Miroslav Stecher

Českobudějovický rodák, patří k nejvýznamnějším osobnostem folklóru nejen jihočeského.

 Dokazuje to řada jeho vlastních ocenění i cen, které získaly formace, které umělecky vede (Malá dudácká muzika, Stylizace, Jihočeský soubor písní a tanců, BUDUS) nebo se na jejich činnosti podílí (DFS Úsviťáček).
Jeho muzikantský talent ( hraje špičkově na několik nástrojů, včetně různých typů dud) i původní profese vyučeného kovomodeláře ( dokonalá řemeslná zručnost) ho přímo předurčuje k další z jeho milovaných aktivit: výrobě lidových hudebních nástrojů. Vyrábí je přes třicet let a jako dudák zná dokonale veškerá „úskalí“ svého milovaného nástroje. Naučil se na hrát jako dvanáctiletý v dětském folklorním souboru Jitřenka, kde byl jako tanečník. ( Tento soubor, působící v 2. polovině padesátých let 20. století  při Domu dětí a mládeže, jehož členy byli
i Jaroslav a Josef Krčkovi, folklorista a historik prof. Jindřich Pecka, režisér Zdeněk Flídr, ovlivnil i řadu dalších: etablovali se z něho vedoucí dalších folklórních souborů jako např. Vladimír Mařík – zakladatel a dlouholetý vedoucí  českokrumlovské Jitřenky… , které v regionu působí dodnes.).
Později přešel Miroslav Stecher do Jihočeského písní a tanců Úsvit jako tanečník a vedoucí  muziky a v roce 1968 po odchodu obou tehdejších úsviťáckých dudáků, kdy neměl souboru kdo  na dudy hrát, začal se ve hře zdokonalovat a stal se sólovým dudákem. Pochopitelně jej zajímalo i jak se vlastně dudy vyrábějí, a po létech začal stavět dudy sám. Podle jeho slov: „ Cesta to byla dlouhá, k výrobě tehdy neexistovala žádná dokumentace a nikdo nechtěl moc poradit…“ a tak začínal, zkoušel a první nástroj prý „ to nebylo ono“. Vybavil si nezbytnou dílnu a začal jako hobby pro přátele a na přání dudy stavět.
A snad právě proto se ochotně věnuje i výchově mladých dudáků nejen jako kvalitních hráčů, ale nepodceňuje zejména předávat zkušenosti o vlastním nástroji: jeho údržbě, ladění a případných aktuálních operativních opravě jednotlivých součástí, např. plátků, jež by každý dudák měl sám dokázat.
Nezapomíná ani na specifičnost interpretace dudácké melodiky i typické instrumentaci - v této sféře měl dobrý vzor v umělecké vedoucí Úsvitu ak. soch. Zoře Soukupové, vynikající interpretce a etnografce, po jejímž úmrtí
v roce 1981 převzal i uměleckou zodpovědnost za celý soubor.
Je stálým lektorem obnovené Dudácké dílny s podtitulem Co si může a musí správný dudák udělat sám. Byl spolu s L. Jungbauerem, V. Kováříkem a M. Mackovou roku 2011 iniciátorem téměř po dvaceti letech obnoveného workshopu, kde se zaměřil  na problematiku technologie výroby a oprav nástroje.
Roku 2012 byl M. Stecherovi udělen za výrobu lidových nástrojů ministrem kultury ČR prestižní titul Nositel tradice lidových řemesel.
Při akcích Jihočeského muzea se s Miroslavem Stecherem lze pravidelně setkávat při dudáckých vystoupeních i velmi vyhledávaných předváděcích akcích, kde návštěvníkům trpělivě ukazuje, jak jeho dudy a fanfrnochy vznikají i jak se na ně hraje.
Dudácké kultuře ( kde nelze opomenout i značný podíl výrobců dud ) je v jihočeském regionu věnována velká pozornost; usn. č. 1032/2015/RK-72 byl nemateriální statek Dudácké tradice v jihočeském regionu roku 2015 zapsán do Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury Jihočeského kraje.
Miroslav Stecher se podílel i jako spoluautor ( tematická oblast českých dud ) na publikaci Rudolfa Ludhofera Grenzelos – die Wiederkehr des Dudelsaks ( Bez hranic-aneb Návrat dud ) a je jeho zásluhou, coby vedoucího muziky českobudějovického dětského folklórního souboru Úsviťáček, že tento soubor Domu dětí a mládeže se mohl roku 2015 na postupové Krajské přehlídce dětských folklórních souborů, na jevišti prezentovat hned pěti mladými dudáky.
 

_DSC1087.jpg

_DSC1109.jpg