Folklórní soubor Doudleban
Nejstarší jihočeský folklórní soubor přímo z obce, jež dala celé národopisné oblasti svůj název, vznikl v roce 1943.
Dvaatřicetičlenný Doudleban se zabývá tzv. klenotnicovým folklórem, tj. zpívá, tančí a oživuje zvyky výhradně z Doudlebska - z nepřeberné studnice lidového umění a tradic. Patří proto k několika málo souborům, které nikdy neztratily charakteristickou tvář svého regionu a nikdy se nezpronevěřily svému původnímu poslání.
Svým repertoárem chtěl a chce navazovat na odkaz svých předků a udržovat zvyky doudlebské národopisné oblasti. V roce 2010 se poprvé za dobu své existence představil
i svým vlastním dudákem ( ten k Doudlebsku vždy patřil ).
Pro svůj neotřelý půvab a spontaneitu je soubor často oprávněnou vizitkou jihočeského regionu i na celonárodních a mezinárodních folkloristických akcích. Ochotně a obětavě se účastní i místních drobnějších setkání; velmi často je i hostem v rámci odborných profilových akcí Jihočeského muzea v Českých Budějovicích ( Muzejní noc, Slavnostní otevření areálu v Trocnově …).
Výjimečnost tohoto kolektivu spočívá zejména v udržování zvykoslovných tradic, včetně krojů, rekvizit i atributů, bez jakýchkoli hrubých stylizačních zásahů a úprav. Právě v tom spočívá jeho doména a oblíbenost a právě proto je pravidelně vybírán jako reprezentant živých zvykoslovných jevů tradiční lidové kultury ( MFF Strážnice 2008, zde představil masopustní obřad i v kontextu s dalšími souvisejícími jevy: masky, atributy ) jižních Čech.
Pravidelně se s ním můžeme přímo v Doudlebech setkávat – i jako s organizátorem –
při Doudlebských dožínkách i tradiční masopustní koledě. Od počátku (1990) je nepřetržitě aktivním spoluaktérem i Masopustu v Českých Budějovicích, bez jehož účasti si dnes tuto významnou městskou akci nelze představit.
Jihočeská doudlebská koleda má oproti jiným krajům řadu odlišností a je lokálním zvykoslovným fenoménem. Proto se v odborné literatuře mluví o jihočeské koledě či jihočeských koledních hrách jako o určité zvláštnosti. Není a nebyla to pouhá obchůzka spojená se žádostí o obdarování za navštívení domu a vinšování jeho obyvatelům, ale dramatický útvar s přísným řádem. Střídají se zde prvky vážné – obřadní – s humornými a zábavnými, prvky ryze náboženské, satira na společenské poměry s lidovou filozofií a humorem. Celá kolední obchůzka má jasnou konstrukci – přesně dodržovaný děj, trasu (vždy po Slunci, tj. v souladu s přírodními zákony), definovaný řád a vymezené povinnosti – dnes bychom řekli procesní postup - určený počet koledníků, jejich rolí a atributů.
Nelze opomenout ani etnochoreologický význam: zdánlivě jednoduchá a na první pohled monotónní - ale pro tanečníky velmi náročná choreografie, je dokumentem reziduí mužských tanečních projevů. Z toho důvodu byl soubor Doudleban vybrán i pro dokumentární a dokumentační projekt mapující současné mužské taneční projevy Čech a Moravy ( ÚLK Strážnice).
Nejvýznamnějším prvkem je „zavádění kola“, které tvoří nedílnou součást další mluvené části obřadu. Na 3/8 písně se tančí vyšlapávané kolečko, šnekovitě se zavíjí (a opět na závěr rozvíjí) od hlavního tanečníka vždy s obratem kolem vlastní osy během tance a vždy podle zákonitosti jarní rovnodennosti od východu k západu.
Jihočeská kolední kola, prováděná během obchůzky, si v podstatě zachovala u nás již ojedinělou formu nejstaršího řetězového tance a je zároveň velmi vážným motivem této jinak velmi radostné záležitosti: byl určen přesný počet a sled tzv. čestných neboli tuplovaných kol i „kol tichých“ prováděných na upomínku některé osoby či zemřelých.
Téměř sedmdesátiletý národopisný soubor Doudleban svým zázemím v jedné z nejvýznamnější národopisné oblasti Čech a svou neutuchající obdivuhodnou aktivitou nepochybně patří i k pilířům tradiční lidové kultury Jihočeského kraje.
Historii souboru a přehled jeho konkrétních aktivit lze najít: https://doudleban.cz/
Pobočky
- Historická budova Jihočeského muzea
- Muzeum koněspřežky
- Tvrz Žumberk u Nových Hradů
- Památník Jana Žižky z Trocnova