevněné vegetací vyčnívající nad vodní hladinu (drny vodních trav ap.), v kontextu rašelinišť konkrétně kopečky rašeliníku - terénní deprese mezi nimi (klesající často pod vodní hladinu nebo na její úroveň) se označují jako šlenky

byssoidní - nitkovitě třásnitý, radiálně vláknitý, např. okraj klobouku

C / Č

capillitium - vlášení, základní hyfy v teřichu, např. pýchavek (Lycoperdon s. l.)

CB - mezinárodní zkratka herbáře Jihočeského muzea v Českých Budějovicích

centrální - středový; obvykle ve spojení centrální třeň = třeň vyrůstající přibližně ze středu klobouku

ciliátní - brvitý, opatřený kratšími chloupky

collectio - coll.; zařadil do sbírky / herbáře (coll. J. Velenovský = do herbáře uložil J. Velenovský)

combinatio invalida - comb. inval.; kombinace jmen, která je s ohledem na aktuální pravidla (kodex) neplatná

combinatio nova - comb. nov., c. n.; jméno vzniklé kombinací již existujících jmen (např. pokud je již popsaná varieta povýšena na druh)

communicavit - comm.; komunikoval; často pers. comm. = sdělil osobně, osobní komunikace (používáno nejčastěji v anglofonních textech, kde lze zkratku chápat i v anglickém znění „personal communication“)

complex - compl.; skupina (obvykle blízce příbuzných) druhů, mezi kterými je obtížné rozlišit; často používané v souvislosti se skupinami, které „vznikly“ rozpadem původně jednoho široce pojímaného druhu; např. Lactifluus volemus complex = druhy z příbuzenstva ryzce syrovinky; dtto aggregate, agregát

confer, conferre - cf., řídčeji cfr.; srovnej (Lactarius cf. luridus, případně Lactarius luridus cf. = sběr připomínající Lactarius luridus)

confirmavit - conf.; potvrdil, obvykle míněno potvrzení existujícího určení sběru (conf. J. Velenovský = určení sběru potvrdil J. Velenovský)

constricto - sensu constricto; v zúženém pojetí, v užším smyslu

correxit - corr.; opravil (informaci)

cyanobiont - fotobiont (organizmus tvořící fotosyntetizující část lišejníku) v podobě sinice

cyanofilní - reagující na roztok bavlníkové modři modrým zbarvením (mikroskopie)

cyfeloidní (plodnice) - bazidiomycety tvarem plodnic připomínající apothecia (plodnice diskomycetů), bývají mističkovité, pohárkovité, diskovité ap.

cylindrický - válcovitý

cystidioly - obvykle válcovité nebo vláknité sterilní útvary v hymeniu bazidiomycetů, jsou roztroušené mezi bazidiemi, oproti kterým bývají tenčí; podobně jako bazidie vyrůstají ze subhymenia, nikoli z tramy (jako tramové cystidy); příliš se neliší od bazidiol; nápadnější cystidioly bývají označovány jako hymeniové cystidy

cystidy - sterilní buňky, které mohou být přítomné na povrchu plodnic (pokožce, roušku) bazidiomycetů

čarodějný kruh - skupina plodnic rostoucí v kruhu, jev způsobený radiálním růstem mycelia, častěji u saprotrofních druhů (u mykorhizních pozorovatelné např. u kuřátek a lošákovitých); v závislosti na druhu se roční přírůstky pohybují v řádu jednotek až desítek centimetrů, podle průměru kruhu lze pak dopočítat staří kruhu, které v extrémních případech může dosahovat až stovek let

Červená kniha - plným názvem Červená kniha ohrozených a vzácnych druhov rastlín a živočíchov SR a ČR 4 - Sinice a riasy, huby, lišajníky, machorasty (1995, ve slovenštině) je kniha připravená kolektivem autorů pod vedením českého mykologa F. Kotlaby, která uvádí popisy 119 vzácných druhů hub rozdělených podle ohrožení plus dalších několik set různou měrou ohrožených druhů v poznámkách popisů

Červený seznam - plným názvem Červený seznam hub (makromycetů) České republiky z roku 2006 je publikace, kolektivní práce českých mykologů, vedená editory M. Beranem a J. Holcem, která uvádí 903 vzácných druhů vyšších hub rozdělených do pěti skupin podle ohrožení. [ke stažení]

čihovitý - turbinátní; termín je chápán ve dvou významech, buďto jako převráceně kónický (viz též káčovitý), tedy nahoru se rozšiřující a plus mínus uťatý (např. čihovitky), nebo jako široce hruškovitý, připomínající moderní káču, která není nejširší v nejvyšší, ale zhruba ve střední části (např. báze třeně pavučinců ze skupiny Scauri)

čížková (barva) - střední žlutozelená, jasnější a živější než olivová, směs žluté s olivovou

D / Ď

dekurrentní, dekurentní - sbíhavý (např. lupeny sbíhající na třeň)

delineavit - del.; nakreslil (obvykle před jménem autora kresby; del. F. Šír = nakreslil F. Šír), viz též pinxit

depauperátní - ne zcela vyvinutý, zakrnělý

deponie - skládka; obvykle ve smyslu odkladiště přírodního (vytěženého či vybagrovaného) materiálu, např. deponie rybničního bahna (potenciál výskytu nitrofilních organizmů), deponie písku (potenciál výskytu nitrofobních organizmů)

dermatocystidy - cystidy uložené v pokožce klobouku nebo třeně (objevil Fayod 1889); konec houbového vlákna pronikajícího do pokožkové vrstvy; přítomné u některých druhů holubinek (Russula), kde je lze obarvit sulfoaldehydy (sulfovanilín, sufobenzaldehyd, sulfopiperonal ap.), v nichž do 15 minut zešednou; tato reakce se projevuje jen na čerstvém materiálu, u exikátů lze použít amoniak, ve kterém dermatocystidy žloutnou a vystoupí jejich zrnitost, případně v sulfovanilínu, ve kterém růžoví až červenají

descriptio - desc.; popis

determinavit - det.; určil (položku, nález)

detrit - obecně neživá organická hmota; v kontextu substrátu obvykle míněn různě rozložený opad (např. i se zbytky bylin); detrit s příměsí minerálního půdního podílu se označuje jako humus

dextrinoidní - pseudoamyloidní; reagující na Melzerovo činidlo žlutohnědým až hnědočerveným zbarvením

dichotomický - dělený na dvě větve nebo dvě části (např. dichotomický klíč: v každém kroku dělený na dvě možnosti; dichotomicky větvené hyfy: dělené na dvě)

direxit - dir.; řídil, vedl (exkurzi, projekt…)

diskomycety - skupina hub spadajících pod askomycety, jde o druhy tvořící plodnice typu apothecium

dissepimenta, disepimenta - stěny rourek, u chorošovitých (Polyporaceae) a hřibovitých (Boletaceae)

disturbance - narušení, změna (např. na lokalitě, v ekosystému); v kontextu mykologie obvykle míněna narušení menšího rozsahu, která mohou mít vliv na růst nebo fruktifikaci některých druhů hub; k disturbancím dochází např. používáním lesních cest, splavováním hrabanky z břehů potoků, v důsledku vývratů, požárů, hrabání zvěře ap.

diversus - div.; různý

donavit - don.; dal, daroval

draha - obecní pastvina, pozemek ležící ladem (viz lada), cesta pro dobytek (průhon)

draslavý - pokrytý drobnými zrníčky; zdrsnělý tečkovitými vyvýšeninami

dřípený - cípatý; roztřepený; rozdělený na pruhy, které jsou užší než delší a často nestejné

dužnina - trama, hyfami tvořená hmota uvnitř plodnic, na povrchu obvykle krytá pokožkou, případně vrstvou hymenoforu s hymeniem

ďubky - důlkaté skvrny na povrchu plodnic ryzců (Lactarius), obvykle na třeni a klobouku

dvojbytnost - vývojový cyklus, během kterého organizmus využívá právě dva hostitele; typ heteroecie

E

effusní - rozlitý, resupinátní, celým povrchem přirostlý; obvykle míněno ve vztahu k plodnicím; rozlité plodnice tvoří např. kornatcovité houby (Corticiaceae) a některé chorošovité (Polyporaceae)

efusoreflexní - polorozlitý, velmi široce přirostlý s odstávajícím vrchním okrajem

echinidy - kartáčkovité cystidy; baňaté sterilní buňky, často hruškovitého tvaru, které nesou na povrchu bradavčité až prstovité výrůstky; obvyklé pro helmovky (Mycena), kde se vyskytují v hymeniu a na pokožce klobouku

ekologie - věda studující vzájemné vztahy mezi živými organizmy, případně vztahy mezi těmito organizmy a prostředím, ve kterém žijí (mediálně oblíbené používání termínu ekologie jakožto synonyma pro ochranu přírody je chybné)

ekologie druhu - vazba daného organizmu na prostředí, v němž žije, a na ostatní organizmy, které společně s ním v tomto prostředí žijí

ektomykorhiza - druh mykorhizy, při které je povrch kořínků rostliny (obvykle dřeviny) obalen myceliálním pláštěm, ale samotné hyfy nepronikají do buněk rostliny; týká se většiny vyšších mykorhizních hub; pro řadu dřevin je ektomykorhizní symbióza natolik úzká, že by bez ní nebyly schopné dlouhodobě přežít (příkladem může být hromadné usychání lesů v Krušných horách v důsledku odumírání hub v období tzv. kyselých dešťů)

ektospor - vnější ochranný obal spory (od vnitřku: endospor, epispor, exospor, perispor, ektospor)

elektronový mikroskop - mikroskop, který namísto fotonů (optický / světelný mikroskop) používá elektrony, což umožňuje dosažení většího zvětšení; zatímco běžné optické mikroskopy obvykle končí na zvětšení ~1000× (při kombinaci 100× objektivu a 10× okuláru), případně nejdražší zařízení umožňují dosáhnout zvětšení až ~3000× (při kombinaci 150× objektivu a 20× okuláru), dosahuje zvětšení elektronového mikroskopu desítek až stovek tisíc (podstatnější vlastností než samotné zvětšení však může být rozlišení); nevýhodou elektronového mikroskopu je černobílý obrazový výstup, nutnost úpravy preparátu (vysušení, pozlacení, zmrazení - vyšší náklady, může dojít k deformaci), výhodou je vyšší hloubka ostrosti oproti optickému mikroskopu; v mykologii se elektronová mikroskopie (obvykle SEM = rastrovací elektronová mikroskopie) používá především ke zjišťování ornamentiky spor, obvykle u druhů, u kterých není dobře nebo vůbec patrná v optickém mikroskopu

elongatní - prodloužený

emendavit - em.; opravil (emendatus = opraven)

endemit - taxon (např. druh), který se vyskytuje jen na určitém (obvykle nepříliš rozsáhlém) území (šumavský endemit = organizmus žijící pouze na Šumavě)

endofyt - organizmus, který žije v těle jiného organizmu, ale nepůsobí mu výraznější újmu (tento vztah lze chápat jako hraniční mezi symbiontem a parazitem); pokud dojde k oslabení hostitelského organizmu, může endofyt změnit trofizmus čistě na parazitický; endofytické organizmy mohou působit komplikace při biomolekulárních analýzách

endoperidie, endoperidium - vnitřní vrstva peridia (okrovky)

endospor - vnitřní vrstva tvořící stěnu spory (výtrusu), odděluje vnitřní obsah a epispor; vnitřní obal spory

entomofágní - rostoucí na hmyzu

entomophthorní - dříve též enthomophthorní, rostoucí na hmyzu, též entomofágní

enzym - bílkovinná látka ovlivňující (často urychlující) reakce v organizmu

epifylní - rostoucí na listech

epifytní, epifytický - rostoucí na stromech

epigeický - nadzemní (obvykle plodnice, jejichž větší část vyčnívá nad terén), opak: hypogeický

epikutis - pletivo složené z hranatých nebo okrouhlých buněk, které se vyskytuje na povrchu klobouku hnojníků (Coprinus s. l.)

epilitický, epilithický - rostoucí na kameni, např. některé lišejníky

epispor - střední ochranný obal výtrusu; blána výtrusu, často potažený ještě perisporem

epithecium - ochranná vrstva thecia tvořená hustým porostem parafýz, které svojí délkou přeshují vřecka

epithelium - pokožka složená ze zřetězených řad oblých až kulovitých buněk uspořádaných kolmo k povrchu

et - a (spojka)

et aliorum - et al.; a dalších (autorů)

et collaborateurs - et coll.; a kolektiv, a spolupracovníci (obvykle za jménem autora namísto vyjmenování všech spouautorů; užíváno především ve frankofonní a některé starší anglofonní literatuře)

euryvalentní - schopný růst (vyskytující se) na širokém spektru stanovišť; ubikvist

eutrofizace - zvyšování obsahu živin; může být přirozená (splavování), ale většinou je více či méně ovlivněná člověkem: např. hnojení polí a luk, vyvážení rybničního bahna, krmení zvěře v okolí posedů, vyvážení odpadu (biomasy) do lesů, tzv. rekultivace pískoven (zavážení různými odpady) ap.; plošnou eutrofizaci působí zvýšená produkce plynných sloučenin dusíku (emise dopravních prostředků, průmysl, masový chov dobytka), které obvykle reagují s vodou v atmosféře a dopadají na zemský povrch v podobě kyseliny dusičné a dalších látek, které se částečně podílejí na vzniku kyselých dešťů a především na plošné eutrofizaci půd tzv. atmosférickou depozicí; eutrofizaci působí také invazní rostlina vlčí bob mnoholistý, jejíž hlízky s nitrifikačními bakteriemi působí rychlé obohacení půdy dusíkem, v důsledku čehož původně chudé louky zarůstají kopřivou, bršlicí a dalšími nitrofilními druhy; na eutrofizaci jsou citlivé především houby oligotrofních biotopů (oligotrofní bory, oligotrofní trávníky, písečné přesypy, horské smrčiny)

eutrofní (stanoviště) - obecně stanoviště obohacené o živiny a to jak přirozenou cestou (např. eutrofní rašeliniště), tak činností člověka (komposty, okraje polí, okolí hnojišť, deponie rybničního bahna ap.); pro stanoviště s vyšším obsahem dusíku je typický růst tzv. nitrofilní vegetace (kopřiv, bršlice kozí nohy, netýkavek, ostružiníku aj.)

eutrofní rašeliniště - nevápnité slatiniště; slatiniště, které je zásobováno vodou s nízkým obsahem vápníku (Ca); tento charakter má většina jihočeských slatinišť

ex - z, ze (z publikace prvního uvedeného autora převzal druhý uvedený autor)

ex descriptione - ex descr.; z popisu, podle popisu

ex icone - ex ic.; z obrazu, podle obrazu

ex situ - mimo původní místo výskytu (opak in situ), např. in vitro

excentrický - výstředný; umístěný mimo střed, excentrický třeň = třeň přirůstající mezi středovou a okrajovou částí klobouku; opak = centrální

excipulum - stěna apothecia, někdy míněno jako vnější povrch stěny apothecia

exempli gratia - e. g.; například

exikát, exsikát, exsiccát, exciccatus - exc.; usušený sbírkový exemplář

exoperidie, exoperidium - vnější vrstva peridia (okrovky)

exospor - vnější ochranný obal spory, odděluje epispor a perispor

extrazonální - vyskytující se mimo geograficky celistvý („standardní“) areál výskytu, obvykle v důsledku lokálního splnění stanovištních podmínek daného druhu (např. lokálně teplé mikroklima jižních svahů nebo hrází rybníků, lokálně chladné mikroklima hlubokých údolí řek či potoků)

F

f. - forma

fakultativně jedovatá houba - druh, po jehož konzumaci může (ale také nemusí) dojít k otravě, která však může být velmi vážná, i smrtelná; např. čechratka podvinutá (Paxillus involutus), čirůvka zelánka (Tricholoma equestre), ucháč obecný (Gyromitra esculenta)

fakultativní - příležitostný; dějící se za jistých okolností (opak: pravidelný, stálý, výhradní)

fakultativní parazitizmus - příležitostný parazitizmus, fakultativní parazit je schopný získávat živiny i jiným způsobem než parazitizmem (např. saprotrofně)

faloidní - obvykle otrava, otrava průběhem připomínající otravu muchomůrkou zelenou (Amanita phalloides); tento typ otrav působí např. muchomůrka jarní (Amanita verna), muchomůrka jízlivá (Amanita virosa), některé druhy čepičatek a drobných bedel

fertilní - plodný

fide - podle

flarkary - řídčeji též flarky; protáhlá vrstevnicová jezírka na rašeliništích, terasovitá jezírka, leží mezi strängy

filiformní - niťovitý; dlouhý a pravidelně tenký

fimikolní - rostoucí na exkrementech, např. trusovka tečkovaná (Poronia punctata), řasnatka mrvní (Peziza fimeti)

foliikolní - rostoucí na listech

forma - f.; podoba, tvář; systematické označení odchylek, které nejsou dědičné (tudíž nejsou odlišitelné biomolekulárně) a vznikají působením ekologických činitelů (počasí, chemizmus půdy, zástin ap.)

fotobiont - fotosyntetizující organizmus tvořící součást lišejníku; ve zhruba 90 % případů jde o řasu, pak je označována jako fykobiont, v 10 % jde o sinici, pak se označuje jako cyanobiont; fotobiont zajišťuje organické látky pro výživu houbové části - mykobionta

fototropizmus, fototropismus - pohyb nebo růst, jehož směr je podmíněný světlem; pohyb (růst) směrem ke zdroji světla se označuje jako pozitivně fototropický, směrem od zdroje světla jako negativně fototropický

fragilní - křehký

fruktifikace - proces (stav, období) tvorby plodnic („rostou houby“)

fruktikolní - rostoucí na plodech (případně semenech)

frutikolní - rostoucí na keřích

funga - mykoflóra, mykobiota; houbové organizmy určitého území (vymezeného obvykle geograficky nebo biotopem)

