Archeologická sbírka

Archeologické oddělení >>

Historie sbírky

Historie archeologických sbírek je spojena s historií archeologického výzkumu v jižních Čechách. Ten začal psát svou první kapitolu v roce 1866, kdy byl známému českobudějovickému obchodníkovi Františku Stulíkovi (1818-1890) oznámen objev mohyl v Plavu na Českobudějovicku. Stulík byl vedle svého prozaického povolání obchodníka také vášnivým amatérským archeologem, v roce 1865 dokonce přijatým do Archeologického sboru Národního muzea v Praze, a proto se rozhodl nově objevené mohyly prozkoumat. Protože však neměl s výzkumem tohoto druhu památek žádné zkušenosti, přizval na pomoc Jana Karla Hrašeho (1840-1907), suplenta reálky v Litoměřicích, jinak rodáka z Rataj u Bechyně, který se výzkumem mohyl zabýval již od mládí. Není znám přesný počet mohyl, který oba badatelé prokopali, ale z celkového počtu 35 to byla většina. Před odesláním do Národního muzea v Praze (mimochodem na vorech) byly nálezy z plavského výzkumu ještě v říjnu téhož roku vystaveny na radnici v Českých Budějovicích. Jednalo se o první ryze archeologickou výstavu v Čechách. František Stulík se na plavský mohylník vrátil ještě jednou - v roce 1878, aby zde výzkumem dalších mohyl získal předměty pro archeologickou sbírku nově založeného muzea v Českých Budějovicích. Tyto nálezy jsou dnes součástí tzv. Staré budějovické sbírky, která obsahuje veškeré přírůstky českobudějovického muzea až do třicátých let 20. stol.

V osmdesátých letech 19. století přicházejí do archeologického fondu muzea další předměty jihočeské provenience. Pocházejí hlavně z mohyl mezi Českými Budějovicemi a Týnem nad Vltavou, ale objevují se i předměty nalézané při polních a stavebních pracech. Archeologická sbírka muzea se však zpočátku rozrůstá poměrně pomalu, zvláště po roce 1888, kdy dochází k reorganizaci muzea - k jeho rozdělení na muzeum umělecko-průmyslové, štědře finančně podporované, a dosavadní muzeum přírodovědné a kulturně-historické, odkázané na skromnou pomoc města.

Adolf Lindner již od osmdesátých let prozkoumal na Českobudějovicku řadu mohyl (1887 - Ostrolovský Újezd, Čertyně, 1890 - Červený Újezd, 1891 - Vidov, 1892 - Doubrava, 1893 - Čakov, Plav, 1904 - Lipí). Výsledky těchto výzkumů zveřejňoval v německých časopisech a výročních zprávách Musejního spolku a nálezy se staly do značné míry základem muzejní archeologické sbírky (Stará budějovická sbírka).

Na počátku 20. století hraje významnou roli v dějinách archeologie v budějovickém muzeu Jakub Löwenhöfer (1853-1912). Jeho nejdůležitějším objevem byl depot hřiven ze starší doby bronzové, nalezený v roce 1908 v Suchém Vrbném, který patří mezi největší svého druhu v Čechách. Löwenhöfer položil také základy sbírky středověké keramiky, původem převážně z Českých Budějovic. Při bourání starých domů a při jiných stavebních úpravách v centru města se často přicházelo na středověkou keramiku. Löwenhöfer zachránil v roce 1909 početnou skupinu nádob z 13. - 15. století, která se našla při demolici bloku domů čp. 207-217 v dnešní ulici U Černé věže.

Z Matoušova podnětu se zrodila v roce 1927 Vlastivědná společnost jihočeská, která sdružila zájemce o přírodu a historii kraje a velmi pozitivně podpořila úsilí o rozvoj badatelské práce v jižních Čechách. Když v roce 1932 nastoupil do muzea Vladimír Denkstein, získal František Matouš schopného spolupracovníka. Začala systematická výzkumná a dokumentační práce, jejíž výsledky obohacovaly sbírky muzea - výkopy mohyl ze střední doby bronzové u Opalic (1931) a Kosova (1933). Archeologickou činností se zabýval rovněž restaurátor Ignác Wodiczka. Již v roce 1912 prováděl výzkumy v mohylách v okolí Hostů u Týna nad Vltavou, ve kterých pokračoval ve dvacátých a třicátých letech: 1921 - halštatská mohyla u Lipí, 1925 - slovanské mohyly u Ostrolovského Újezda, 1926 - slovanské mohyly u Vitína, 1927 - depot z mladší doby bronzové z Holašovic, 1928 - průzkum na středověkém tvrzišti na Hrádku u Trhových Svinů, 1929 - halštatské mohyly v Jamném, 1930 - mohyly ze střední doby bronzové u Opalic.

