Ludmila Dominová z Hluboké nad Vltavou

Ludmila Dominová patří ke stabilnímu okruhu lidových tvůrců Jihočeského muzea a současně k jedné z mála autorek dokonale ovládajících snad všechny textilní techniky, které využívá ve své vlastní tvorbě i rekonstrukci krojových oděvních součástí a dnes již téměř zapomenutých zvykoslovných předmětů jako jsou například tzv. velikonoční oblékaná vejce: křemežské „ lítací straky “a zlaťátka.

Rodačka ze Zlivi se ručním pracím věnovala od mládí a postupně zvládala celou řadu textilních technik: předení a tkaní, krosienka ( tkaní na rámu), síťování, háčkování, pletení, šitá i paličkovaná krajka, frivolitka  a výšivka. 

Nominovaná je jedinečná i v tom, že ji záleží na tom, aby jihočeské tradice nezahynuly a své zkušenosti ráda a ochotně předává dál nejen při akcích Jihočeského muzea, ale i jako lektorka řady dalších kurzů a přednášek.
Díky spolupráci s Národopisným sdružením při Jihočeském muzeu se začala zajímat též o výrobu a rekonstrukci krojových oděvních součástek. V této souvislosti si však musela osvojit celou řadu již zaniklých či ne zcela běžných textilních ( předtkalcovských, tkalcovských i krajkářských ) technologií i technik. Nesmazatelnou stopu zanechala Ludmila Dominová i v profilaci Národopisného sdružení, zejména za období jejího předsednictví v letech 1998-2007.
    
EHD - Dny evropského dědictví v Jihočeském muzeu: Národopisné sdružení se velmi rádo aktivně zapojovalo na muzejní prezentaci jednak svými Národopisnými víkendy seznamujícími návštěvníky s tradičním zvykoslovím a řemesly, jednak svými  Dny s paličkovanou krajkou, kdy pět ( v letech 1998 až 2002 ) ročníků bylo věnováno tradici krajkářství; každoročně byla tato krajkářská setkání tematicky „ kolektivně“ motivována: od paličkovaného řetízku přes módní doplňky až důmyslným kompozicím Krajkového stromu a Města České Budějovice v krajkách.  Podle zájmu krajkářek a veřejnosti získal tento program vzniklý z invence a iniciativy tehdejší předsedkyně NS Ludmily Dominové své významné místo v rámci těchto svátků evropského kulturního dědictví. (z textu k výstavě S tím se muší něco udělat věnované 95. výročí činnosti Národopisného sdružení při Jihočeském muzeu; Jihočeské muzeum: 2020-2021)

Autorka bravurně zvládla i pro jihočeský region plný rybníků typickou a unikátní výšivku z rybích šupin a vlastně ji tak probudila k novému životu. Usilovným pátráním v literatuře i zpovídáním pamětníků se jí podařilo nejenom celou technologii zdokumentovat a rekonstruovat, ale též shromáždit řadu dokladů, včetně unikátního vzorníku tvarů rybích šupin a způsobů jejich aplikace.
Z vymáčených, vymydlených, vykartáčovaných, naškrobených a vyžehlených šupin nejprve vystřihuje zdobné motivy. „Někdy se mě na ty tvary lidi ptají, a já jim říkám: No, to už mi tak rybáři ty ryby vypěstovali, na zádech kytičky a na břiše lupínky,“  žertuje. Šupina upravená jen mýdlem a škrobem zůstává stále ohebná a ani u sto padesát let staré výšivky se nezlomí. 
Díky Ludmile Dominové se tak výšivka z rybích šupin vrátila na lidové kroje a jejich součásti, textilní hračky ( hlavně panenky a medvídci) i současné oděvní doplňky a dekorace.

Za znovuoživení a propagaci jihočeské výšivky rybí šupinou získala Ludmila Dominová v roce 2008 prestižní titul udělovaný ministrem kultury České republiky Nositel tradice lidových řemesel. 

2.jpg

3.jpg

4.jpg

5.jpg

6.jpg

7.jpg

8.jpg

9.jpg

10.jpg

11.jpg

12.jpg

13.jpg

14.jpg

15.jpg