Funga des Böhmerwalds - též Funga des Böhmerwaldes; německo-rakousko-český přeshraniční projekt zkoumající mykoflóru (fungu) širší oblasti Šumavy a Novohradských hor probíhající v letech 2017-2019 (částečně, zejména v Německu a Rakousku i na začátku roku 2020)

fungikolní - rostoucí na houbách

fykobiont - fotobiont (organizmus představující fotosyntetizující součást lišejníku) tvořený řasou

G

gallerta - střední vrstva okrovky (mezoperidium) u hub hadovkotvarých

gamety - pohlavní buňky, meiospory

gasteromycety - břichatky, heterogenní (umělá) skupina hub zahrnující druhy vytvářející kulovité až hlízovité plodnice tvořené vnějším obalem (peridiem) uzavírajícím plodný teřich (gleba), například pýchavky (Lycoperdon s. l.), hvězdovky (Geastrum), hadovky (Phallus)

gelatinózní, gelatinosní - mající konzistenci želatiny (např. dužnina, lupeny, ostří lupenů, prsten ap.)

generativní hyfy - základní hyfy, větvené, s přepážkami, s přezkami nebo bez

geotropizmus, geotropismus - pohyb nebo růst, jehož směr je podmíněný zemskou přitažlivostí; pohyb (růst) proti směru gravitace (nahoru) s označuje jako negativně geotropický, po směru gravitace (dolů) jako pozitivně geotropický

glandikolní - rostoucí na žaludech

gleba - teřich, výtrusorodé pletivo břichatkovitých hub, např. obsah plodnice pýchavky (Lycoperdon s. l.), sliz hadovky (Phallus)

gleocystidy - cystidy uložené v hymeniu bazidiomycetů se zbarveným nebo zrnitým obsahem

grafióza - choroba jilmů způsobená mikroskopickopickými houbami Ophiostoma ulmi, Ophiostoma himal-ulmi a Ophiostoma novo-ulmi šířenými kůrovcem bělokazem pruhovaným (Scolytus multistriatus)

graminikolní - rostoucí na travinách

gumiguta (barva) - pigment, teplý odstín syté žluté, barva zhruba mezi šafránovou a okrovou, živější a jasnější než okr

gutace - vylučování kapek tekutiny, např. u některých chorošovitých (Polyporaceae), lošákovitých a klouzků (Suillus); v případě gutace z lupenů se používá termín slzící lupeny

H

habitat - naleziště, stanoviště, rozšíření

habitus - celkový vzhled; podoba

hadcový bor - bor na podloží serpentinitu (hadce), horniny bohaté na hořčík (Mg); mykoflóra s bohatým zastoupením rodu čirůvka (Tricholoma) podobá oligotrofním borům na křemičitých podkladech, ale některé skupiny hub typické pro tyto oligotrofní bory jsou upozaděné (lošákovité) a nahrazují je zástupci pavučinců (Cortinarius) a jiné druhy, například ryzec pravý (Lactarius deliciosus), holubinka krvavá (Russula sanguinea) nebo šťavnatka slizoprstenná (Hygrophorus gliocyclus)

halofyty, halofilní houby - druhy, které snášejí nebo preferují vysoké zasolení substrátu; např. šupinovka vlhkožijná (Hypholoma subericaeum) známá z jihočeského železito-sirného vývěru nebo pečárka Bernardova (Agaricus bernardii), druh pobřežních dun, který se v regionu vyskytuje kolem silnic a chodníků v zimě ošetřovaných posypovou solí

herbář - mykologický herbář slouží k ukládání dokladových položek; oproti botanickému herbáři nejsou houby obvykle lisovány a fixovány na podložku, ale usušeny (rozkrájené či vcelku) ve volném prostoru a uloženy do obálek, sáčků nebo krabiček; někteří mykologové dříve houby nakládali do konzervační tekutiny

herbikolní - rostoucí na bylinách

heterobazidiomycety - Heterobasidiomycetes, nižší bazidiomycety, pro které jsou charakteristické septy dělené bazidie; z makromycetů především rosolovité houby, dále rzi a sněti

heteroecie - vývojový cyklus, během kterého organizmus vystřídá více než jednoho hostitele; opakem je autoecie = monoecie

heterogenní - různorodý; nejednotný ve struktuře, stavbě nebo původu; heterogenní skupina organizmů je taková skupina organizmů, která není vymezena na základě příbuznosti, ale na základě jiných společných znaků, např. způsobu růstu, charakteru plodnic, podobnosti, ekologických nároků ap.

heteromorfní - různotvarý; heteromorfní ostří lupenů má odlišnou strukturu oproti ploše lupenů (např. sterilní, zbarvené, s cheilocystidami ap.)

heterospecifický - náležející k jinému druhu, druhově odlišný; např. Sarcosphaera coronaria a Sarcosphaera crassa jsou heterospecifické; opak: konspecifický

hilární apendix - apikulus, hrotitý hrbolek na výtrusu, na jehož konci je hilum

hilum - místo na apikulu, kterým výtrus přirůstal ke sterigmatu

hlavička - (1) kulovitá část plodnice paleček (Tulostoma) obalená vnitřní okrovkou (peridiem) a umístná na nosiči (receptakulu); (2) kulovité zakončení některých typů cystid

hlenky - též slizovky, skupina organizmů příbuzná měňavkám, které mohou existovat jako jednobuněčné organizmy (pak se množí dělením), nebo se slučovat do útvaru zvaného plazmodium či pseudoplazmodium, slité hmoty s mnoha buněčnými jádry; tento celek je schopný pohybu (např. za potravou - bakteriemi, za účelem tvorby plodniček) a vykazuje známky inteligence; obvykle se s hlenkami lze setkat po deštích, kdy se plazmodia přesouvají na vlhké odumřelé dřevo; např. vlčí mléko mléko červené (Lycogala epidendrum), slizovka práškovitá (Fuligo septica)

hlíza - (1) u lupenatých hub rozšíření třeně na bázi; pokud je ostře ohraničená od válcovité části třeně, jde o hlízu odsedlou; (2) rod podzemek

hniloba dřeva - lesnický a dřevařský termín označující rozklad dřeva houbou; červenohnědá hniloba (někdy rozlišovaná na červenou a hnědou podle zbarvení rozkládaného dřeva) je způsobena houbami rozkládajícími pouze celulózu, bílá hniloba (někdy rozlišovaná na bílou a bíložlutou) působí houby rozkládající celulózu i lignin

holotyp - původní typová položka stanovená autorem popisu

homomorfní - stejnotvarý; homomorfní ostří lupenů má stejnou strukturu jako plocha lupenů

homogenní - stejnorodý

homonymum - jméno taxonu, které již bylo použito pro jiný taxon; např. Z. Kluzák popsal v roce 1988 hřib, který pojmenoval Boletus fallax; protože jméno Boletus fallax platně publikoval již E. J. H. Corner v roce 1972, je Kluzákovo jméno homonynem a z toho důvodu považované za nomen illegitimum

hortus - h.; zahrada

hostitel - organizmus, který je využíván parazitem (patogenem) nebo endofytem jako zdroj živin

houbař - sběrač hub; člověk sbírající (či hledající) houby za účelem konzumace (houby však nemusí konzumovat on sám)

HR - mezinárodní zkratka herbáře Muzea východních Čech v Hradci Králové

hráz rybníku - biotop četných teplomilných druhů hub vázaných na duby; v jižních Čechách (některé rybníky jsou přes 500 let staré) zastupují hráze rybníků osázené duby zaniklé přirozené dubiny na jižních svazích, které byly v minulých stoletích nevhodně nahrazeny výsadbami jiných dřevin (smrk, akát, buk, douglaska…); k nejvýznamnějším mykorhizním skupinám hub rostoucích na hrázích patří hřiby, holubinky, ryzce, muchomůrky a pavučince; krom nich pocházejí z jihočeských hrází nálezy vzácných a ohrožených druhů i z jiných skupin, například masovka hvězdovýtrusá (Octaviania asterosperma), běločechratka trojbarvá (Leucopaxillus compactus), čirůvka hořká (Tricholoma acerbum), čirůvka opálená (Tricholoma ustaloides), lošáček statný (Phellodon confluens), lošák hořký (Hydnellum fagiscabrosum), hvězdovka vypouklá (Geastrum elegans), vláknice Bresadolova (Inocybe bresadolae), vláknice tmavonohá (Inocybe tenebrosa), kuřátka lososová (Ramaria subbotrytis), hlinák šafránový (Hapalopilus croceus), dubovnice střevovitá (Pachykytospora tuberculosa) a pstřeňovec dubový (Piptoporus quercinus); mykoflóra rybničních hrází je ohrožena zpevňováním původně travnatých cest, kácením dubů, eutrofizací (navážením či shrnováním organického materiálu na svahy hrází), případně zarovnáváním svahů štěrkem nebo hrubým lomovým kamenem, které je obvykle prováděno v rámci čerpání evropských dotací a které z mykologického hlediska lokalitu nenávratně zničí

hřbetnice - linie vedoucí po hřebeni, je zároveň rozvodnicí; protože dochází k průběžnému odplavování živin, může hřbetnici kopírovat biotop vhodný pro výskyt oligotrofních druhů hub

hřebenovka - cesta vedoucí po hřbetnici, tedy nejvyšší částí hřebene

hřebílkatý třeň - porostlý nad bází odstávajícími houbovými vlákny připomínajícími chloupky

humolit - sedimentární směs s převahou organických látek, která je přinejmenším ze 30 % tvořena humusem; humolity se dělí na slatiny (vzniklé tlením trav) a rašeliny (vznikající tlením rašeliníku); rašeliny se dále dělí na vrchovištní a slatinné (s vyšším obsahem anorganických látek)

humus - detrit s příměsí minerálního podílu

hyalinní - průhledný a bezbarvý (sklovitý)

hydrochorie - šíření výtrusů vodou, obvyklé hlavně u vodních druhů, např. vodnička potoční (Cudoniella clavus), míhavka vodní (Vibrissea truncorum), bochníček potoční (Pachyella babingtonii), miladinka vodní (Miladina lecithina)

hygrofánní - vodou nasákavý, obzvlášť patrné na kloboucích některých lupenatých hub, které při částečném nasáknutí vodou vykazují světlejší a tmavší radiální zóny, např. opeňka měnlivá (Kuehneromyces mutabilis)

hygroskopické plodnice - schopné po vyschnutí opětovně nasát vodu a získat zhruba původní tvar, např. špička kolovitá (Marasmius rotula)

hygroskopický materiál - materiál absorbující vzdušnou vlhkost, např. silikagel nebo molekulární síto; může být použit k vytváření exikátů drobných hub, případně k dosoušení či ukládání herbářových položek a trvanlivých houbových exponátů

hyfové systémy - plodnice hub jsou tvořeny hyfami, které mohou být tří typů, podle počtu přítomných typů hyf může být hyfový systém monomitický (jeden typ hyf, pouze generativní hyfy ať už s přezkami nebo bez), dimitický (dva typy hyf, generativní a buď skeletové nebo ligativní) nebo trimitický (všechny tři typy hyf: generativní, skeletové i ligativní)

hyfy - houbová vlákna, protáhlé přehrádkovité buňky; z hyf je tvořeno podhoubí i samotné plodnice

hymeniderm - pokožka složená z velmi hustě k povrchu kolmo uspořádaných buněk, které mají zhruba kyjovivtý, válcovitý až hruškovitý tvar; v hymenidermu mohou být přítomné i bazidie

hymeniové cystidy - též hymeniální cystidy; nápadnější cystidioly

hymenium - výtrusorodé rouško, v užším smyslu výtrusorodé rouško bazidiomycetů; pokrývá hymenofor

hymenofor - nese výtrusorodé rouško (hymenium), může být ostnitý, lupenatý, rourkovitý nebo hladký

hypogeický - podzemní, rostoucí či nacházející se pod povrchem země, např. hypogeické plodnice podzemek, hypogeické sklerocium

CH

CHEGD - zkratka označující skupinu lučních hub se specifickým trofizmem (většinou blíže nespecifickým, patrně symbiotickým vztahem k travám a bylinám; označení je zkratkou rodů a čeledí Clavariaceae, Hygrocybe, Entoloma, Geoglossaceae, Dermoloma (kyjankovité, voskovky, závojenky, pazoubkovité, čirůvečky); rod Hygrocybe je v tomto kontextu zpravidla chápán široce (vč. rodů Cuphophyllus, Gliophorus, Neohygrocybe, Porpolomopsis), případně rozšířeně (navíc včetně rodů Camarophyllopsis, Hodophilus, Porpoloma, Pseudoporpoloma, Pseudotricholoma)

cheilocystidy - cystidy na ostří lupenů nebo pórech rourek

chitin - chemická látka, polysacharid, který je základní složkou buněčné stěny hub; pro člověka nestravitelný

chlamydospory - nepohlavní (vegetativní) výtrusy s velmi silnými stěnami

chlupatý - pokrytý chlupy, ovšem v případě velmi krátkých chlupů se používá termín pýřitý

choroše, chorošovité - v širším slova smyslu všechny houby s pórovitým hymenoforem tvořící plodnice tuhé konzistence, v užším slova smyslu rod choroš (Polyporus) a čeleď chorošovité (Polyporaceae), do kterých se ovšem řadí jen část druhů, které byly dříve za choroše či chorošovité houby považované

chráněné houby - druhy chráněné zákonem specifikuje vyhláška č. 395/92 Sb. zákona 114/92 Sb jako tzv. zvláště chráněné druhy; uvádí 46 druhů makromycetů, které rozděluje do tří skupin podle stupně ohrožení; lokálně v rámci maloplošných chráněných území mohou být chráněny i další druhy, pokud jsou v rámci dané rezervace vedeny jako tzv. předmět ochrany

chromoforní pigment - pigment uložený v buňce organizmu, který ho vytvořil; opakem je chromoparní pigment

chromoparní pigment - pigment vytvořený a vylučovaný organizmem mimo vlastní pletivo (např. zbarvení dřeva některými lignikolními houbami)

chryzocystidy, chrysocystidy - gleocystidy vyplněné zlatožlutým refraktivním obsahem

chuť - pro některé skupiny hub jde o významný determinační znak; plodnice ochutnáváme pouze při určování v rámci konkrétních skupin, kde má tento znak smysl a kde nehrozí otrava; ochutnanou část vždy vyplivneme (a pokud možno vypláchneme ústa); není vhodné ochutnávat muchomůrky, vláknice, pavučince a barevné hřiby (druhy z okruhu hřibu satanu mohou vyvolat zvracení i po ochutnání a vyplivnutí rozžvýkané dužniny); není-li uvedeno jinak, ochutnává se čerstvá syrová dužnina, u holubinek ale také lupeny, které jsou u řady druhů výrazněji palčivé než dužnina