Od roku 1951 převzalo muzeum funkci krajské instituce. Na úseku archeologie to znamenalo provést širokou dokumentační činnost. Zde se projevilo, že od roku 1945 nebyl v muzeu nikdo, kdo by se výrazněji exponoval na poli výzkumu pravěku jižních Čech. To se radikálně změnilo v roce 1957, kdy do ústavu nastoupil Antonín Beneš, jeho první profesionální archeolog. Působil zde sice jen do roku 1959, přesto však stačil vytvořit novou expozici pravěku jižních Čech (sloužila až do roku 1983), zcela nově uspořádat archeologickou sbírku a obohatit ji o výsledky řady terénních průzkumů a sběrů, z nichž největší byl v roce 1958 výzkum halštatských mohyl u Protivína.

V roce 1961 nastoupil do Jihočeského muzea jeho druhý archeolog Josef Poláček, který zde působil až do roku 1978. Provedl řadu sondážních výzkumů na jihočeských hradištích (Doudleby, Vadkov u Lhenic, Chřešťovice, Skočice) a sídlištích (Záblatíčko). Významný je rovněž jeho nález depotu hřiven ze starší doby bronzové v Novém Vrátu. Avšak mezi jeho největší akce patří bezesporu dlouhodobý výzkum hradiště ze starší doby bronzové na Dívčím Kameni na Českokrumlovsku, jehož materiál tvoří značnou část pravěké sbírky Jihočeského muzea, a také výzkum slovanského mohylníku u Ledenic, kde prozkoumal 35 mohyl.

V roce 1978 nastupuje do Jihočeského muzea Petr Zavřel, který zde působí dodnes. Provedl řadu výzkumných akcí, terénních průzkumů a sběrů, které dále obohatily archeologickou sbírku muzea. Byl to zvláště výzkum sídliště z doby římské ve Zlivi v letech 1980-1988, výzkum mohyl ze starší doby bronzové u Vidova v roce 1980, výzkum slovanské mohyly u Vitína v roce 1983, výzkum sídliště z doby stěhování národů ve Zbudově v letech 1983-1989 nebo výzkum sídliště z mladší doby bronzové v Bechyni v letech 1986-1987. Na něm se významně podílel student zdejší keramické školy Jiří Militký, který po absolvování studia archeologie nastoupil do Jihočeského muzea v roce 1992 jako jeho další archeolog.

Zcela převratné změny nastaly v roce 1993, kdy bylo Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích pověřeno výkonem archeologické památkové péče v jižních Čechách a v instituci vzniklo samostatné archeologické oddělení se třemi archeology, třemi terénními techniky, konzervátorkou a administrativní pracovnicí. Druhá polovina devadesátých let 20. století byla v návaznosti na čilý stavební ruch dobou velkých předstihových archeologických výzkumů nejen na území města České Budějovice a na Českobudějovicku, ale hlavně také na Českokrumlovsku, Pelhřimovsku, Prachaticku a Jindřichohradecku. Výsledky těchto výzkumů představovaly nejen odborný přínos, ale také obrovský nárůst materiálu do archeologické sbírky muzea, která se několikrát zvětšila ve srovnání se stavem před rokem 1989.

<< na začátek stránky

Sbírkové fondy

Archeologická sbírka Jihočeského muzea zahrnuje v současné době čtyři základní fondy.

