Právě rostou: červen 2014

Díky vydatnějším srážkám na konci května bylo začátkem června možné najít pestrou škálu hub. Třicetistupňová vedra ale růst řady druhů zastavila…

V první řadě musíme varovat houbaře, kteří sbírají masáky - muchomůrku růžovku (Amanita rubescens). Na některých lokalitách totiž tato houba vyrazila v doprovodu zaměnitelné a jedovaté muchomůrky tygrované (Amanita pantherina) a muchomůrky šedivky (Amanita spissa), která sice jedovatá není, ale pachem starých brambor dokáže snadno znehodnotit pokrm. Muchomůrku tygrovanou rozlišíme podle absence svislého rýhování na prstenu, které naopak mají růžovka i šedivka. Růžovku od šedivky poznáme podle růžových tónů na plodnicích a podle růžovění kolem chodbiček od larev hmyzu.

holubinka mandlová (Russula vesca)

plešivka dlabaná (Calvatia utriformis)

liška bledá (Cantharellus palens)

Z dalších jedlých lupenatých hub se nyní můžeme setkat s několika druhy holubinek: holubinkou sivou neboli doupňákovou (Russula grisea), holubinkou namodralou (Russula cyanoxantha) a holubinkou mandlovou (Russula vesca). Z nejedlých holubinek můžeme pod duby najít holubinku hřebínkatou (Russula pectinatoides) a holubinku nelibou (Russula amoenolens), které mívají klobouk zbarvený v bledě hnědých až světle béžových odstínech. V parcích, ale i na jiných místech pod břízami rostou holubinka parková (Russula exalbicans) a holubinka unylá (Russula versicolor), které se ke konzumaci rovněž nehodí.

Z běžnějších jedlých druhů můžeme najít v živinami obohacených trávnících plešivku dlabanou (Calvatia utriformis) a v teplejších oblastech pod duby lišku bledou (Cantharellus subpruinosus).

rozpuklec hruškovitý (Phallogaster saccatus)

hadovka smrdutá (Phallus impudicus)

štítovka stinná (Pluteus umbrosus)

Počasí ale přálo i řadě vzácnějších hub. Objevil se rozpuklec hruškovitý (Phallogaster saccatus), drobná houba dorůstající 5-20 milimetrů, která má podobu bílého nebo zarůžovělého váčku (může vzdáleně připomenout malou pýchavku), který v době zralosti rozpraská, otevře se a odhalí zelený páchnoucí sliz obsahující výtrusy. Nápadným poznávacím znakem je mršinný pach slizu, kterým připomíná běžnější hadovku smrdutou (Phallus impudicus). Během června a července můžete v jižních Čechách vzácně najít chřapáč (kališník) rýhonohý neboli žebernatý (Helvella costifera). Preferuje vápnité podloží, může se ale objevit i v trávnících v okolí zídek a jiných podobných staveb, ze kterých déšť do půdy vyplavuje vápník. V lesích, které nejsou využívané k těžbě dřeva a kde jsou padlé kmeny ponechané přirozenému rozkladu, se objevuje řada jinde vzácných hub. Jednou z nich je štítovka stinná (Pluteus umbrosus) s hnědým vláknitě žíhaným kloboukem. Typickým znakem jsou světlé lupeny s hnědým ostřím.

ucháčovec Šumavský (Pseudorhizzina sphaerospora)

helmovka medonohá (Mycena renati)

troudnatec růžový (Fomitopsis rosea)

Ještě vzácnější a dokonce zákonem chráněný je ucháčovec šumavský (Pseudorhizina sphaerospora). Objevuje se velmi vzácně ve druhé polovině jara na tlejících kládách a pařezech smrku, jedle a buku. Poznáte jej snadno podle křehkého mozkovitého klobouku šedé až šedookrové barvy a zarůžovělého třeně. Pokud byste takovou houbu našli, rozhodně ji netrhejte, ale zkuste ji co nejlépe nafotit a zprávu o nálezu předejte naší poradně pro houbaře - osobně, nebo emailem. Na podobných stanovištích s dostatkem starého dřeva a vláhy roste i helmovka medonohá neboli žlutonohá (Mycena renati) se starorůžovými kloboučky a žlutavě medovým třeněm nebo „choroš“ troudnatec růžový (Fomitopsis rosea) s typicky růžově zbarvenými póry, které obvykle roní kapičky tekutiny.

ucho Jidášovo (Auricularia auricula-judae)

hřib smrkový (Boletus edulis)

hřib dubový (Boletus reticulatus)

K běžnějším houbám, které lze najít na dřevě, patří ucho Jidášovo (Auricularia auricula-judae). Můžeme jej vídat po celý rok, obzvlášť po vydatnějších deštích na dřevu bezu černého, topolu, lísky i jiných listnáčů. Kolísající teploty nakrátko „probudily“ hřib smrkový (Boletus edulis), který roste obvykle až na podzim. Na jaře se spíše než pod smrky objevuje v dubinách. Tam je ale běžnější hřib dubový (Boletus reticulatus).

hřib kovář (Boletus luridiformis)

hřib koloděj (Boletus luridus)

hřib … (Boletus mendax)

Z hřibovitých hub můžeme zmínit ještě trojici „modráků“, barevných hřibů, které na řezu výrazně modrají. V jižních Čechách je nejběžnější hřib kovář (Boletus luridiformis). Poznáme ho podle třeně, který nikdy nekryje síťka, a obvykle jasně žluté dužniny, která na řezu velmi intenzivně modrá. Oproti dalším dvěma jej nejčastěji najdeme na přirozeném stanovišti - v lese. Ale vybíravý není. V nížinách se objevuje pod duby, v podhůří a na horách pod smrky. Podobný hřib koloděj (Boletus luridus) odlišuje výrazná ostrá síťka na třeni - obvykle červená na žlutém podkladu. V regionu se objevuje nejčastěji pod lipami a břízami, vzácněji pod duby. Spíš než v lese na něj narazíme na návsích, v parcích či zahradách, kde roste pod jmenovanými stromy na udržovaných trávnících. Koloději podobný a donedávna pro vědu neznámý je třetí hřib, Boletus mendax. Popsali jej italští mykologové, takže české jméno prozatím nemá - přesto roste i v našich končinách poměrně ochotně. Je výrazně teplomilnější, takže ho potkáme jen v nižších polohách, především na prosluněných hrázích rybníků nebo jiných teplých stanovištích - prakticky vždy pod duby. Odlišení od koloděje nemusí být vždy snadné, většinou má jemnější, nepříliš plastickou síťku a na jeho třeni se objevují karmínové odstíny. Všechny tři uvedené modrající hřiby lze konzumovat pouze po důkladné tepelné úpravě (na pánev se nehodí) a nedoporučuje se kombinovat je s alkoholem.

Související články

• Právě rostou: květen 2014