I

ibidem - ibid.; tamtéž (v již citované publikaci)

icon - ic.; ilustrace

id est - i. e.; to je, to znamená

idem - id.; tentýž

imerzní, immersní - ponořený

imerze, imerzní kapalina - kapalina určená k použití s imerzním objektivem (mikroskopie), zvyšuje index lomu; nejčastěji cedrový olej, případně syntetická náhrada (u některých speciálních objektivů také glycerin); v případě nedostupnosti lze použít i vodu, případně vynechat imerzní kapalinu zcela, ovšem na úkor optických vlastností (nižší kontrast a rozlišení)

imerzní objektiv, immersní objektiv - objektiv mikroskopu navržený pro použití s imerzní kapalinou (dnes obvykle imerzním olejem) mezi krycím sklíčkem a čočkou objektivu; kapalina upravuje optické vlastnosti, zvyšuje kontrast a ostrost; poprvé použil imerzi G. B. Amici roku v 1850 v podobě vody, následně došlo k použití glycerinové imerze, k sériové výrobě olejových imerzních objektivů přistoupil jako první Zeiss v roce 1878

imperfektní stádium - nepohlavní stádium, část života houby, ve které dochází k rozmnožování pouze nepohlavními výtrusy (vegetativními mitosporami, např. konidiemi), anamorfa

in - v, ve (v dále uvedené publikaci, v díle dále uvedeného autora)

in collectionem - in coll.; ve sbírce

in litteris - in litt.; v rukopisu (v doposud nevydaném díle, v nepublikovaných záznamech); podle jiných autorů: v korespondenci

in schedula - in sched.; na schedě

in situ - na místě; v místě přirozeného výskytu, v přirozených podmínkách, viz též ex situ

in vitro - ve skle; v laboratorních podmínkách, viz též in vivo

in vivo - v živém; v živém organizmu, za života organizmu; někdy používáno i pro označení výzkumu v přirozeném prostředí, což se obvykle označuje termínem in situ

incertae sedis - inc. sed., entita nejisté taxonomické pozice

ineditus - ined.; nevydaný, nepublikovaný (jméno, popis, objev)

inflátní - nadmutý; nejčastěji o hyfách, které mohou být nadmuté v úsecích mezi přepážkami

inkrustovaný - pokrytý či vyplněný vysráženými pigmenty nebo vyloučenými krystaly, inkrustace se obvykle týká hyf nebo cystid

innátní - vrostlý; viditelný, ale nevystupující z povrchu, plochý

invazní druhy - nepůvodní druhy, které se samovolně šíří v oblasti, do které byly introdukovány, působí újmu původním druhům; k invazním druhům ohrožujícím českou mykoflóru patří především rostliny, např. dub červený (opad okyseluje půdu a vytlačuje původní flóru, především na původně oligotrofních stanovištích, nekontrolovaně se šíří žaludy roznášenými lesními živočichy), trnovník akát (eutrofizuje, ruderalizuje a vytlačuje původní flóru, nekontrolovaně se šíří výmladky), vlčí bob mnoholistý (eutrofizuje oligotrofní biotopy, rozvrací původní rovnováhu, šíří se semeny), netýkavka malokvětá a netýkavka žlaznatá (zarůstají stanoviště bohatá na živiny, produkuje látky potlačující původní flóru); plodnice hub poškozuje plzák španělský; za invazní houbu lze považovat voskovičku Hymenoscyphus fraxineus působící nekrózu jasanu

inverzní mikroklima - jev, kdy má daná lokalita převrácený teplotní gradient (nejchladněji je v jejím nejnižším bodu, nejtepleji v nejvyšším); jev typický pro rokle a zařízlá údolí řek a potoků; v nejnižších partiích takových lokalit se vyskytují jednak druhy, které inverzní mikroklima preferují, např. ohnivec jurský (Sarcoscypha jurana), a jednak druhy horské, na jihočeských lokalitách např. bolinka černohnědá (Camarops tubulina), houžovec bobří (Lentinellus castoreus), kořenatka Jennyina (Phaeocollybia jennyae), kuřátka horská (Ramaria largentii), ohňovec hladký (Phellinus laevigatus), ohňovec smrkový (Phellinus chrysoloma), šťavnatka broskvová (Hygrophorus persicolor), troudnatec růžový (Fomitopsis rosea); vrcholové partie zařízlých údolí řek a potoků mohou být naopak prohřáté díky vyšší expozici slunečním paprskům a hostit teplomilné druhy, jako jsou např. hřib plavý (Hemileccinum impolitum), korálovec ježatý (Hericium erinaceus), kozák dubový (Leccinellum crocipodium), kukmák myší (Volvariella murinella), lesklokorka Pfeifferova (Ganoderma pfeifferii), pstřeňovec dubový (Buglossoporus quercinus), ucháč svazčitý (Gyromitra fastigiata)

irpexoidní - podobný hymenoforu rodu bránovitka (Irpex); nepravidelně zploštěle ostnitý hymenofor (potrhané rourky)

ixo(…) - před typem pokožky znamená gelatinizovanou verzi daného typu pokožky, např. ixotrichoderm je gelatinizovaný trichoderm

ixotrichoderm - trichoderm, jehož hyfy jsou uložené v gelatinózní hmotě; přítomnost se projevuje za vlhka výrazně slizkým kloboukem

izabelová (barva) - dříve označení pro skořicově hnědou, později používané i pro světle krémové odstíny hnědorezavé (bledá béžovorezavá); podle Piláta „špinavě žlutohnědá, asi jako špinavější bílá káva“; podle britské tradice odráží toto označení barvu oděvu Izabely, arcivévodkyně rakouské, která prohlásila, že si nevezme čistou košili a spodní prádlo, dokud nebude dobyto Ostende, což trvalo tři roky (1601-1604); později však bylo zjištěno, že označení izabelová barva (anglicky isabelline) bylo použito již v roce 1600 v popisu šatníku anglické královny Alžběty I., takže jeho původ musí být starší, což nasvědčuje spíše kontinentální tradici, která vznik pojmu váže k dobývání Granady Ferdinandem II. Aragornským a Izabelou I. Kastilskou (1482-1491)

izotyp - existuje-li více holotypů k určitému taxonu, označují se jako izotypy

J

jarní aspekt - druhy listnatých porostů fruktifikující od oblevy do olistění dřevin; zpravidla jde o saprotrofy (např. kačenky, smrže, ucháče)

jedlá houba - druh, jehož plodnice mohou být po důkladné tepelné úpravě (min. 20 minut varu, není-li uvedeno jinak) konzumovány v přiměřeném množství (jakožto pochutina, nikoli potravina), aniž by zdravému člověku působil zdravotní potíže, např. hřib smrkový (Boletus edulis), holubinka nazelenalá (Russula virescens)

jednoleté plodnice - plodnice, jejichž vývoj je ukončen během jediné vegetační sezóny

jedovatá houba - druh, jehož plodnice mohou po konzumaci (někdy i pouhém ochutnání a vyplivnutí) způsobit jakkoli závažnou otravu, např. muchomůrka tygrovaná (Amanita pantherina), čepičatka jehličnanová (Galerina marginata)

ježaté houby - heterogenní skupina hub, které se vyznačují ostnitým hymenoformem; obvykle chápáno jako soubor lošákovitých (resp. bělozubovitých, vyjma rodu hrbolatka, který má pórovitý hymenofor), rodu korálovec, lžičkovec, ostnateček a v některých pojetích i dalších rodů či druhů, jejichž hymenofor více či méně připomíná ostny (např. plstnatec tlustoostný)

jižní Čechy - oblast České republiky, jejíž vymezení je obvykle chápáno jako identické s vymezením Jihočeského kraje, tedy okresy České Budějovice, Český Krumlov, Jindřichův Hradec, Písek, Prachatice, Strakonice a Tábor; v období mezi lety 1960 a 1990 však do Jihočeského kraje spadal i okres Pelhřimov, takže některé nálezy z této doby, o nichž bylo referováno jako o „jihočeských“, nemusejí pocházet z území aktuálně považovaného za jižní Čechy; mykoflóře jižních Čech se z mykologů věnovali či věnují např. (abecedně): Miroslav Beran, Alexander Josef Bernard, Jan Holec, Zdeněk Kluzák, František Kotlaba, Martin Kříž, Jiří Kubička, Anna Lepšová, Pavel Špinar, Martina Vašutová, Rudolf Veselý, Josef Vlasák a Lucie Zíbarová (dále viz Osobnosti jihočeské mykologie); v menší míře i Josef Herink, Karel Kavina, Zdeněk Pouzar, Mirko Svrček a další

K

káčovitý - obráceně kuželovitý; tvarem připomínající (historickou dřevěnou) káču

kalcifilní - preferující substrát s vyšším obsahem vápníku; kalcifilní organizmus = kalcifyt

kalich smrti - mírně patetické označení pro pochvu muchomůrky zelené (Amanita phalloides) a příbuzných smrtelně jedovatých druhů, které bylo používané v některé starší české literatuře

kapilicium - vlášení; tlustostěnné hyfy umístěné v teřichu zralých gasteromycetů mezi sporami (ostatní druhy hyf se během dozrávání rozpadly)

kapka - malé množství kapaliny držící pohromadě v důsledku povrchového napětí; nepřesně definovaný objem kapaliny, který závisí na fyzikálních vlastnostech kapaliny a způsobu vzniku kapky, obvykle charakteru kapátka; kapka vody vytvořená plastovou 2,5ml Pasteurovou pipetou dosahuje objemu zhruba 0,04-0,05 ml, v případě 0,2ml pipetky dosahuje objemu 0,025 ml, při použití klasického skleněného kapátka s oblým koncem až 0,08-0,09 ml

karminofilní - obvykle míněny karminofilní bazidie; vykazují červená zrna (tečky) po obarvení v železitém acetokarmínu

karmínová (barva) - pastelová tmavší červená s vínovým nádechem

kartáčkovité cystidy - echinidy; baňaté sterilní buňky, často hruškovitého tvaru, které nesou na povrchu bradavčité až prstovité výrůstky; obvyklé pro helmovky (Mycena), kde se vyskytují v hymeniu a na pokožce klobouku

kartilaginosní - chrupavčitý

karyogamie - splynutí buněčných jader, fáze pohlavního rozmnožování hub; u stopkovýtrusých hub dochází ke karyogamii až na úrovni bazidií (od fáze vzniku sekundárního mycelia do karyogamie obsahují buňky jádra dvě)

kaulocystidy - cystidy umístěné na povrchu třeně

kaulohymenium - výtrusorodá vrstva na povrchu třeně, např. u některých hřibovitých (Boletaceae)

klavátní - kyjovitý, přímý (nezahnutý) a rozšiřující se

kleistothecium - typ plodnice některých askomycetů, výtrusorodé rouško je zcela uzavřené uvnitř plodnice (např. vřeckovýtrusné podzemky)

klíční pór - zeslabené či jinak uzpůsobené místo na výtrusu, kterým při klíčení proniká mladá hyfa ven; obvykle na opačném konci než hilum

klimax - rovnovážný stabilní stav ekosystému, ke kterému směřuje sukcese; stav ekosystému, po jehož dosažení již nedochází k proměně prostředí podmíněné vnitřními faktory; pro oblast České republiky jsou většinou klimaxovým stavem přirozený les (např. klimaxová dubina, klimaxová smrčina, reliktní bor)

klobouk - pileus; část plodnice neresupinátních (nerozlitých) hub, která nese hymenium

kmenovina - kulturní lesní porost, který plně plodí a jehož kmeny přesahují průměr 20 centimetrů; obvykle bývá starší 50 let

kolárek - lupeny u třeně spojené v rourkovitý límec, kterým třeň volně prochází, např. u špičky kolovité (Marasmius rotula)

kolumela - vnitřní sloupek břichatkovitých hub (např. hvězdovek) umístěný v teřichu a tvořený sterilním pletivem

koncentrický - soustředný; uspořádaný v kruzích o různém průměru se společným středem, např. kresba na klobouku ryzce pásovaného (Lactarius zonarius), lupeny ďubkatce Montagneova (Coltricia montagnei)

konchátní - škeblovitý

konidie - nepohlavní výtrusy, rostou na konidioforách, specializovaných hyfách

konidiofory - hyfy specializované k tvorbě konidií; ty mohou vytvářet buďto přehrádkováním stávajících buněk nebo růstem z konidiogenní buňky

konidiogenní - schopný tvořit konidie, např. konidiofory

konkávní - vydutý; vyhloubený, misku či dutinu připomínající

konspecifický - náležející ke stejnému druhu, druhově totožný, např. Boletus vinosulus je konspecifický s Boletus pinophilus; opak heterospecifický

konvexní - vyklenutý, vypuklý

konzervační tekutina - především na přelomu 19. a 20. století používali někteří mykologové ke konzervaci položek speciální tekutinu, do níž houby naložili; tekutina s houbami byla obvykle umístěna v čirých skleněných válcích, aby bylo možné makroskopické znaky studovat bez vyjmutí z tekutiny; výhodou oproti sušení bylo zachování tvaru plodnice, nevýhodou častější ztráta barvy, vysoké nároky na prostor a obtížná manipulace s válci; konzervační tekutina používaná J. Velenovským se skládá z 900 ml destilované vody, 50 ml 36 % formaldehydu a 50 ml ledové kyseliny octové (plodnice se vloží do tekutiny, nechají několik dnů naložené a poté se tekutina vymění za čerstvou)

koprofilní - rostoucí na výkalech nebo substrátu výkaly obohaceném (též fimikolní), specifická forma saprotrofie

koraloidní - tvarem připomínající mořský korál, oble (laločnatě) větvený

korálová (barva) - různé odstíny pastelově růžovočervené s cihlovou příměsí, podobná lososové (která je však světlejší a živější díky vyššímu zastoupení oranžových tónů)

kortex - kůra; obvykle míněno pletivo na povrchu třeně

kortina - pavučinka; zbytek závoje (parciálního vela), systém vláken spojující okraj klobouku se třeněm; vlákna pokrývají i povrch klobouku, kde jsou ale méně patrná; např. u pavučinců (Cortinarius)

kořenující - mající kořenovitě prodloužený a do substrátu hluboce zanořený třeň - pseudorhizu, např. slizečka ocasatá (Xerula radicata), penízovka kořenující (Xerula pudens), penízovka vřetenonohá (Gymnopus fusipes), slzivka kořenující (Hebeloma radicosum), druny rodu kořenatka (Phaeocollybia)

kožová (barva) - barva vydělané hovězí kůže, béžově okrová, sytější než žemlová

krček - rostrum; v případě pyrenomycetů horní zúžená část perithecia na vrcholu otevřená ostiolem; v případě břichatek (hvězdovek) útvar spojující vnitřní a vnější okrovku

krémová (barva) - sytější než smetanová, směs bílé s béžovou nebo pleťovou

krenátní - vroubkovaný, ohraničený oblými zářezy; jsou-li špičaté, pak se používá termín zubatý, jsou-li špičaté, malé a velmi pravidelné, pak pilovitý a pokud jsou nepravidelné, tak vykousaný

krenulátní - jemně vroubkovaný

kruhatý - nesoucí koncentrickou kresbu, např. klobouk ryzce pásovaného (Lactarius zonarius), ryzce kroužkatého (Lactarius circellatus) ap.

kryptický druh - skrytý druh; druh, který obvykle nelze s pomocí konvenčních metod (podle makroskopických znaků, s použitím lupy, optického mikroskopu ap.) odlišit od koných blízce příbuzných druhů, případně takový druh, u něhož ještě nejsou spolehlivé rozlišovací znaky známé; kryptické druhy jsou obvykle objeveny s pomocí biomolekulárních analýz; skupiny podobných kryptických druhů bývají označované jako komplexy či agregáty

kulturní les - nejrozšířenější typ lesa v ČR, umělý ekosystém, který obvykle nahradil původní porost, často jiného druhového složení; protože jsou kulturní lesy často tvořeny pro danou lokalitu nepůvodní dřevinou (>50 % jde o smrčiny), navíc často monokulturní a stejnověkou, jsou citlivější k extrémům počasí a škůdcům; obvykle je v rámci kulturních lesů využíváno holosečné hospodaření, v menším měřítku probírka

kutis - pokožka uspořádaná z hyf rostoucích rovnoběžně s povrchem; u holubinek (Russula) střední vrstva pokožky klobouk, často částečně zrosolovatělá

květnatá bučina - bukový porost (někdy s příměsí jedle) na úživných půdách, obvykle s bohatě vyvinutým bylinným patrem (odtud označení), ve kterém jsou přítomné např. mařinka vonná (Galium odoratum), samorostlík klasnatý (Actaea spicata) nebo bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis); mykorhizní houby jsou zastoupeny druhy jako například holubinka sluneční (Russula solaris), holubinka jitřenková (Russula aurora), holubinka nádherná (Russula nobilis), holubinka krátkonohá (Russula curtipes) a šťavnatka slonovinová (Hygrophorus eburneus)

kyjovitý - připomínající kyj, tj. rovný (nezahnutý) a ke konci rozšířený

kyselé deště - efekt způsobený především spalováním fosilních paliv s vysokým obsahem síry, jejíž oxidy uvolněné do atmosféry reagují s vodou za vzniku slabé kyseliny sírové; v důsledku kyselých dešťů (v ČR především v 60.-80. letech 20. století) došlo k ovlivnění chemizmu půd, na což obzvlášť citlivě reagovaly mykorhizní druhy hub; největší ústup zaznamenaly lošákovité, liškovité, stročkovcovité, mykorhizní druhy čirůvek a kuřátek a tzv. barevné hřiby; obecně došlo k ústupu hub preferujících neutrální půdy (které se staly kyselými) a bazické půdy (které byly až zneutralizovány); určitý podíl na kyselých deštích, mají oxidy dusíku vznikající spalováním při vysokých teplotách (spalovací motory, průmysl) a reagující s atmosférickou vodou na kyselinu dusičnou a další sloučeniny, které krom kyselého spadu způsobují eutrofizaci; význam negativního vlivu oxidů dusíku v posledních desetiletích stoupá

L

L - zkratka trofizmu: lichenizovaná houba (lišejník)

lada - pozemek dlouhodobě ponechaný ladem, hospodářsky nevyužívaný, obvykle z důvodu kamenitého terénu, podmáčení, chudé půdy nebo obtížné přístupnosti

lagg - okrajová část rašeliniště (obvykle vrchoviště), kudy může z rašeliniště odtékat voda

lakunozní, lakunosní - komůrkatý, obsahující jamky nebo dutinky

laterální - postranní, boční

latex - tekutina připomínající mléko přítomná v mléčnicích neboli lactiferách, např. ryzce (Lactarius), některé helmovky (Mycena); důležitými znaky mléka mohou být průsvitnost, barva za čerstva, barva po zaschnutí, oxidace při kontaktu s dužninou, oxidace bez kontaktu s dužninou, makrochemická reakce (nejčastěji s KOH) a chuť (mírná, pálivá, hořká)

léčivá houba - houba, jejíž plodnice (někdy i mycelium) může obsahovat léčivé látky; mnohé léčivé látky obsažené v houbách jsou pro člověka obtížně dostupné (uzavřené v buněčné stěně z nestravitelného chitinu), mnohé se rozkládají tepelným zpracováním, jiné mohou vyvolávat alergické reakce nebo být přítomné v nevhodné koncentraci; amatérské využívání hub jako medikamentu může být bez dostatečné znalosti možných úskalí nefunkční či nebezpečné

legit - leg.; sebral (položku), v praxi často používáno pro osobu, která houbu našla (nikoli sebrala)

lektotyp - lectotype; pokud autor původního popisu stanovil více typových položek, může být později jedna stanovena jako materiál reprezentující daný taxon - lektotyp

lesní lem - přechodový pás mezi lesním a nelesním (louka, pole, cesta) stanovištěm tvořený nejčastěji vytrvalými bylinami, které převažují nad travinami; krom mykorhizních druhů vázaných na dřeviny se v lesních lemech vyskytují například Ampulloclitocybe clavipes, Hygrocybe conica, Hygrocybe miniata, Infundibulicybe squamulosa.