Jak již bylo uvedeno výše, představuje nejstarší z nich tzv. Stará budějovická sbírka, která obsahuje nálezy učiněné zejména ve druhé polovině 19. a v první polovině 20. století. Sbírka je členěna chronologicky (doba kamenná - bronzová - železná - středověk) a představuje jeden z nejdůležitějších archeologických fondů v jižních Čechách. Řada nálezů však byla publikována buďto jen schematicky, anebo nebyla dosud vůbec zpracována. K nejcennějším předmětům náleží bronzové nálezy, jako např. sekerky s lištami ze starší doby bronzové z Hradců, stejně staré depoty šperků z Kosova a žeber z Havaldy u Chvalšin, hromadný nález bronzových předmětů z mladší doby bronzové ze Zahájí nebo stejně starý depot zlomků i celých předmětů z Holašovic. K největším souborům náleží i nálezy z mohylových hrobů z Hostů, Opalic, Plava nebo Albrechtic nad Vltavou. Za unikátní lze považovat např. bronzovou pinzetu ze střední doby bronzové z Opalic, spirálovité terče s kuželovitým trnem (tzv. tutuli) ze starší doby bronzové z Hostů, Neznášova, Lhotic a Třísova, sekerku s horními laloky z pozdní doby bronzové z Opalic anebo dva spirálovité prstýnky z Hostů, náležející střední době bronzové.

Druhý základní fond archeologické sbírky Jihočeského muzea představuje tzv. Sbírka Ohrada, která byla do Jihočeského muzea převedena v roce 1955 ze zámku Ohrada u Hluboké nad Vltavou. Sbírka nemá s činností Jihočeského muzea mnoho společného - obsahuje nálezy z archeologických výzkumů prováděných řadou badatelů především na schwarzenberských panstvích. Do Jihočeského muzea byla předána již jako uzavřený fond. V poslední době byla detailně zpracována P. Zavřelem, její katalog je nyní v tisku. Rovněž tento fond zahrnuje množství unikátních nálezů, z nichž mnohé však pocházejí z jiných českých regionů (zejména ze severních Čech). Z jihočeských předmětů mimořádného významu je třeba uvést např. hromadný nález ze starší doby bronzové z Plavnice u Kamenného Újezdu, depot sekerek s pravoúhlým schůdkem ze střední doby bronzové z Jamného nebo nálezy z mohylového pohřebiště z Hluboké nad Vltavou, mezi nimiž vynikají zejména jehlice s terčovitou hlavicí ze starší doby bronzové. K unikátním předmětům náleží také např. srp s jazykovitou rukojetí ze Skal, meč s plnou litou rukojetí ze Smilovic, dva meče s jazykovitou rukojetí ze Svatého Tomáše, náhrdelník s rozdělovačem a dvěma svazky trubiček z Hluboké nad Vltavou a pak zejména bronzová zápona ze starší doby bronzové z Jaroslavic, která je jedním ze tří známých předmětů tohoto druhu v celé střední Evropě.

Oproti těmto dvěma sbírkovým fondům patří další dvě archeologické sbírkové řady Jihočeského muzea mezi živé, tj. neustále rozšiřované o nové nálezy.

V prvním případě se jedná o předměty z archeologických výzkumů učiněných od konce 50. let 20. století. Do počátku 90. let sem byly zařazovány veškeré nové přírůstky archeologického oddělení, v současné době jsou do ní zapisovány nálezy z drobnějších výzkumů, sběrů nebo darů. Fond má v současné době téměř 26 000 inventárních čísel, počet předmětů je ovšem daleko vyšší. Největším souborem jsou nálezy z rozsáhlého archeologického výzkumu J. Poláčka na hradišti Dívčí Kámen, který probíhal v letech 1962-1978. Jedná se o tisíce předmětů, z nichž mnohé patří mezi středoevropské unikáty. Zmínit lze např. soubor miniaturních kamenných sekeromlatů, které sloužily snad jako dětské hračky. Zcela bez analogií je rovněž miniaturní triangulární dýčka s unikátně dochovanou parohovou rukojetí. Mezi významné nálezy patří i soubor jantarových korálků, nalezených pohromadě v počtu asi 200 ks, dále několik předmětů kamenné štípané industrie (např. šipka, pilka) a pak několik bronzových nálezů (dýky, jehlice, náramky aj.). Soubor nebyl dosud podrobněji zpracován a vyhodnocen, což považujeme za jeden z nejvýznamnějších úkolů do dalších let. K velkým souborům v rámci paleolitu a mezolitu se řadí štípané kamenné artefakty z okolí Řežabince u Putimi a z několika loveckých stanovišť v okolí Lipna. V podcelku doby bronzové je třeba zmínit depoty hřiven ze Suchého Vrbného, Mladého a Nového Vráta a pak větší soubory z archeologických výzkumů posledních let, jako např. ze sídliště ze střední a mladší doby bronzové z Bechyně, hradiště ze starší doby bronzové ze Skočic nebo z výšinného sídliště z mladší doby bronzové u Milenovic na Písecku. Největším souborem v rámci doby halštatské jsou nálezy z mohylového pohřebiště u Lékařovy Lhoty. I do tohoto podcelku však jsou doplňovány nálezy z novějších výzkumů, jako např. z výzkumu rovinného sídliště v Čakově nebo z nově objeveného hradiště na vrchu Stržíšek u Brloha na Českokrumlovsku. V rámci doby laténské patří největší díl nálezům z oppida v Třísově, významné místo však zaujímají i nálezy z novějších výzkumů v Novosedlech u Kájova nebo z rozsáhlého výzkumu na staveništi obchodního domu Globus v Českých Budějovicích. V rámci doby římské jsou deponovány nálezy z výzkumů P. Zavřela ve Zlivi, Zbudově a několika dalších lokalitách. Raný středověk pak zahrnuje řadu významných nálezů z mohylového pohřebiště v Ledenicích, z hradiště v Doudlebech a z mnoha dalších lokalit.

