Přírodovědná

Historie sbírek do vzniku profesionálního pracoviště
Přírodniny byly nedílnou součástí muzejních sbírek již od samých počátků muzea. Charakter prvních přírodovědných sbírek odpovídal možnostem i požadavkům poslední čtvrtiny 19. století. Hlavním hlediskem pro zařazení předmětu do sbírek (expozice) nebyla jeho dokumentační hodnota, ale především jeho atraktivnost nebo pouze zvláštnost. A tak v soupisech přírodovědných sbírek z počátků muzea nalezneme především exotický materiál, jako např. rohy antilop, vycpaniny afrických či asijských ptáků, mořské korály a korýše nebo třeba lebku krokodýla. Dokladový materiál z jihočeské přírody se až do 20. let 20. století nalézal v přírodovědných sbírkách jen v zanedbatelném počtu.  
Teprve se vznikem Vlastivědné společnosti jihočeské v roce 1928, a to její přírodovědné sekce, bylo započato s budováním odborných přírodovědných fondů dokladujících charakter jihočeské přírody. V této době se do sbírek dostává materiál, který tvoří základ dnešních odborných muzejních fondů (sbírka ptáků J. Píchy, sbírky hmyzu L. Bati apod.). Počátek 30. let 20. století je mezníkem, ve kterém nastává etapa budování moderních dokladových sbírek, které jsou již založeny na cíleném sběru přírodnin získávaných při výzkumu jihočeské přírody a ne na shromažďování předmětů z celého světa, často neznámé provenience, jako tomu bylo doposud. Rozrůstá se zejména dokladová kolekce entomologická, a to jak díky sběrné činnosti L. Bati, tak i díky aktivitě ředitele Rybářské školy ve Vodňanech Václava Josefa Štěpána. O příspěvky jednotlivých sběratelů se obohacuje i sbírka geologická. Ve 30. letech např. přispěl svými nálezy do sbírek muzea i světoznámý geolog Radim Nováček. Díky L. Baťovi se do muzejních sbírek v téže době dostávají i první herbářové položky. Významným počinem pro zoologické sbírky muzea bylo získání sbírky ptáků MUDr. Jana Píchy. Tento člen Vlastivědné společnosti jihočeské a českobudějovický oční lékař počátkem roku 1930 umírá a svou sbírku, čítající 233 preparáty 110 druhů ptáků, odkazuje muzeu. Tato sbírka byla na svou dobu jedinečnou kolekcí dokumentující zejména jihočeské vodní ptactvo a dravce a dodnes tvoří jednu ze stěžejních složek ornitologických sbírek muzea, i když z dokumentačního hlediska ji silně znehodnocuje skutečnost, že u jednotlivých preparátů není dokladováno datum ani lokalita nálezu.
Prvním pracovníkem přírodovědného oddělení muzea se stal v roce 1947, jako penzionovaný, prof. Leontin Baťa, který zde pracoval až do své smrti roku 1952. Od roku 1954 docházel do muzea rovněž penzionovaný profesor Jan Oswald, který zde pracoval až do roku 1961 a který provedl základní utřídění geologických fondů do jednotné ucelené sbírky. Od 50. let minulého století nastupují do přírodovědného oddělení postupně univerzitně vzdělaní odborníci, specialisté v oborech geologie, botanika, zoologie a mykologie, kteří tak zahajují nejnovější etapu v budování sbírek a muzejní práce, spočívající v cílené dokumentaci a výzkumu jihočeské přírody. Teprve se vznikem profesionálního přírodovědného pracoviště v průběhu 50. let 20. století však dostává muzejní práce a i charakter přírodovědných fondů novou kvalitu. Sbírkové fondy jsou cíleně budovány tak, aby odrážely kvalitu a charakter přírodního prostředí jižních Čech a aby vedle vědeckého bádání mohly v rámci expozic a výstav sloužit jako zdroj poznání nejširší veřejnosti. Dnes tvoří přírodovědné oddělení Jihočeského muzea pět specialistů: mykolog, botanik, entomolog, zoolog a geolog, kteří spravují jednotlivé podsbírky. Sbírkové přírodovědné fondy jsou zapsány v CESu jako jednotlivé podsbírky Jihočeského muzea v Českých Budějovicích.