lesní plášť - pás dřevin uzavírající les, obvykle tvořený keři a hustě zavětvenými stromy

LI - mezinárodní zkratka herbáře v Linci (Oberösterreichisches Landesmuseum / OÖ Landes-Kultur GmbH)

licet - l.; je možné, lze

liláková (barva) - červenofialová, růžově nafialovělá, např. květ šeříku

ligativní hyfy - víceméně tlustostěnné keříčkovitě větvené hyfy s krátkým kmínkem a bez přepážek

lignikolní - žijící na dřevu, obvykle rozkládající dřevo (pro zdůraznění tohoto významového aspektu se používá i termín lignivorní)

límeček - též obruba; po obvodu zostřený kruhový val umístěný naspodu vnitřní okrovky a obepínající krček; z tuzemských druhů pouze u hvězdovky límečkové (Geastrum striatum)

lipidy - hygrofobní uhlovodíky, tuky; obvykle v souvislosti s přítomností tukových kapek ve sporách některých druhů; k jejich zvýraznění v mikroskopickém preparátu se používá barvivo Sudan III

lišejníky - lichenizované houby, organizmy tvořené úzkou symbiózou houby a řasy (případně houby a sinice); 97 % druhů lišejníků tvoří askomycety, pouze 3 % bazidiomycety; různé druhy rostou epifyticky, epiliticky i terestricky; většina druhů má bioindikační hodnotu, neboť je citlivá na vyšší koncentrace oxidů síry (kyselé deště) a oxidy dusíku (eutrofizace atmosferickou depozicí)

loco citato - l. c.; na již uvedeném místě (citované publikace)

locus classicus - klasické naleziště, klasická lokalita, obvyklé stanoviště; buďto ve smyslu lokalita typové položky, nebo jako místo, kde konkrétní druh obvykle roste (tzn. takto označený sběr není prvonálezem pro lokalitu)

lobátní - laločnatý

lososová (barva) - masově starorůžová; pastelově růžová s oranžovou až cihlovou komponentou

lošákovité - označení skupiny hub, které lze buďto chápat jako synonymické k současnému vymezení čeledi bělozubovité (Bankeraceae) s rody bělozub (Bankera), hrbolatka (Boletopsis), lošáček (Phellodon), lošákovec (Hydnellum) a lošák (Sarcodon), nebo jako heterogenní skupinu zahrnující pozemní mykorhizní druhy s ostnitým hymenoforem, tedy výše jmenované bez rodu hrbolatka (Boletopsis), ale s rodem lišák (Hydnum)

luh - periodicky zaplavované území v okolí vodního toku; v různých kontextech chápán jako nelesní (podmáčené louky) i lesní (lužní lesy) stanoviště

lupa - v mykologii se obvykle používá příruční lupa s deseti- až dvacetinásobným zvětšením; modely se skleněnými čočkami mají lepší optické vlastnosti (rozlišení a kontrast), modely s plastovými čočkami bývají levnější; lupy s tímto zvětšením jsou obvykle vyráběné jako dublety nebo triplety, tedy soustavy složené ze dvou nebo tří čoček (z důvodu kompenzace chromatické abrace, taková lupa se označuje jako achromatická; případně i sférické aberace - pak je taková lupa označena jako aplanatická); některé lupy mají integrované osvětlení; viz též binokulární lupa

lupen - druh hymenoforu; plochý, na spodní straně kolmo k ploše klobouku umístěný útvar, u řady druhů radiálně od třeně; nese hymenium

lužní les - periodicky zaplavovaný listnatý porost; podle skladby dřevin a dalších aspektů se rozlišují tvrdé luhy a měkké luhy

lyofilizace - vakuová kryosikace; sušení zmražených objektů vakuovou sublimací, oproti standardnímu sušení proudem teplého vzduchu je zastaven rozklad a minimalizována deformace; lyofilizací lze vytvářet např. herbářové položky a muzejní exponáty

M

M - zkratka trofizmu: mykorhizní symbiont

makrochemické reakce - využití chemických reakcí různých činidel s plodnicemi hub při determinaci; systematické užívání reagencií v mykologii zavedl český mykolog V. Melzer

makromycety - velké houby, heterogenní skupina zahrnující houby tvořící plodnice viditelné pouhým okem, zhruba tedy od milimetru velké; různí autoři používají různé definice, v praxi jsou některé konkrétní druhy řazené k makromycetům nebo mikromycetům spíš na základě zvyku či dohody než podle jednoznačného všeobecně platného kritéria

marginální, marginátní - okrajový; na okraji lupenů, na okraji klobouku, na okraji plodnice

mediánní - středový; např. mediánně zaškrcený = uprostřed zaškrcený

mediostrat - obvykle mediostrat lupenů = trama lupenů = střední pletivová vrstva tvořící kostru lupenů

medula - dužnina ve třeni dřeňovité konzistence, kterou tvoří řídký vatovitý plektenchym, který během růstu plihne, čímž vzniká dutina nebo dutiny, např. hřib siný (Gyroporus cyanescens)

meiospory - pohlavní výtrusy; spory, jejichž vzniku předcházela meióza; většinou askospory a bazidiospory

meióza - fáze pohlavního rozmnožování, redukční dělení jádra, kdy se počet chromozómů redukuje na polovinu a nově vzniklá jádra mohou obsahovat novou genetickou kombinaci jader původních

měkký luh - lužní les s převahou stromů s měkkým dřevem: vrbami a topoly; v keřovém patře může být zastoupena krušina olšová a bez černý, v bylinném převažuje nitrofilní vegetace; záplavy v měkkém luhu trvají déle než ve tvrdém luhu

Melzerovo činidlo - reagencie vyvinutá českým mykologem V. Melzerem používaná pro mikroskopii - především holubinek (Russula) a askomycetů; obecně pak pro zjištění amyloidního či dextrinoidního charakteru preparátu

meridionalis - mer.; jižní (např. rozšíření)

merotypus - merotyp, část typu

merulioidní - podobný hymenoforu rodu bránovitka (Merulius), nepravidelně síťovitý se zvlněnými záhyby

metachromatický - barvící se v roztoku kresylové modři jinak než modře (obvykle červeně nebo fialově, vzácně i zeleně); podstatou změny barvy je částečná polymerace barviva důsledkem působení látek obsažených v pletivu houby (opak = ortochromatický)

metra supra mare - m. s. m.; metrů nad mořem (m n. m.)

metuloidní - obvykle metuloidní cystidy; tlustostěnné, jevící se v optickém mikroskopu dvojitě, často kryté inkrustací šťavelanu vápenatého na temeni; např. u některých druhů vláknic (Inocybe)

mezofilní - organizmus, který má průměrné nebo mírné požadavky (podle kontextu např. na teploty, vláhu, živiny ap.)

mezoperidium - vnitřní vrstva okrovky mezi exoperidiem a endoperidiem, u hadovkovitých nazývaná gallerta

mezotrofní rašeliniště - přechodové rašeliniště; druh rašeliniště, které je významně napájeno srážkami i podzemní vodou, případně také vodními toky; obvykle dosahuje mírně kyselého pH a středního obsahu živin; některé systémy řadí přechodová rašeliniště ke slatiništím; mezi druhy přechodových rašelinišť patří např. helmovka jitřenková (Mycena adonis), klouzek žlutavý (Suillus flavidus), kozák barvoměnný (Leccinum variicolor) nebo třepenitka pomněnková (Hypholoma myosotis); viz též nivní rašeliniště

mihi - m.; můj, mé (mé pojetí, mnou popsaný druh)

mikromycety - mikroskopické houby, zpravidla druhy tvořící plodnice menší než milimetr (podle některých definic menší než dva milimetry), heterogenní skupina; větší jsou makromycety

mikron - mikrometr, tisícina milimetru, µ, nejčastěji užívaná délková jednotka v mikroskopii hub

mikroskop - zvětšovací zařízení používané k pozorování mirkoskopických znaků; ve vztahu k mykologii mají největší využití stolní optický mikroskop a rastrovací elektronový mikroskop (SEM); v poslední době se na trhu objevují různé příruční optické digitální (USB) mikroskopy, jejichž rozsah zvětšení (resp. rozlišovací schopnost) odpovídá spíše možnostem binokulární lupy (stolní optický mikroskop nenahradí)

minerotrofní rašeliniště - rašeliniště napájené podzemní vodou, která byla obohacena průchodem přes minerální půdu (někteří autoři připouštějí i napájení eutrofní povrchovou vodou): slatiniště, přechodová rašeliniště, rašelinné louky; pH půdy dosahuje (5-)5,5-7,5

misit - zaslal, poslal (např. položku k určení)

mitospory - nepohlavní výtrusy; spory, jejichž vzniku předcházela mitóza; například konidie, aleuriospory

mlazina - kulturní lesní porost zhruba do 15 let věku, kdy se živé větve sousedních stromů dotýkají; další fází je tyčkovina

mléčnice - lactifery, laktiferní hyfy; hyfy, které mohou obsahovat mléčnou (zbarvenou či barvící se) tekutinu (=latex), která při porušení vytéká ven; mléčnice obsahující latex jsou typické pro ryzce (Lactarius), mléčnice bez obsahu tekutiny mají vyvinuté holubinky (Russula)

mokřad - trvale nebo po většinu roku zamokřené stanoviště; viz též rašeliniště (vrchoviště, přechodové rašeliniště, slatiniště, nivní rašeliniště), slať, blata, třasoviště

monofágní parazit - parazit specializovaný na jediný hostitelský druh nebo velmi úzkou skupinu hostitelů, např. hřib příživný (Pseudoboletus parasiticus)

monosporické bazidie - bazidie nesoucí po jednom výtrusu

moučná vůně - aroma čerstvě umleté mouky, někdy přechází do okurkové vůně nebo štěničného pachu

mukronátní - zakončený (nečekaně) drobnou ostrou špičkou; obvykle v kontextu širokého oblého tvaru, který je na konci zašpičatělý (např. o apikulu široce eliptického výtrusu)

mulda - z německého die Mulde, žlab; protáhlá terénní deprese, obvykle ve smyslu dočasné terénní deprese (např. deprese vymleté vodou stékající po přívalových deštích, koleje vyjeté těžební technikyou)

muscikolní - rostoucí na meších

mycelium - podhoubí, vlastní „tělo“ houby, spleť hyf, kterým organizmus získává a transportuje vodu se živinami; gram vysušené půdy může obsahovat desítky až stovky metrů mycelia

mykobiont - houbový organizmus tvořící součást lišejníku; zajišťuje příjem vody a anorganických látek pro fotobionta; zhruba 97 % známých mykobiontů tvoří askomycety, 3 % bazidiomycety

mykobiota - mykoflóra, funga; houbové organizmy určitého území (vymezeného obvykle geograficky nebo biotopem)

mykofág - organizmus konzumující houby, např. mravenci rodu Atta, larvy bedlobytek a někteří lidé

mykoflóra - mykobiota, funga; houbové organizmy určitého území (vymezeného obvykle geograficky nebo biotopem)

mykofil - člověk (nebo obecně organizmus), který má pozitivní vztah k houbám

mykolog - člověk vědecky studující houbové organizmy

mykoparazit - organizmus parazitující na houbách, např. larvy bedlobytek, nedohub zlatovýtrusý (Hypomyces chrysospermus), kukmák příživný (Volvariella surrecta)

mykorhiza - symbióza mezi houbou a rostlinou uskutečněná těsným kontaktem mycelia s kořenem rostliny; existují ektomykorhizy (houbová vlákna nepronikají do rostlinných buněk) a endomykorhizy (houbová vlákna pronikají do rostlinných buněk); v samotném místě spojení kořenu a mycelia vzniká zduřelý útvar označovaný rovněž jako mykorhiza; houba díky většímu rozsahu mycelia může dodávat vyšší množství vody a živin než by si rostlina dokázala zajistit vlastními kořeny; rostlina pak houbu zásobuje organickými látkami

N

náhradní biotop - biotop splňující podmínky vyžadované konkrétním organizmem nebo organizmy, není však původním nebo přirozeným biotopem, ve kterém se organizmus původně vyskytoval; např. hráze rybníků mohou být náhradním biotopem pro teplomilné druhy hub vázané na duby, pískovny mohou být náhradním biotopem pro některé druhy vázané na oligotrofní bory nebo písečné přesypy, městské parky a zeleň mohou být náhradním biotopem některých teplomilných, stepních nebo halofilních druhů

nachová (barva) - barva vzniklá smícháním dvou dílů červeného a jednoho dílu modrého světla; odstín mezi vínovou a starorůžovou

nanizmus, nanismus - zakrslost, trpasličí růst; v mykologii ve vztahu k rozměrům plodnic; označení pro plodnice, které jsou plně vyvinuté, ale dosahují výrazně menších rozměrů, než je pro daný druh obvyklé; projevuje se např. u hub rostoucích nad horní hranicí lesa, na dřevožijných houbách rostoucích na tenkých větvičkách, u některých druhů nebo rodů je tento jev častější (např. lakovky, vláknice, chřapáče), někdy se nanizmus objevuje bez zjevného důvodu

národní přírodní památka - NPP; maloplošné chráněné území definované zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny; pohyb po chráněném území a sběr hub je možný, nestanovuje-li vyhlašovací dokumentace či návštěvní řád jinak (např. nejsou-li houby předmětem ochrany)

národní přírodní rezervace - NPR; maloplošné chráněné území definované zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny; oproti přírodní rezervaci se liší mj. přísnější ochranou, kdy není návštěvníkům dovoleno pohybovat se mimo vyznačené cesty (čímž je omezen sběr hub, není-li ve vyhlašovací dokumentaci nebo návštěvním řádu z důvodu jejich ochrany omezen jinak nebo zcela zakázán)

nec - neque; též ne, ani ne

nejedlá houba - druh, jehož plodnice nejsou z nějakého důvodu (chuť, pach, konzistence, stravitelnost, vydatnost) vhodné ke konzumaci, ale v případě neúmyslné konzumace přiměřeného množství (odpovídajícího pochutině, nikoli potravině) nezpůsobí otravu; může však dojít k nevolnosti, např. hřib medotrpký (Caloboletus radicans), choroš smolonohý (Royoporus badius)

nekróza jasanu - odumírání jasanů způsobené v ČR nepůvodní houbou Hymenoscyphus fraxineus (syn. Hymenoscyphus pseudoalbidus)

neotyp - neotypus, neotype; náhradní typová položka stanovená u taxonu, kde chybí (např. se nedochoval) holotyp

nepůvodní druhy - druhy organizmů, které se na určité území (stát, kontinent, ale třeba i skleník) rozšířily vědomým nebo nevědomým přispěním člověka; např. psivka Ravenelova (Mutinus ravenelii), klouzek sibiřský (Suillus sibiricus); pokud se nepůvodní druh výrazně šíří a působí újmu původním druhům (vytlačuje jiné organizmy, rozvrací přirozené biotopy), je označovaný jako invazní druh

neque - nec; též ne, ani ne (non J. Velenovský, nec A. Pilát = ani podle J. Velenovského, ani podle A. Piláta)

nevápnité slatiniště - eutrofní rašeliniště; slatiniště, které je zásobováno vodou s nízkým obsahem vápníku (Ca); tento charakter má většina jihočeských slatinišť

nezvěstný druh - ?EX, označení použité v Červeném seznamu (2006) pro druhy pravděpodobně vyhynulé (nedoložené mezi lety 1970-2005); s ohledem na krátkou dobu fruktifikace některých druhů a omezený počet mykologů nelze spolehlivě rozlišit, zda je druh skutečně vyhynulý, přehlížený, velmi vzácný a proto unikající pozornosti nebo mycelia existují, ale nedochází k fruktifikaci; od vydání Červeného seznamu byly některé nezvěstné druhy opětovně nalezeny - např. kyj uťatý (Clavariadelphus truncatus), kyjanka Zollingerova (Clavaria zollingeri), mecháček síťnatý (Arrhenia retiruga), ouško horské (Wynella sylvicola), plešivka fialová (Calvatia fragilis) - jiné zůstávají nadále nezvěstné - např. masečník kulovitý (Sarcosoma globosum), střechan bedlovitý (Chlorophyllum agaricoides) nebo trusovka tečkovaná (Poronia punctata)

nika - ekologická nika, souhrn ekologických charakteristik podmiňujících výskyt konkrétního organizmu plus jeho role v daném ekosystému

nitrofilní - dusík milující; druhy preferující zvýšený obsah dusíku rostou například na silných vrstvách listového opadu, v blízkosti kompostů, na hnojených půdách, na výkalech živočichů (takové druhy jsou pak označované jako koprofilní), na rybničním bahně ap.