Ve druhém případě se jedná o fond tzv. Záchranných výzkumů. Ten vznikl v roce 1994 jako reakce na nebývalý nárůst archeologických nálezů pocházejících ze záchranných výzkumů, které byly (a stále jsou) prováděny v souvislosti s intenzivní stavební činností zejména v historickém jádru města Českých Budějovic. Fond není vnitřně chronologicky strukturován, všechny nálezy se zapisují formou čísel sáčků, přičemž každý záchranný výzkum pak získá jedno číslo inventární. Celkem je dnes inventováno necelých deset tisíc čísel sáčků, patřících do asi 150 záchranných výzkumů. Nejvíce nálezů pochází z historického jádra Českých Budějovic. Největším archeologickým výzkumem, který přinesl rovněž nejvíce nálezů, byl výzkum na nádvoří radnice, provedený v letech 1996-1997 J. Militkým. Další větší soubory pocházejí např. z výzkumů v Hroznové ulici č. 470, na parcele v ulici U Černé věže č. 3, na Piaristickém náměstí, v Kanovnické ulici č. 1 aj. Mezi unikátní předměty patří keramické panenky z počátku 15. století, které byly nalezeny při výzkumu zaniklé hrnčírny v místech pojišťovny na Mariánském náměstí. Fond však nezahrnuje pouze vrcholně středověké a novověké nálezy, ale i řadu pravěkých souborů, jako např. nálezy ze starší doby bronzové z výzkumu na stavbě obchodního domu Terno v Českých Budějovicích. Některé soubory nepochází z Českých Budějovic, jako např. nálezy z výzkumů městského opevnění ve Vodňanech, z domu čp. 124 ve Chvalšinách nebo z prostoru fary v Kájově.

Do sbírek archeologického oddělení Jihočeského muzea však nepatří pouze samotné archeologické nálezy, ale rovněž rozsáhlá dokumentace z jednotlivých výzkumů, zahrnující kresebné a měřičské plány, fotografie, nálezové deníky apod. Výzkumy jsou zpracovávány do nálezových zpráv, které jsou ukládány do archivu archeologického oddělení. Výsledky výzkumů jsou pak publikovány v odborném tisku, zejména ve sborníku „Archeologické výzkumy v jižních Čechách". Zajímavé nálezy jsou pak prezentovány jako „Exponát měsíce“ v Jihočeském muzeu, případně formou krátkodobých výstav. Každoročně jsou výsledky výzkumů prezentovány i formou přednášek pro širokou veřejnost, jako např. na kolokviu „Výzkumy v Čechách" v Národním muzeu v Praze nebo na pravidelných zasedáních jihočeské pobočky České archeologické společnosti.

Fotogalerie

<< na začátek stránky

Archeologické oddělení >>

HOSTY: výzkum sídliště z počátku doby bronzové

Přímo u soutoku Vltavy a Lužnice pod Novým Dvorem u Hostů nedaleko Týna nad Vltavou se nacházelo významné sídliště z počátku doby bronzové (zhruba 18.–17. století před naším letopočtem). V důsledku stavby Jaderné elektrárny Temelín zde probíhal záchranný archeologický výzkum takřka celá osmdesátá léta minulého století.
Více