nitrofilní mykoflóra - mnohé nitrofilní druhy hub se v posledních desetiletích šíří v důsledku člověkem způsobené eutrofizace, zvlášť atmosférické depozice oxidů dusíku; k nitrofilním houbám patří například bedla zahradní (Chlorophyllum brunneum), bedlovnice zlatá (Phaeolepiota aurea), běločechratka obrovská (Leucopaxillus giganteus), hadovka smrdutá (Phallus impudicus), hřib červený (Hortiboletus rubellus), květnatec Archerův (Clathrus archeri), límcovka natřená (Stropharia inuncta), některé pečárky [p. císařská (Agaricus augustus), p. opásaná (A. bitorquis), p. ovčí (A. arvensis), p. rumištní (A. subperonatus), p. zápašná (A. xanthodermus)], pýchavka obrovská (Calvatia gigantea)

nitrofilní vegetace - druhy rostlin preferující stanoviště s vyšším obsahem dusíku; mohou být využity jako bioindikátor při vyhodnocení vhodných či nevhodných stanovišť pro určité druhy hub; na lesních stanovištích jsou to např. ostružiníky, bršlice kozí noha, kopřiva dvoudomá, netýkavka malokvětá; na lučních stanovištích např. pampelišky (pokud převládají), kerblík lesní, šťovík tupolistý; na vlhkých stanovištích např. kostival lékařský, devětsily; na synantropních stanovištích dále bez černý, vlašťovičník větší (především na bazičtějších půdách), opletník plotní, lopuchy, netýkavka žlaznatá

nitrofobní - opak termínu nitrofilní, nesnášející vyšší koncentrace dusíku; jde např. o mnohé mykorhizní bazidiomycety oligotrofních borů, horských smrčin, vrchovišť, mnohé druhy travních závojenek (Entoloma, podrod Nolanea) a voskovek (Hygrocybe s. l.)

nitrofobní vegetace - druhy rostlin preferující stanoviště s nízkým obsahem dusíku; mohou být využity jako bioindikátor při vyhodnocení vhodných či nevhodných stanovišť pro určité druhy hub; na lesních stanovištích např. brusnice brusinka, brusnice borůvka (částečně), vřes obecný, z lišejníků druhy s keříčkovitou stélkou (některé dutohlávky, pukléřka islandská); na lučních stanovištích např. mateřídoušky, jestřábníky, hořce a hořečky, hvozdík kartouzek, řebříček obecný, lomikámen zrnatý

nitrózní pach - pach po kyselině dusičné, například helmovka šiškomilná (Mycena strobilicola)

niva - (1) rovinatá louka; (2) botanicky: vysokohorská louka složená z vysokých trav a bylin; (3) geologicky: rovná louka při vodním toku; (4) niva vodního toku, údolní niva: terénní sníženina ovlivněná a formovaná vodním tokem

nivní rašeliniště - rašeliniště vzniklé v meandrech a zaniklých ramenech vodního toku; zásobeno je jak srážkami, tak podzemní vodou pocházející z hlavního toku, někdy i jeho přítoky; nivní rašeliniště mohou mít v různých částech charakter vrchovišť i slatinišť; např. NPR Velká Niva

nomen - nom.; jméno (taxonu)

nomen confusum - nom. conf., nejasné jméno, zmatečné jméno (např. jméno použité různými autory pro různé entity)

nomen conservandum - nom. cons., konzervované jméno (jméno, které zůstane zachováno i v případě, že bude objeveno starší platné jméno pro daný taxon)

nomen dubium - nom. dub., jméno pochybné (z původní publikace není zřejmé, jaké entitě je určeno)

nomen illegitimum - nom. illeg., neoprávněné jméno

nomen invalidatum - nom. inval., neplatné jméno (vzniklé v rozporu s aktuální verzí kodexu)

nomen legitimum - nom. legit., platné (legitimní) jméno; jméno publikované v souladu s aktuální verzí kodexu

nomen monstrositatuum - nom. monst., doslova monstrózní jméno; jméno publikované pro abnormálně vyvinou plodnici (plodnice) druhu, pro který již platné jméno existuje

nomen novum - nom. nov., nové jméno (označení, kterým autor publikovaného druhu dává najevo, že jde o nově publikované jméno, často v kontextu popisu nového druhu)

nomen nudum - nom. nudum, jméno publikované bez popisu či vyobrazení (a z toho důvodu neplatné, tedy nomen invalidatum)

nomen propositum - nom. prop., jméno navržené ke konzervaci (viz nomen conservandum)

nomen provisorium - nom. prov., provizorní jméno (i v případě, že je jméno publikováno formálně správně, je v případě tohoto označení autorem publikace považováno za provizorní, tedy nikoli za platné / legitimní jméno)

nomen superfluum - nom. superfl., nadbytečné jméno, jméno publikované k typu, který již platné jméno má

nomenklatura - názvosloví, vymezuje pravidla pro pojmenování taxonů

non - ne

non aliorum - non al.; ne ostatních autorů

non original(?) - non orig., ne ve smyslu původního popisu

nosič - receptakulum, sterilní část teřichu hadovkotvarých hub, která během růstu expanduje a vyzdvihuje plodnou část teřichu; obdoba třeně

notavit - not., zapsal, zazanemenal (nález byl zapsán, ale dokladová položka nemusela vzniknout)

NPP - národní přírodní památka, maloplošné zvláště chráněné území

NPR - národní přírodní rezervace, maloplošné zvláště chráněné území (pohyb možný jen po značených cestách)

nudus / nuda / nudum - nahý / nahá / nahé, holý / holá / holé, např. nomen nudum, Pinetum nudum, Piceetum nudum

O

obligátní parazitizmus - závazný parazitizmus, parazit je schopný získávat živiny pouze od hostitele

obseravit - obs.; pozoroval (daný taxon byl v terénu pozorován, ale nález nemusel být zapsán a dokladová položka nemusela vzniknout); viz též notavit

observatio - pozorování

oceánské klima - oceánické podnebí; podnebí s nízkými denními rozdíly v teplotě vzduchu a vyššími úhrny srážek; v Evropě jde konkrétně o oceánské klima mírného pásu (Cfb), které ovlivňuje nejjižnější část jihočeského regionu, zatímco většinu území kraje (i České republiky) ovlivňuje tzv. vlhké kontinentální klima (= hemiboreální, Dfb); vliv oceánského klimatu je jedním z prvků, které se odrážejí na skladbě jihočeské mykoflóry

ojíněný - pokrytý velmi jemným zrnitým povlakem matného charakteru, který lze obvykle setřít (podobně jako u švestky)

okr, okrová (barva) - soubor přírodních pigmentů zbarvených od žluté po červenou; v kontextu mykologie je obvykle míněn tzv. okr světlý, tedy tlumený pískový ostín žlutorezavé, méně jasný a živý než gumiguta

okrovka - peridium, peridie, jedno- či vícevrstvý obal teřichu břichatkovitých hub (gasteromycetů) a některých podzemek

okurková vůně - aroma čerstvě oloupané okurky, může přecházet do moučné vůně, např. čirůvka májovka (Calocybe gambosa), nebo do slanečkového aromatu, např. cystidovka rybovonná (Macrocystidia cucumis)

oleocystidy - cystidy s olejovitým obsahem

oligotrofní - chudý na živiny, například oligotrofní bory, oligotrofní trávníky, písečné přesypy, horské smrčiny

oligotrofní bor - bor chudý na živiny; vyznačuje se přítomností brusnice brusinky, vřesu, lišejníků s keříčkovitou stélkou (dutohlávky, pukléřka islandská); oligotrofní bory vznikají obvykle na pískovém podloží, případně na částečně rozrušených kyselých metamorfitech (např. pararula, granulit, kvarcit, migmatit) či vyvřelinách (žula); k typickým skupinám hub patří mykorhizní čirůvky (Tricholoma), lošákovité (Bankeraceae), krásnoporky (Albatrellus s. l.) a dále druhy jako hřib borový (Boletus pinophilus), klouzek kravský (Suillus bovinus), ryzec strakatý (Lactarius musteus), pavučinec slizký (Cortinarius mucosus), pavučinec křemencový (Cortinarius quarciticus) nebo kyjanka hlínová (Clavaria argillacea); přirozené oligotrofní bory se označují jako reliktní bory; ohrožené jsou eutrofizací (atmosférickou depozicí, hnojením přilehlých polí) a bory na píscích také nelegální těžbou vltavínů (přičemž legální systematická těžba je ještě horší variantou, neboť vede k úplné likvidaci původního porostu)

oligotrofní trávník - trávník chudý na živiny, nehnojený, obvykle nízkostébelný, případně kosený nebo pasený (kozy, ovce), vyvinutý zpravidla na chudém kyselém podloží (pararula, ortorula, granit, pískovec), někdy ale také na nízké vrstvě substrátu na bazických horninách (vápenec), nejčastěji na svažitých lokalitách; biotop četných druhů voskovek (Hygrocybe s. l.), voskoviček (Camarophylopsis), závojenek (Entoloma, podrod trávnička), kyjoveček (Clavulinopsis), některých kyjanek (Clavaria), čirůvek rodu Porpoloma a druhů jako čirůvka zamlžená (Lepista luscina), helmovka jitřenková (Mycena adonis) aj.; biotop ohrožený eutrofizací (atmosférickou depozicí i hnojením), nevhodným zemědělským využitím (orba, pastva krav, skládka hnoje), případně zarůstáním invazním a půdu nitrifikujícím vlčím bobem mnoholistým

olivová (barva) - barva zelených oliv, tmavá špinavě žlutozelená, temně pastelově zelená s příměsí okrové a béžové

ombrotrofní rašeliniště - vrchoviště; rašeliniště napájené dešťovou vodou, chudé na živiny, pH ≤4

operkulátní - vřecka otevírající se víčkem na vrcholu; přeneseně i označení pro ty druhy askomycetů, jejichž vřecka se otevírají víčkem

operkulum - víčko; útvar, kterým se otevírají operkulátní vřecka; víčka mohou být amyloidní, např. u rodu řasnatka (Peziza)

optický mikroskop - zvětšovací zařízení používané pro pozorování detailů, na jejichž zkoumání nedostačuje lupa; podle počtu okulárů se mikroskopy rozlišují na monokulární (okulár pro jedno oko) a binokulární (dva okuláry pro obě oči); stolní optické mikroskopy obvykle dosahují zvětšení v rozsahu 50-1000×, v závislosti na kombinaci okulárů (6-20×, nejčastěji 10×) a objektivů (5-150×, obvyklé jsou hodnoty kolem 10×, 25×, 40/60× a 100×); mnohé objektivy se zvětšením ~100× jsou navržené pro použití s tzv. imerzní kapalinou; preparáty se pozorují obvykle v procházejícím světle (podsvícené) a pro zvýraznění nebo rozlišení některých znaků (případně úpravu dalších vlastností preparátu) se používají barviva a reagencie pro mikroskopii; v situacích, kdy není zvětšení nebo rozlišení optického mikroskopu dostačující, se používá elektronový mikroskop

orchidejová bučina - též vápnomilná bučina, bukový porost na vápencovém nebo jiném bazickém podloží (vápnitý pískovec, opuka, čedič) s velmi bohatě vyvinutým bylinným patrem, jehož součástí může být jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), zvonek broskvolistý (Campanula persicifolia), medovník meduňkolistý (Melittis melyssophyllum) a četné druhy vstavačovitých; z mykorhizních druhů hub se v orchidejových bučinách vyskytuje například ryzec bledý (Lactarius pallidus), ryzec ostrý (Lactarius acris), holubinka buková (Russula faginea), kuřátka sličná (Ramaria formosa), čirůvka šupinkatá (Tricholoma squarrulosum), čirůvka růžovolupenná (Tricholoma orirubens), pavučinec nancynský (Cortinarius nanceiensis), pavučinec vápnomilný (Cortinarius alcalinophilus), vláknice hořkomandlová (Inocybe hirtella), kyj Herkulův (Clavariadelphus pistillaris) aj.

ornamentika - plastická kresba na povrchu výtrusů; přítomnost, charakter a výška jsou u některých skupin hub podstatnými znaky; zkoumá se mikroskopicky, obvykle za použití barviv a silně zvětšujícího, často imerzního objektivu

ortochromatický - barvící se v kresylové modři modře (opak = metachromatický)

ostiolum, ostiolus - ústí perithecia

ostny - typ hymenoforu; připomíná drobné jehlice nebo krápníčky (stalaktity); typické pro houby lošákovité a rod korálovec (Hericium), potrhané rourky připomínající ostny se vyskytují i u některých chorošovitých hub

ostří lupenů - acies; spodní okraj, hrana lupenů; může být např. hladké, pilovité, zbarvené

ozonium - žlutorezavá, obvykle paprsčitě uspořádaná spleť hyf, kterou na substrátu tvoří některé druhy hnojníků (Coprinus); vyskytuje se častěji mimo období fruktifikace (objevuje-li se během fruktifikace, pak zpravidla na bázi plodnic); zpravidla nepodléhá autolýze, takže jej lze uchovat jako dokladovou položku

P

P - zkratka trofizmu: parazit

palisádoderm - pokožka tvořená hustým seskupením k povrchu kolmo postavených hyf zhruba stejné délky; taková pokožka je zpravidla suchá a za mokra neslizká

parafýzy - sterilní hyfy, vlákna v theciu umístěná obvykle mezi vřecky, oproti nimž jsou tenčí a neplodné (nevznikají v nich spory); mohou být různě zakončené, rovné nebo zahnuté, zbarvené, přehrádkované ap.

parazit - příživník; organizmus, který získává živiny z jedince jiného druhu (hostitele) a působí mu tím újmu

parazitizmus - vztah organizmů dvou různých druhů, kdy jeden (parazit) získává živiny od druhého (hostitel), kterému tím působí újmu

parciální, partiální - částečný

park - městské či obecní parky a zeleň se z hlediska vlivů na skladbu mykoflóry liší oproti anglickým parkům vyšším sešlapem půdy a vyšším obsahem dusíku v půdě (což neprospívá většině mykorhizních hub) a zároveň důslednějším odstraňováním mrtvého dřeva a dožívajících stromů (což nesvědčí dřevním druhům); zástavba a rozsáhlé dlážděné plochy znamenají teplejší mikroklima; ze zajímavých druhů hub jsou z jihočeských parků a městské zeleně známé např. kališník běločerný (Helvella leucomelaena), kališník žebernatý (Helvella costifera), bedla hnědočervenavá (Lepiota brunneoincarnata), bedla liláková (Lepiota lilacea), bedla namasovělá (Lepiota subincarnata), bedla špičkovitá (Lepiota oreadiformis), hlíva miskovitá (Pleurotus cornucopiae), holubinka mokřadní (Russula subrubens), muchomůrka šiškovitá (Amanita strobiliformis), penízovka nádherná (Gymnopilus luxurians), ryzec lemovaný (Lactarius aspideus), ryzec polokrvomléčný (Lactarius semisanguifluus), strmělka zamlžená (Lepista luscina), hřib Markův (Xerocomellus marekii), ježatec různozubý (Hericium cirrhatum), lesklokorka tmavá (Ganoderma adspersum), rezavec datlí (Inonotus nidus-pici) a rezavec dubový (Inonotus dryadeus)

pastvina - pozemek využívaný k pastvě dobytka; na pastvinách se obvykle vyskytují fimikolní druhy hub a v závislosti na charakteru lokality, četnosti pastvy a druhu zvířat mohou vyhovovat buďto druhům preferujícím oligotrofní trávníky (v přiměřeném množst í kozy, ovce, v menší míře koně) nebo druhů eutrofních stanovišť (intenzivní pastva hovězího dobytka nebo prasat)

pavučinka - kortina; zbytek závoje (parciálního vela), systém vláken spojující okraj klobouku se třeněm; vlákna pokrývají i povrch klobouku, kde jsou ale méně patrná; např. u pavučinců (Cortinarius)

PE - zkratka trofizmu: parazit entomofágní

perfektní stádium - fáze, ve které se houba dokáže rozmnožovat pohlavními výtrusy (to jsou obvykle askospory nebo bazidiospory), teleomorfa

peridiola - pecička; tuhý (kulovitý, čočkovitý) útvar hnízdovkovitých hub, který obsahuje hymenium s výtrusy

perispor - bezbarvá, obvykle gelatinózní blána obalující výtrusy některých druhů; při růstu výtrusu se může trhat a vytvářet ornamentiku, případně se na jejím charakteru podílet; v některých barvivech se perispor některých druhů uvolňuje

peristom - okraj ústí na vrcholu plodnic některých břichatkovitých hub

peridium, peridie - okrovka, jedno- či vícevrstvý obal teřichu břichatkovitých hub (gasteromycetů) a některých podzemek

perithecium - plodnice pyrenomycetů zanořená v (či vyrůstající na) stromatu, obvykle plus mínus lahvovitého nebo urnuloidního tvaru s drobným otvorem na vrcholu (ostiolus); obsahuje askospory

PF - zkratka trofizmu: parazit fungikolní

PG - zkratka trofizmu: parazit graminikolní

Piceetum nudum - holá smrčina; čistá smrčina bez keřového patra a vegetace, půda je kryta pouze opadem

pigment - barvivo, např. u pyrenomycetů může být pigment vyluhovaný v 5% KOH důležitým určovacím znakem

pileipellis - pokožka klobouku; podle uspořádání hyf a jejich zakončení jsou rozlišovány čtyři základní typy pokožky: kutis, trichoderm, hymeniderm, epithelium; k určovacím znakům patří i míra slupitelnosti pokožky klobouku (hlavně u holubinek), makrochemické reakce na pokožce (četné rody lupenatých hub), charakter pokožky klobouku na omak (suchý, mastný, slizký ap.) i chuť pokožky klobouku (obvykle hořká nebo mírná)

pileocystidy - cystidy na povrchu klobouku

pileus - klobouk; část plodnice neresupinátních (nerozlitých) hub, která nese hymenium

Pinetum nudum - holý bor; čistý bor bez keřového patra, půda je kryta pouze opadem

pinxit - pinx.; namaloval

pískovna - jihočesky též pískárna; oligotrofní biotop s výskytem převážně nitrofobních druhů hub, často mykorhizně vázaných na borovice; vliv na charakter mykoflóry má obsah frakcí písku (např. zda jde o čistý písek, jílovitý písek ap.), míra a charakter zamokření (hladina spodní vody, sezónní vývoj), přítomnost mykorhizních symbiontů (řada druhů je vázána na borovici), doba od ukončení těžby, disturbance a eutrofizace; na dnech opuštěných pískoven se mohou vyskytovat například následující mykorhizní druhy: ryzec osmahlý (Lactarius quieticolor), ryzec strakatý (Lactarius musteus), lošák šupinatý (Sarcodon squamosus), čirůvka pochybná (Tricholoma stans), čirůvka zelánka (Tricholoma equestre), čirůvka límcová (Tricholoma focale); některé druhy preferují nezasažený biotop a pokud jsou z pískoven známé, pak spíše z okrajových partií a nevytěžených ostrovů, kde zůstala zachována původní úroveň terénu včetně původního porostu: hřib borový (Boletus pinophilus), lošáček číškovitý (Phellodon tomentosus), lošáček statný (Phellodon confluens), lošák hořký (Sarcodon scabrosus), lošákovec ďubkatý (Hydnellum scrobiculatum), čirůvka obrovská (Tricholoma colossus), čirůvka větší (Tricholoma matsutake), ryzec pravý (Lactarius deliciosus)

písník - selská pískovna, tj. místo, kde byl ručně těžen písek

PL - zkratka trofizmu: parazit lignikolní

plachetka - velum universale, obal některých bazidiomycetů, který v mládí uzavírá celou plodnici, později se trhá, na klobouku může ponechávat útržky (strupy) a na bázi třeně pochvu, např. muchomůrky (Amanita)

platné jméno - jméno (označení pro taxon), které není v rozporu s platnými pravidly (kodexem); platným jménem je i synonymum

plaury, j. č. plaur - plovoucí ostrov, v kontextu rašelinišť jde o plovoucí ostrov tvořený rašeliníkem

plavá (barva) - světlejší krémově okrová, pastelově rezavožlutá; barva lví srsti

plazmodium, plasmodium - polotekutá nebuněčná hmota obsahující vysoký počet jader; vznikají z ní plodničky hlenek

plektenchym - pletivo tvořené hustě nahloučenými a propletenými hyfami, takže jednotlivé hyfy nejsou jasně patrné

pleťová (barva) - krémová s růžovým nádechem; světlá směs béžové, růžové a okrové

pleurocystidy - cystidy umístěné na ploše lupenů

plodnice - lidově „houba“; útvar, který tvoří makromycety, v němž dochází k tvorbě výtrusů (spor), plodnice askomycetů se označuje jako askokarp (ten může být typu apothecium, askoma, kleistothecium, perithecium); plodnice bazidiomycetů se označuje jako bazidiokarp neboli bazidioma; plodnice je tvořena hyfami

PM - zkratka trofizmu: parazit muscikolní

poddruh - subspecie; systematická jednotka nižší úrovně než druh a vyšší než varieta; de facto jde o varietu s vlastním areálem výskytu, tedy geneticky podmíněnou odchylku, která se nevyskytuje ve stejném areálu se základním druhem; v mykologii se příliš nepoužívá, z českých mykologů popisoval subspecie například J. Hlaváček

podhoubí - mycelium; vlastní „tělo“ houby, spleť hyf, kterým organizmus získává a transportuje vodu se živinami; gram vysušené půdy může obsahovat desítky až stovky metrů mycelia

podmínečně jedlá houba - druh, jehož plodnice mohou být konzumovány jako jedlé, jsou-li dodržené určité podmínky; může jít např. o množství (např. pouze jako koření), doba tepelné úpravy (např. minimálně 30 minut), úprava konzistence (rozemletí), vyvaření s následný odstraněním dužniny, použití výlučně mladých plodnic ap.; nejsou-li stanovené podmínky dodrženy, je třeba houbu považovat za nejedlou nebo jedovatou, např. václavka smrková (Armillaria ostoyae), čirůvka fialová (Clitocybe nuda)

podtok - podpovrchová erozní rýha na rašeliništi, podpovrchové proudění vody

podzemky - hypogeické houby; skupina hub, jejichž plodnice se vyvíjejí pod povrchem země (zcela nebo z větší části); podzemky se vyskytují mezi askomycety i bazidiomycety, jde o heterogenní (umělou, vzájemně nepříbuznou) skupinu; plodnice podzemek se mohou na povrch dostat např. vyhrabáním divokými prasaty (která některé druhy cíleně vyhledávají), splavením půdy po velkých deštích nebo usilovným hrabáním mykologa

pochva - vagina; útvar na bázi třeně, který vzniká roztržením univerzálního (generálního) vela; např. u muchomůrek (Amanita) a kukmáků (Volvariella); pochva muchomůrky zelené (Amanita phalloides) a příbuzných druhů bývá ve starší literatuře označována jako kalich smrti

pokožka - obvykle pokožka klobouku nebo třeně; podle uspořádání hyf a jejich zakončení jsou rozlišovány čtyři základní typy pokožky: kutis, trichoderm, hymeniderm, epithelium; k určovacím znakům patří i míra slupitelnosti pokožky klobouku (hlavně u holubinek), makrochemické reakce na pokožce (četné rody lupenatých hub), charakter pokožky klobouku na omak (suchý, mastný, slizký ap.) i chuť pokožky klobouku (obvykle hořká nebo mírná)

položka - doklad; konzervovaný materiál opatřený schedou (údaji o nálezu - určení, lokace, biotop, nálezce, determinátor) uložený v herbáři; konzervací se obvykle rozumí usušení proudícím vzduchem, může však jí i o lyofilizaci nebo naložení do konzervační tekutiny (to se používalo především na počátku 20. století)

polyfágní parazit - parazit napadající široký okruh hostitelů, např. nedohub zlatovýtrusý (Hypomyces chrysospermus)

polystomasie - teratologické zmnožení počtu ústí, abnormalita, která se může objevovat u hvězdovek (Geastrum)

póry - ústí rourek, mohou nabývat specifických charakteristik - mít různou barvu, tvar, barevnou reakci na otlak, být kryté (uzavřené) cheilocystidami

PP - (1) zkratka pro přírodní památku (druh maloplošného zvláště chráněného území); (2) zkratka pro přírodní park (chráněné území s nižším stupněm ochrany)

PR - (1) mezinárodní zkratka herbáře Národního muzea v Praze; (2) zkratka pro přírodní rezervaci (jeden z typů maloplošných zvláště chráněných území)

prameniště - mokřina s vyvěrajícím pramenem, kterou obvykle začíná vodní tok; z mykofloristického hlediska jsou odlišná nelesní a lesní prameniště; druhá skupina má díky přítomnosti mykorhizních druhů a dřevnímu substrátu pro lignikolní druhy bohatší druhovou skladbu, která může zahrnovat druhy jako kosmatka Pilátova (Scutellinia pilatii), míhavka vodní (Vibrissea truncorum), holubinka smutná (Russula consobrina), kržatka vrásčitá (Tubaria confragosa), liška žlutavá (Craterellus lutescens), pavučinec žlutoplavý (Cortinarius limonius), plesňák čekankový (Thelephora penicillata)

PRC - mezinárodní zkratka herbáře Univerzity Karlovy v Praze (případně Čínské lidové republiky)

primární mycelium - mycelium tvořené jedním hyfovým vláknem (vlákno o průměru buňky), které vyrostlo z jedné spory; spojením dvou primárních mycelií vzniká sekundární mycelium, na kterém mohou vyrůstat plodnice

primordiální hyfy - typ hyf v pokožce klobouku některých druhů holubinek (Russula), objeveny a pojmenovány V. Melzerem 1934; bývají dlouhé, často větvené a poměrně široké; lze je obarvit speciálním postupem pomocí karbolfuchsinu (červenavě) nebo kresylovou modří

primordium - zárodek plodnice

PRM - mezinárodní zkratka mykologického herbáře Národního muzea v Praze

pro parte - p. p.; částečně

propad - kráter vzniklý zřícením podtoku na rašeliništi

prope - poblíž, v blízkosti

prsten - annulus, útvar na třeni původně spojující třeň s okrajem klobouku, může vznikat z vela univerzálního i parciálního; nabývá různých kvalit, např. rýhovaný, hladký, pohyblivý (po povrchu třeně jej lze volně přesouvat), jednoduchý, dvojitý aj.

první zóna národního parku - představuje území národního parku s nejpřísnějším stupněm ochrany, pohyb je možný jen po vyznačených cestách, což omezuje sběr hub; některé první zóny jsou zároveň maloplošným chráněným územím (obvykle přírodní památky), které může mít stanovené další ochranné podmínky nebo návštěvní řád

prvonález - první nález daného druhu (buď pro území či lokalitu nebo ve vztahu k osobě nálezce)

přehrádka = přepážka

přechodové rašeliniště - druh rašeliniště, které je významně napájeno srážkami i podzemní vodou, případně také vodními toky; obvykle dosahuje mírně kyselého pH 4-5(-6) a středního obsahu živin; některé systémy řadí přechodová rašeliniště ke slatiništím; mezi druhy přechodových rašelinišť patří např. helmovka jitřenková (Mycena adonis), klouzek žlutavý (Suillus flavidus), kozák barvoměnný (Leccinum variicolor) nebo třepenitka pomněnková (Hypholoma myosotis); viz též nivní rašeliniště

přepážka - přehrádka, septum (mn. č. septa); v různém kontextu může jít o přepážku ve výtrusu nebo přepážky v hyfách

přezka - můstek (háček, hrbolek) mezi dvěma sousedními buňkami hyfy

přírodní památka - PP; maloplošné chráněné území definované zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny; původním záměrem (ovšem nespecifikovaným v zákoně) bylo vyhlašovat jako přírodní památky ta území, na nichž se vyskytuje geologicky či hydrologicky cenný objekt, případně zákonem chráněný organizmus; ochranu biotopu měly zajišťovat přírodní rezervace, ale v praxi toto dělení není dodržováno (např. v rámci soustavy Natura 2000 byla většina lokalit automaticky vyhlášena přírodní památkou bez ohledu na důvod ochrany); v přírodních památkách není omezen pohyb ani sběr plodnic hub, nestanovuje-li vyhlašovací dokumentace konkrétního územi jinak (tj. nejsou-li houby předmětem ochrany)

přírodní rezervace - PR; maloplošné chráněné území definované zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny; původním cílem měla být ochrana biotopu; v přírodních rezervacích není omezen pohyb ani sběr plodnic hub, nestanovuje-li vyhlašovací dokumentace konkrétního územi jinak (tj. nejsou-li houby předmětem ochrany)

přívěsek - (1) výrůstek na bázi třeně, např. u hřibu přívěskatého (Butyriboletus appendiculatus); (2) výrůstek na cystidách, též označovaný jako zobánek; (3) zúžený vrchol plodnice nevětvené kyjankovité houby

PSF - zkratka trofizmu: parazit suffrutikolní

pseudoamyloidní - dextrinoidní; reagující na Melzerovo činidlo žlutohnědým až hnědočerveným zbarvením

pseudoannulární zóna - viz annulární zóna

pseudorhiza - kořenovitě prodloužený do substrátu hluboce zanořený třeň, např. slzivka kořenující (Hebeloma radicosum), penízovka vřetenonohá (Gymnopus fusipes), slizečka ocasatá (Xerula radicata)

pseudosklerocium - útvar připomínající sklerocium, který vzniká pouze pokrytím (zpevněním) části těla hostitele (nebo jiného substrátu) myceliární korou, nikoli jeho přeměnou na pravé sklerocium; tvoří jej např. hlízenky (Monilina) z (respektive na) opadaných a takto mumifikovaných plodech brusnicovitých, vřesovcovitých a růžokvětých rostlin

pulvinové kyseliny - látky přítomné v plodnicích některých druhů hub; jsou zodpovědné za žluté zbarvení plodnic, pomalou oxidací pulvinových kyselin dochází ke vzniku červených pigmentů a rychlou oxidací k modrání dužniny

pyrenomycety - tvrdohouby, houby tvořící tvrdé útvary, stromata, do nichž jsou zanořené plodnice typu perithecium; pyrenomycety patří k askomycetům

pýřitý - pokrytý krátkými chlupy

Q

q - quotient; poměr délky a šířky výtrusu; čím je výtrus protáhlejší, tím je q vyšší; u kulovitých výtrusů nabývá hodnoty 1

quid est - q. e.; to jest

quod vide - q. v.; který viz, jenž viz; odkazuje na popis nebo vysvětlení termínu umístěného před zkratkou v jiné části dané práce

R

radiální - paprsčitý; orientovaný od středu k okrajům; např. lupeny většiny lupenatých hub; radiálně vláknitý povrch klobouku = klobouk krytý vlákny uspořádanými od středu ke krajům

radix - kořen, obvykle kořen dřeviny (např. místo růstu plodnice nebo substrát)

rarissimus - rr.; velmi vzácný

rarus - r.; vzácný

rašeliniště - trvale zamokřený ekosystém spolutvořený porostem rašeliníků; v důsledku zamokření a dalších podmínek nepříznivých pro dekompozitory dochází jen k omezenému rozkladu rostlinné hmoty, která se ukládá a tvoří rašelinu; podle obsahu živin, který souvisí se zdrojem vláhy, se rozlišují (oligotrofní) vrchoviště, (eutrofní) slatiniště a smíšená přechodová rašeliniště, ke kterým lze řadit i nivní rašeliniště

rašelinná louka - vlhká až podmáčená louka s porostem rašeliníku; může vzniknout zarůstáním (degradací) rašeliniště nebo dlouhodobým zamokřením původně sušší louky; na rašelinných loukách se obvykle objevují druhy slatinišť až přechodových rašelinišť, například polnička bažinná (Agrocybe paludosa), šupinovka Henningsova (Pholiota henningsii), třepenitka pomněnková (Hypholoma myosotis), voskovka liškovitá (Hygrocybe cantharellus), voskovka rašelinná (Hygrocybe conicopalustris) a voskovka vroubkovaná (Hygrocybe coccineocrenata).

reakce dužniny - reakce dužniny na řezu nebo na otlaku obvykle způsobená oxidací obsažených látek je pro řadu druhů i rodů významným rozlišovacím znakem; řez je třeba provést čistým nožem, neboť kontaminace enzymy z plodnice jiného druhu může způsobit barevnou reakci i u druhu, který ji za normálních okolností nevykazuje; reakce bývá modrá, modrozelená, modročerná (např. četné hřibovité, voskovka kuželovitá, některé líhy), červená (např. čirůvka mýdlová, vláknice začervenalá, vláknice Godeyova), rezavá (např. holubinky z příbuzenstva holubinky révové), žlutá (např. některé krásnoporky), šedá (např. některé holubinky, především holubinka odbarvená), růžová (např. ryzec světlý, ryzec ostrý), fialová (např. ryzec lemovaný, ryzec honosný); podle konkrétního druhu může být reakce okamžitá nebo trvat několik hodin; u některých ryzců má podíl na reakci přítomnost mléka

receptakulum - nosič, sterilní část teřichu hadovkotvarých hub, která během růstu expanduje a vyzdvihuje plodnou část teřichu; obdoba třeně

refraktivní - světlolomný; obvykle o hyfách, bazidiích, parafýzách, vakuolách ap., což se v optickém mikroskopu projevuje lokálně vyšším kontrastem daného útvaru či orgánu (středová část refraktivního prvku bývá jasnější a okrajová temnější než okolí preparátu)

reliktní bor - přirozený oligotrofní bor; v současnosti většinou fragmenty nad kaňony řek nebo na skalnatých výchozech na vrcholech kopců, případně na jiných podobných místech, která z důvodu obtížné dostupnosti zůstala ušetřena těžby dřeva a jiných nežádoucích vlivů a zásahů

resupinátní - rozlitý, rozprostřený, effusní; typ plodnice, který je celým hřbetem přirostlý a hymenofor se rozprostírá na svrchní (nepřirostlé) straně, např. kornatec bezový (Lyomyces sambuci)

retikulátní - síťkovaný, připomínající síť, krytý síťkou, např. třeň hřibu dubového (Boletus reticulatus)

revidit - rev.; revidoval (určení položky)

rhizoid - kořínkovité nebo provázkovité podhoubí vybíhající z báze třeně, např strmělka kořínkatá (Rhizocybe vermicularis)

rhizomorfy - svazky myceliárních hyf obalené černou kůrou, např. u václavek (nápadné tmavé makroskopické provazce na tlejícím dřevu v lesích)

rostrum - krček; horní zúžená část perithecia na vrcholu otevřená ostiolem

rourky - typ hymenoforu typický pro mnohé hřibovité a chorošovité houby; připomíná včelí plástev nebo vyvýšenou síťku; přepážky oddělující jednotlivé komůrky se nazývají dissepimenta, které kryje hymenium, otvory rourek se označují jako póry

rouško - výtrusorodé rouško, hymenium; mikroskopická vrstva, ve které se vyvíjejí pohlavní výtrusy (gamety, meiospory); u askomycetů nazývaná thecium, u bazidiomycetů (ale někdy obecně pro všechny houby) hymenium; u bazidiomycetů se výtrusorodé rouško nachází na hymenoforu (lupeny, rourky, ostny ap.)

rozlitý - effusní; celým povrchem přirostlý; obvykle míněno ve vztahu k plodnicím; rozlité plodnice tvoří např. kornatcovité houby (Corticiaceae) a některé chorošovité (Polyporaceae)

ruderální - rumištní, případně rumišti podobný; za ruderální prostředí se považují rumiště a jim podobné synantropní biotopy (haldy, odvaly, železniční náspy, výsypky ap.)

rumiště - skládka stavebního odpadu, případně pozůstatky zbořené či zcela rozpadlé stavby; vápník vyplavovaný ze stavebních materiálů snižuje kyselost substrátu, což může vést ke zvýšení činnosti nitrifikačních bakterií a eutrofizaci stanoviště; z toho důvodu se na rumištích vyskytují nitrofilní a kalcifilní organizmy

rýhy - (1) přirozené povrchové (erozní) stružky, které odvádějí vodu z rašeliniště; (2) charakteristika povrchu (části) plodnice houby, přítomnost pravidelných blízko sebe umístěných úzkých mělkých prohlubní (obvykle rovnoběžných nebo radiálních), např. rýhovaný prsten, rýhovaný okraj klobouku

rzi - skupina primitivních stopkovýtrusných hub, obligátních parazitů rostlin se složitým životním cyklem obvykle doprovázeným střídáním hostitelů; pojmenovány podle (světle) rezavě zbarvených uredospor

S / Š

S - zkratka trofizmu: saprotrof

SA - zkratka trofizmu: saprotrof antrakofilní

SAC - zkratka trofizmu: saprotrof acikolní

sad - sady s užitkovými ovocnými dřevinami (okrasné sady - viz parky) představují biotop (náhradní biotop) různých mykorhizních či saprotrofních druhů hub vázaných nejčastěji na růžokvěté dřeviny; z jihočeských sadů známe např. kačenku českou (Verpa bohemica) rostoucí s oblibou na opadu třešní, smrž kuželovitý (Morchella eohespera) upřednostňující sady, ve kterých se spalují suché větve, závojenku podtrnku (Entoloma clypeatum), závojenku náspovou neboli sadovku (Entoloma sepium) a z dřevních druhů hrotnatku zápašnou (Sarcodontia crocea) rostoucí na odumírajících jabloních, síťkovec trojbarvý (Daedaleopsis tricolor) a kráterokrčku třešňovou (Craterocolla cerasi) na třešních, ohňovec rybízový (Phylloporia ribis) obrůstající báze starých keřů rybízu a outkovku polní (Szczepkamyce campestris) na větvích lísky; na meruňce uvádí J. Vlasák nález lesklokorky tmavé (Ganoderma adspersum)

sankcionovat - schválit, potvrdit, uznat; v kontextu mykologie jde nejčastěji o sankcionaci jména taxonu (které bylo původně publikováno neplatně, provizorně ap.), případně o sankcionaci druhu jako takového (jméno bylo publikováno platně, ovšem druh samotný byl považován za pochybný)

saproparazit - organizmus, který je schopný získávat živiny z těla živého (parazitizmus) i odumřelého (saprotrofie) hostitele, např. václavka obecná (Armillaria mellea); podle jiného pojetí jde o organizmus, který získává živiny z odumřelých částí těla jinak živého hostitele

saprotrof - organizmus přijímající živiny z tlející biomasy (buďto z odumřelých organizmů - rostlin, živočichů, hub - nebo z výkalů)

sekundární mycelium - mycelium vzniklé spojením dvou vláken (hyf) primárních mycelií (která vyrostla ze dvou odlišných výtrusů); teprve ze sekundárního mycelia mohou u většiny druhů vyrůstat plodnice

sekundární otrava - otrava způsobená konzumací plodnic jedlých druhů hub, které však byly zapařené, zkažené, napadené plísní, přemrzlé, nedostatečně tepelně zpracované nebo nevhodným způsobem zpracované; k zapaření může dojít i v klasickém košíku, pokud jsou houby uloženy např. v automobilu stojícím na slunci, kde dojde ke zvýšení teploty a urychlení rozkladných procesů; sekundární otravy jsou v současnosti nejrozšířenější skupinou houbových otrav

semixanthoidní, semixantoidní - konkrétní plodnice, případně forma či varieta (je-li popsána); která postrádá část obvyklých barviv, takže je převážně (ale ne zcela) žlutá; např. hřib Le Galové Špinarův lze chápat jako semixanthoidní plodnice hřibu Le Galové; pokud je přítomno pouze žluté barvivo a ostatní chybí zcela, používá se termín xantoidní

sensu - s.; ve smyslu, v pojetí (dále uvedeného autora)

sensu ampliore - s. a.; v rozšířeném pojetí (doslova: ve vyšším smyslu)

sensu constricto - v omezeném (zúženém) pojetí

sensu latissimo - ve velmi širokém pojetím, ve velmi širokém slova smyslu

sensu lato - s. l.; v širším pojetí, v širším slova smyslu

sensu stricto - s. s.; v užším pojetí, v užším slova smyslu

septum - mn. č. septa, přepážka; např. přepážky ve výtrusu nebo přepážky v hyfách

serpentinofyty - rostliny (přeneseně i houby) rostoucí na hadci (serpentinitu); v praxi jde obvykle o průnik druhů známých z oligotrofních borů (což je dáno pomalým zvětráváním hadce a tudíž pomalým uvolňováním živin; dále vysokým obsahem kyseliny křemičité obvyklým i pro kyselé oligotrofní bory) a druhů vápencových borů (což je dáno faktem, že jedním z produktů zvětrávání hadce je magnezit, uhličitan hořečnatý, alkalický minerál)

sety - typ cystid přítomný u některých chorošovitých (Polyporaceae), obvykle tlustostěnné, vřetenovité, zašpičatělé a rezavě zbarvené

SF - zkratka trofizmu: saprotrof fungikolní

sférocysty - kulovité buňky v dužnině holubinek (Russula) a ryzců (Lactarius), díky nim má jejich dužnina všesměrnou (nevláknící se) strukturu

SFI - zkratka trofizmu: saprotrof fimikolní

SFO - zkratka trofizmu: saprotrof foliikolní

SFR - zkratka trofizmu: saprotrof frutikolní

SFRC - zkratka trofizmu: saprotrof fruktikolní

SG - zkratka trofizmu: saprotrof graminikoloní

SGL - zkratka trofizmu: saprotrof glandikolní

SH - zkratka trofizmu: saprotrof herbikolní

scheda - sched.; etiketa obsahující údaje o herbářové položce (jméno taxonu, jméno nálezece a determinátora, datum a místo sběru aj.)

sic! - tak, právě tak, přesně tak (např. při citaci textu, který se může jevit jako překlep či chyba)

siná (barva) - bledě modrá, případně špinavě namodralá se zeleným nádechem (podle některých autorů šedá)

síťka, síť - plastická kresba připomínající položenou síť, např. na třeních některých hřibovitých hub (v tomto případě vzniklá z rourek), kloboucích některých štítovek, sporách některých druhů (typ ornamentiky)

sivá (barva) - šedá, popelavá (podle některých autorů mdle zelená s modrošedým nádechem)

SK - zkratka trofizmu: saprotrof koprofilní (viz též SFI)

skeletové hyfy - též skeletální hyfy, skeletovité hyfy; tlustostěnné nevětvené dlouhé hyfy bez přepážek

sklerocium - celistvý (často podzemní a hlízovitý) útvar tvořený hyfami a obvykle krytý ochrannou vrstvou; slouží k přečkání nepříznivých podmínek nebo jako zásobárna živin; sklerocia tvoří některé druhy vyšších hub, může z nich vyrůstat podhoubí nebo přímo plodnice; některé parazitické houby transformují ve sklerocia části těl svého hostitele, např. hlízenka sasanková (Dumontinia tuberosa) hlízy sasanek, paličkovice nachová (Claviceps purpurea) zrna obilí; ze saprotrofních askomycetů mohou sklerocia vytvářet např. smrže (Morchella), z dřevokazných choroš štětičkatý (Polyporus tuberaster) nebo choroš oříš (Polyporus umbellatus); viz též pseudosklerocium

SL - zkratka trofizmu: saprotrof lignikolní

slanečkový pach - pach po trimethylaminu („rybina“) a jemu podobné; aroma přítomné u četných druhů hub, např. některých holubinek (Russula), vláknic (Inocybe), ryzců (Lactarius); pokud je výraznější, např. u cystidovky rybovonné (Macrocystidia cucumis), bývá popisován jako pach rybiny nebo rybího tuku

slanisko - mokřad s vysokou salinitou (obsahem solí); slaniska obývají halofilní druhy (halofyty, halofilní houby)

slatina - druh humolitu, sediment obsahující přinejmenším 30 % humusu vzniklý tlením trav na mokřadních biotopech

slatiniště - typ rašelininiště obvyklý pro střední a nižší polohy, které je v důsledku pramenišť nebo přítoků dobře zásobováno minerálními látkami a živinami; oproti vrchovišti je alkaličtěšjí, dosahuje jen mírně kyselého (tzv. přechodová rašeliniště) až středně zásaditého pH; přestože se mykoflóra slatiniště částečně překrývá s mykoflórou vrchoviště, existuje spektrum druhů, které se na vrchovištích obvykle nevyskytují, např. mecháček laločnatý (Arrhenia lobata), prášivka bažinná (Bovista paludosa), pýchavka ocasatá (Lycoperdon caudatum), třepenitka vlhkožijná (Hypholoma subericaeum), límcovka natřená (Stropharia inuncta), lištička bledá (Hygrophoropsis pallida)

slať, slatě - v užším slova smyslu rašeliniště v oblasti Šumavy, např. Cikánská slať, Chalupská slať, Jezerní slať, Modravské slatě, Tříjezerní slať; šumavské slatě nepatří přes slovní podobnost ke slatiništím, ale většinou jde o vrchoviště, případně přechodová rašeliniště; v širším slova smyslu se označení slať používá jako synonymum pro mokřad

slzící lupeny - gutující lupeny, lupeny vylučující za určitých podmínek (vlhko, fáze intenzivního růstu) kapky tekutiny; např. u některých holubinek (Russula), slzivek (Hebeloma) nebo pláčivek (Lacrymaria)

sloupek - zhruba válcovitý útvar (prodloužení krčku) tvořený sterilním pletivem a umístěný v teřichu některých hvězdovek (Geastrum)

SM - zkratka trofizmu: saprotrof muscikolní

smetanová (barva) - bílá s krémovým nádechem

smrčiny na vápenci - smrk v jihočeských lesích v současnosti dosahuje několikanásobně vyššího zastoupení, než by odpovídalo jeho přirozenému podílu; na druhou stranu nízké množství jihočeských vápencových lokalit (z nichž byla navíc řada v minulosti vytěžena) v kombinaci s plošným kácením smrkových porostů v souvislosti s kůrovcovou kalamitou činí z vápencových smrčin v jižních Čechách ohrožený biotop, který je z mykologického hlediska nesmírně cenný; zahrnuje vzácné druhy jako např. baňka velkokališná (Sarcosphaera coronaria s. l.), kališník podobný (Helvella confusa), čirůvka nevonná (Tricholoma inamoenum), čirůvka oranžová (Tricholoma aurantium), pavučinec elegantní (Cortinarius elegantior), pavučinec nafialovělý (Cortinarius salor), pavučinec zlatohnědý (Cortinarius percomis), pavučinec zlatooranžový (Cortinarius aureofulvus), pavučinec žlutoslizký (Cortinarius aureopulverulentus), ryzec hnědočervený (Lactarius badiosanguineus), šťavnatka broskvová (Hygrophorus persicolor), bělozub nafialovělý (Bankera violascens), lošáček tmavý (Phellodon connatus), lošák jelení (Sarcodon imbricatus), lošákovec hnědooranžový (Hydnellum auratile), kuřátka horská (Ramaria largentii), kuřátka načervenalá (Ramaria rubripermanens), kuřátka žlutá (Ramaria lutea), kyj uťatý (Clavariadelphus truncatus) aj.

sněti - Ustilaginomycetes, třída fytoparazitických stopkovýtrusných hub; napadají především jednoděložné rostliny, často hospodářsky významé, a tvoří na nich nádory, v nichž vznikají tlustostěnné výtrusy

SP - zkratka trofizmu: saproparazit

spádnice - linie kolmá k vrstevnici; lesní cesta probíhající po spádnici (dle ČSN do roku 2016 označovaná jako „lesní cesta 4. třídy“, později jako „technologická linka“) je cesta určená ke stahování dřeva, která je nezpevněná, krytá přirozenou organickou vrstvou (půda, opad, mech…); cesty po spádnicích v kulturních lesích nahrazují přirozené lesní světliny, dopadá na ně více srážek, takže mohou být bohatší na plodnice ektomykorhizních druhů než zapojený kulturní les

spáleniště - biotop vyhovující antrakobiontům a antrakofilním druhům; místo, kde hořelo dřevo nebo další organické materiály, v důsledku čehož došlo k potlačení původní mykoflóry a k obohacení půdy popelovinami; jejich alkalická reakce mění chemizmus půdy, který vyhovuje nejprve kalcifilním druhům, později i nitrofilním druhům (dochází k neutralizaci huminových kyselin alkalickými popelovinami, což později vede k rozmnožení nitrifikačních bakterií); spáleniště hostí specifickou (antrakofilní) mykoflóru, většina jejích zástupců mimo spálené plochy nefruktifikuje

species - sp.; druh

species nova - sp. nov.; nově popsaný druh

specimen - spec.; exemplář, konkrétní kus, konkrétní jedinec

SPG - zkratka trofizmu: saproparazit graminikolní

SPL - zkratka trofizmu: saproparazit lignikolní

SPM - zkratka trofizmu: saproparazit muscikolní

spočinek - terénní útvar, přibližně vodorovný úsek v klesající (či stoupající) části hřebene, jakási úzká terasa; z podstaty tohoto útvaru (který je zároveň hřbetnicí a rozvodnicí) dochází k odplavování živin z jeho povrchu, takže může nést biotop vhodný pro oligotrofní druhy hub

sporulace - stav nebo časové období, kdy probíhá vývoj a uvolňování spor do ovzduší; termín se obvykle používá ve vztahu k houbám s vytrvalými plodnicemi

spory - výtrusy; rozmnožovací buňky, spory mohou být nepohlavní čili vegetativní (např. konidie, chlamydospory) nebo pohlavní, kterým se u askomycetů říká askospory a u bazidiomycetů bazidiospory

sporangium - orgán, v němž se tvoří výtrusy a který je alespoň v mládí uzavřený; v případě bazidiomycetů jde zpravidla o nepohlavní výtrusy, v případě askomycetů může být jako sporangium chápáno i vřecko (s pohlavními výtrusy)

správné jméno - platné jméno, které má přednost (není synonymem), v některých případech jde o nejstarší známé platné jméno pro daný taxon

SS - zkratka trofizmu: saprotrof strobilikolní

ST - zkratka trofizmu: saprotrof terestrický

stefanocystidy - dvoubuněčné široce eliptické cystidy, jejichž dělicí stěna je lemovnána vezikulárními vyvýšeninami

sterigma - stopečka; útvar na bazidii, který nese sporu

sterilní - neplodný, nevytvářející spory

stratum - mn. č. strata, vrstva (např. vrstva dužniny, pokožky ap.)

strängy, j. č. sträng - přirozené hrázky na rašeliništích, protáhlé valy ležící na vrstevnicích; pásy mezi nimi se označují jako flarkary

strobilikolní - rostoucí na šiškách

stroma - mn. č. stromata, makroskopický pevný útvar, do nějž jsou obvykle zanořené plodnice typu perithecium; tvrdá stromata tvoří tzv. tvrdohouby neboli pyrenomycety

strupy - útržky univerzálního (generálního) vela na klobouku, typické pro některé druhy muchomůrek (Amanita)

sub - pod (např. sub Abies = pod jedlí; sub Calvatia lilacina = uvedeno pod jménem Calvatia lilacina), viz též ut

subhymenium - vrstva pod hymeniem; vrstva, kterou kryje hymenium

subiculum, subikulum - myceliový povlak na povrchu substrátu (může mít např. plstnatý nebo gelatinózní charakter), na němž se mohou tvořit plodnice; vytváří jej např. oranžovka (Byssonectria), ohnivec černý (Plectania melastoma)

suffrutikolní - rostoucí na polokeřích

sukcese - (obvykle přirozená) proměna prostředí a jeho organizmů (společenstev) směřující ke klimaxu

subspecie - ssp., poddruh; systematická jednotka nižší úrovně než druh a vyšší než varieta; de facto jde o varietu s vlastním areálem výskytu, tedy geneticky podmíněnou odchylku, která se nevyskytuje ve stejném areálu se základním druhem; v mykologii se příliš nepoužívá, z českých mykologů popisoval subspecie např. J. Hlaváček

substrát - materiál, ze kterého vyrůstají plodnice houby a z něhož případně houbový organizmus čerpá vodu nebo živiny (např. půda, opad, dřevo, detrit…)

suprahilární deprese - oploštění až mírná prohlubeň na výtrusu (obvykle u hřibovitých hub) poblíž místa, který byl výtrus připojen k bazidii (viz též hilární apendix)

suprahilární krajina - oválná nebo polokruhovitá lysinka u ornamentovaných výtrusů některých druhů hub, případně skvrna s amyloidní hmotou, nachází se těsně nad apikulem a její obvod obvykle lemuje výraznější ornamentika, např. u rodů tmavobělka (Melanoleuca), holubinka (Russula), ryzec (Lactarius)

svážnice - lesní cesta (podle ČSN do roku 2016 „lesní cesta 3. kategorie“, později „lesní svážnice“), která nemusí být zpevněná, měla by být odvodněná a nemusí být vybavena výhybnami

symbiont - organizmus žijící v symbióze

symbióza - v širším slova smyslu soužití dvou nebo více organizmů, v užším slova smyslu takové soužití, které je pro zúčastněné organizmy oboustranně prospěšné; např. mykorhiza

synantropní - člověku blízký; synantropní organizmus = žijící v okolí lidských obydlí; pokud jde o synantropní prostředí poškozené člověkem, užívá se termín ruderální; za synantropní druhy hub lze považovat různé druhy rostoucí na štěpce a mulčích, např. smrž mulčový (Morchella importuna), druhy rostoucí v zahradách a parcích, např. lesklokorka tmavá (Ganoderma adspersum), psivka Ravenelova (Mutinus ravenelii)

synonymum - syn.; mladší platné jméno

syrocium, syrrocium - měkký myceliový útvar (výplň) ve dřevě vytvářený některými dřevokaznými houbami

šlenk, šlenky - sníženiny mezi bulty

špička třeně - nejvyšší část třeně, ke které je obvykle přirostlý klobouk, opakem je báze

šupiny - útvary tvořené skupinami vláken ve svazcích, které většinou vznikly roztrháním vláknité pokožky; obvykle na klobouku, případně na třeni, např. některé bedly (Lepiota s. l.) nebo vláknice (Inocybe)

T

taluta - příkop (krajové označení rozšířené v některých oblastech jižních Čech)

taxon - skupina příbuzných organizmů lišící se souborem znaků a vlastností od jiných taxonů; označení pro taxonomickou skupinu bez konkretizace stupně, taxonem může být míněn rod, druh, varieta, forma…

taxonomie - systematika; vědní obor zabývající se studiem taxonomických skupin, taxonů

tečkovaný - krytý viditelnými, ale velmi jemnými nebo naznačenými výstupky; jsou-li výstupky výraznější, používá se termín zrnitý; pro velmi výrazné pak bradavčitý

teleomorfa - pohlavní stádium, ve kterém je houba schopna tvořit pohlavní výtrusy (askospory nebo bazidiospory)

temeno klobouku - vrchní (střední) část klobouku, v jejímž středu je terč

terč - nejsvrchnější část klobouku, která se nachází nad špičkou třeně

terček - apresorium, appresorium; přísavce podobná struktura, jíž vlákno parazitické houby přilne k buňce hostitele

terčík - makroskopická varianta terčku, přísavce podobná struktura, kterou jsou plodnice některých druhů hub přichycené k substrátu, např. helmovka deskovitá (Mycena stylobates) k listu v opadu

terénní deprese - dolík, sníženina; v terénních depresích obvykle dochází ke stahování vody a živin (opad), takže mohou být vyhledávané druhy, které takové prostředí preferují, napr. hřib mokřadní (Xerocomellus ripariellus), lakovka zakroucená (Laccaria tortilis), ryzec bažinný (Lactarius lacunarum); jako terénní deprese lze chápat i příkopy, muldy (mělké strouhy), šlenky (sníženiny mezi bulty na rašeliništích) ap.

terestrický - pozemní, rostoucí ze země; může být nadzemní - epigeický nebo podzemní - hypogeický

termofilní - preferující vyšší teploty, např. hřib žlutoměďový (Imperator luteocupreus), muchomůrka císařka (Amanita caesarea), běločechratka trojbarvá (Leucopaxillus compactus)

termofytikum - teplá oblast, ve striktním fytogeografickém pojetí oblast Polabí a jižní Moravy; četné druhy hub známé z termofytika se však vyskytují i na nejteplejších jihočeských lokalitách jako jsou hráze rybníků v Českobudějovické pánvi (PR Vrbenské rybníky, Čejkovicko), oblast Hlubocka, Lužnickolomnicko, NPR Luční, vápencové lokality u Českého Krumlova (NPR Vyšenské kopce, PR Výří vrch), Strakonické vápence a další

teřich - neboli gleba, výtrusorodé pletivo břichatkovitých hub (obsah plodnice pýchavky, sliz hadovky), část teřichu může být u některých druhů sterilní

tetrasporické bazidie - bazidie nesoucí čtyři výtrusy (nejběžnější typ)

thalorhiza - myceliární kořínky tvořené spletí základní, zpevňovacích a vodivých hyf, thalorhizy tvoří např. dřevomorka domácí (Serpula lacrymans)

thecium - výtrusorodá vrstva askomycetů

tlustostěnný - též silnostěnný; mající tlustou, silnou stěnu (rozměrem, nikoli pevností), např. některé spory, hyfy, cystidy

tomentozní, tomentosní - plstnatý; složený z propletených vláken

tracheomykóza dubů - choroba dubu způsobená mikroskopickými houbami rodu Ceratocystis, kdy dochází k ucpávání cév bělové části dřeva a uvolňování pro strom toxických látek

trama - dužnina; pletivo uvnitř plodnic; existuje rozpor mezi významovým chápáním termínu v (zejména) anglofonní polyporologické literatuře a literatuře ostatní (první obvykle tramou rozumí výhradně tramu hymenoforu, kdežto dužninu ve zbytku plodnice označuje termínem context); někteří autoři termín trama vztahují k mikroskopické stavbě dužniny, zatímco ve vztahu k makroskopickým vlastnostem používají český termín dužnina

trama lupenů - dužnina lupenů, její uspořádání může být významným určovacím znakem (trama regulární - pravidelná, trama iregulární - nepravidelná, trama bilaterální - rozčísnutá, trama inverzní - převrácená)

tremelloidní - rosolovitá, pružně rosolovitá (konzistence)

trichoderm - pokožka tvořená více méně vzpřímenými hyfami (uspořádanými zhruba kolmo k povrchu); pokožka takových druhů je obvykle na omak suchá až sametová

trofizmus, trofismus - (1) výživa, způsob či strategie získávání (nebo zpracování) živin; (2) v kontextu geologie a pedologie: minerální bohatství půdy

truncus - kmen (obvykle v kontextu substrátu, na němž rostly plodnice)

třasovisko - v kontextu rašeliniště plovoucí poloostrov; v obecné češtině jakýkoli mokřad, kde chybí pevná půda pod nohama

třeň - část plodnice nesoucí klobouk (lidově „noha“); rod mužský neživotný (s třeněm), akademické vydání PČP uvádí mylně rod ženský

tůň - rozměrná terénní deprese naplněná vodou; obvykle vzniká oddělením slepého ramene toku; opad dřevin rostoucích na březích působí jednak přísun živin (eutrofní anaerobní prostředí) a jednak zazemňování, což vede k postupnému zániku tůně

turbinátní - čihovitý; termín je chápán ve dvou významech, buďto jako převráceně kónický (viz též káčovitý), tedy nahoru se rozšiřující a plus mínus uťatý (např. čihovitky), nebo jako široce hruškovitý, připomínající moderní káču, která není nejširší v nejvyšší, ale zhruba ve střední části (např. báze třeně pavučinců ze skupiny Scauri)

tvrdý luh - lužní les s převahou stromů s tvrdým dřevem: duby, jasany, jilmy; oproti měkkému luhu je zaplavován na kratší dobu a hladina podzemní vody leží níž, přinejmenším metr pod povrchem; v jižních Čechách např. PP Doubí u Žíšova

tyčkovina - kulturní lesní porost, u kterého jsou větve do zhruba dvoumetrové výše odumřelé a ve kterém se průměr kmenů pohybuje do 7 centimetrů; další fází je tyčovina

tyčovina - kulturní lesní porost, u kterého jsou větve odumřelé do výše přes dva metry a ve kterém se průměr kmenů pohybuje v rozmezí 7-20 centimetrů; další fází je kmenovina

typus - typ, typová položka; položka (exsikát, exemplář v konzervační tekutině) nebo ilustrace, která reprezentuje druh, k níž se váže jméno (případně i popis) daného druhu; může jít o holotyp (stanovený autorem původního popisu) nebo lektotyp (náhradní materiál, obvykle stanovený pokud holotyp chybí)

U

ubikvist - euryvalentní druh; druh se širokou ekologickou valencí, např. hřib hnědý (Imleria badia), muchomůrka růžovka (Amanita rubescens), troudnatec kopytovitý (Fomes fomentarius), helmovka ředkvičková (Mycena pura) ap.

údolnice - linie probíhající údolím, spojuje svahy v jejich nejnižších bodech, spojuje nejnižší body příčných řezů údolím; údolnicemi obvykle probíhají vodní toky, případně se podél nich rozkládají vlhčí eutrofní biotopy (slatiniště, olšiny, lužní lesy…)

umbo - pukla; středový hrbolek (obvykle na klobouku)

umbonátní - mající umbo

ústí - ostiolum; otvor na vrcholu perithecia, případně na vrcholu okrovky některých břichatkovitých hub (některé břichatky mají ústí vybaveno uzavíratelným regulačním zařízením)

ut - jako (určeno jako …, v herbáři uloženo jako …)

uťatý - zakončený plochou, na konci nápadně zploštělý; např. výtrusy, plodnice

úvoz, úvozová cesta - cesta zahloubená pod úroveň terénu, obvykle nezpevněná; vlivem stoku vody z okolí dochází k jejímu prohlubování; vyšší vlhkost v kombinaci se zastíněním v důsledku zarůstání dřevinami (úvozové cesty obvykle nejsou využívané motorovými vozidly) z úvozů činí biotopy potenciálně příznivé pro různé diskomycety a druhy hub preferující humózní půdy (např. vláknice, některé závojenky aj.)

uzenkovitý - alantoidní; prohnutě válcovitě zahnutý; mající tvar jitrnice nebo rohlíčku (ne se špičatými konci); obvykle o sporách

V

vápnité slatiniště - slatiniště napájené vodou se zvýšeným obsahem vápníku; vápník zpomaluje rozklad organické hmoty a potlačuje růst rašeliníku; jeden z nejvzácnějších a nejohroženějších biotopů v České republice, v jižních Čechách zastoupen nižšími jednotkami lokalit; typickým zástupcem mykoflóry vápnitých slatinišť je zákonem chráněná prášivka bažinná (Bovista paludosa)

var. - varieta

varieta - taxonomická jednotka nižšího stupně než druh, používá se obvykle, pokud jsou u daného taxonu přítomny určité odchylky podmíněné dědičností

velum - obal plodnic přítomný u některých druhů bazidiomycetů

velum generale = velum universale

velum partiale - závoj, obal plodnic některých bazidiomycetů, který v mládí spojuje klobouk okraj klobouku se třeněm, později se trhá a zanechává prsten, např. pečárky (Agaricus), bedly (Lepiota s. l.)

velum universale - plachetka, obal některých bazidiomycetů, který v mládí uzavírá celou plodnici, později se trhá, na klobouku může ponechávat útržky (strupy) a na bázi třeně pochvu, např. muchomůrky (Amanita)

verukózní - bradavčitý; opatřený hrbolky

vezikularni, vezikulozni - puchýřovitý

víceleté plodnice = vytrvalé plodnice

víčko - operkulum; útvar, který se otevírají operkulátní vřecka; víčka mohou být amyloidní, např. u rodu řasnatka (Peziza)

vidi exsiccatum - v. exsicc.; viděn exikát, podle exikátu (určeno, popsáno)

vidi icon - v. ic.; viděn obraz, podle obrazu (např. určeno podle obrazu, popsáno podle obrazu)

vidi siccum - v. sicc.; viděn sušený (nikoli živý), též vidi exsiccatum

vidi vivum - v. v.; viděn živý (např. určeno podle živého materiálu, popsáno podle živého materiálu)

vidlené lupeny - lupeny, které se směrem od třeně k okraji klobouku rozdělují ve dva

vivo voce - živým hlasem, informace předaná ústně

vix aliorum - vix al.; sotva u jiných autorů

vláknité velum - velum tvořené vlákny nebo svazky vláken, např. kortina pavučinců (Cortinarius), velum holubinky pruhované (Russula insignis)

vločkatý - roztroušeně pokrytý trsy vláken, např. vločkatý třeň, vločkatý klobouk

volné lupeny - lupeny, které nepřirůstají ke třeni

volva - výrazně vyvinutá plachetka (velum universale, velum generale)

vrchoviště - typ rašeliniště obvyklý pro horské oblasti, kde vzniklo v terénní depresi s nepropustným podložím; jediným zdrojem vody jsou srážky, v důsledku čehož je chudé na živiny a minerální látky; pH je kyselé, z hub se na vrchovištích vyskytují např. čihovitka blatní (Ascocoryne turficola), kuřinec subarktický (Ramariopsis subarctica), penízovka rašeliníková (Tehprocybe pallustris), třepenitka vlhkomilná (Hypholoma udum); viz též slatiniště

vrostlé šupiny - šupiny, které nevystupují z povrchu, tvoří s ním jednu rovinu

vrostlý - innátní; viditelný, ale nevystupující z povrchu, plochý

vroubená hlíza - hlíza, která má po obvodu ostrý okraj

vřecko - ascus; mikroskopický útvar ve výtrusorodém roušku askomycetů (často ve tvaru podlouhlého váčku), ve kterém vznikají výtrusy (askospory); vrchol se nazývá víčko (to může být amyloidní) a počet spor ve vřecku je obvykle charakteristický pro daný druh houby (nečastěji obsahují vřecka osm askospor, obecně jde většinou o mocniny dvou)

vřetenovitý - připomínající vřeteno s navinutou nití (zhruba profil kanoe); vřetenovité mohou být výtrusy, případně třeň

vycpaný - vyplněný měkčí až vatovitou dužninou, která je označována jako medula; zpravidla o třeni

výtrusný prach - masa výtrusů uvolněná (vypadaná) z plodnice houby; obvykle se výtrusný prach nechává vypadat na bílou podložku, aby mohla být hodnocena jeho barva, případně je využíván jako zdroj zralých výtrusů pro mikroskopii (nezralé se za obvyklých okolností samovolně neuvolňují); v případě bazidiomycetů je pro získání výtrusného prachu vhodné položit na podložku pouze klobouk a částečně zakrýt (např. miskou), aby se zmírnilo proudění vzduchu; u diskomycetů se naopak při eliminaci externích impulsů uvolňování výtrusů sníží, takže může být vhodnější plodnici nepřiklápět (k uvolnění může podle druhu a stavu plodnice dojít v řádu desítek minut až desítek hodin)

výtrusorodé rouško - mikroskopická vrstva, ve které se vyvíjejí pohlavní výtrusy (gamety, meiospory); u askomycetů nazývaná thecium, u bazidiomycetů (ale někdy obecně pro všechny houby) hymenium; u bazidiomycetů se výtrusorodé rouško nachází na hymenoforu (lupeny, rourky, ostny ap.)

výtrusy - spory, rozmnožovací buňky, které jsou po dozrání uvolňovány z příslušné části plodnic

vytrvalé plodnice - plodnice, jejichž růst a vývoj probíhá déle než jedno vegetační období; typické pro některé druhy (či rody) chorošovitých (Polyporaceae); plodnice, jejíž vývoj proběhne během jedné sezóny a jen fyzicky vytrvává na místě (nepodléhá rozkladu) i v další sezóně, je považována za jednoletou

W

WHO - World Health Organization, Světová zdravotní organizace

X

xanthoidní, xantoidní - konkrétní plodnice, případně forma či varieta (je-li popsána); která postrádá část obvyklých barviv, zachovává však žluté pigmenty (plodnice jsou pak převážně žlutě zbarvené); např. hřib koloděj prvosenkový (Suillellus luridus f. primulicolor); pokud jsou ostatní barviva redukována jen částečně, používá se termín semixantoidní

xerofilní - suchomilný; xerofilní organizmus = xerofil; xerofilní rostlina či houba = xerofyt; organizmus žijící na stanovišti s relativním nebo absolutní nedostatkem vody; např. rody battarrovka (Battarrea), květka (Montagnea), palečka (Tulostoma), žaludice (Disciseda)

Y

yetti - sněžný muž

Z / Ž

závoj - velum partiale, obal plodnice, který v mládí spojuje okraj klobouku se třeněm, později se trhá a zanechává prsten

zazemnění - proces transformace vodního biotopu na mokřadní biotop; přirozené zanesení vodní nádrže organickou nebo anorganickou hmotou; např. zazemněný rybník, zazemněná tůň, zazeměný flarkar

zduřelý - zpravidla o třeni, který není pravidelně válcovitý, ale v nějakém místě výrazně zesílený

zobánek - přívěsek; útvar přítomný na některých typech cystid, výrazné ztenčení konce cystidy, může být ukončené kulovitou hlavičkou

zoocecidie - útvary, obvykle výstupky, vzniklé činností živočichů; např. deformity hymenoforu lesklokorky ploské (Ganoderma applanatum) způsobené činností larev mouchy Agathomyia wankowiczii

zoochorie - šíření výtrusů živočichy

zrnitý - povrch krytý drobnými polokulovitými nebo tupými vyvýšeninami; jsou-li nerovnosti výraznější, používá se termín bradavčitý, jsou-li velmi drobné, naznačené, pak tečkovaný

žilnatý - opatřený vyvýšenými žilkami

žonkylová (barva) - bledě zlatožlutá

---

• BERAN, Miroslav; HOLEC, Jan. Přehled hub střední Evropy. Ilustrace Bielich. Praha: Academia, 2012. 624 s. ISBN 978-80-200-2077-2.
• KLÁN, Jaroslav. Co víme o houbách. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1989. 310 s.
• MELZER, Václav. Atlas holubinek. Praha: Kropáč a Kucharský, 1945. 212 s.
• PILÁT, Albert. Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Praha: Brázda, 1951. 719 s.
• SVRČEK, Mirko et al. Holubinky. Praha: Academia, 1984. 168 s.

---

poslední aktualizace: 1. 12. 2024