2018

Usnesením č. 1125/2018/RK-49 dne 20. 09. 2018 Rada Jihočeského kraje schválila zápis nemateriálního statku „Chození s klibnou a kozlíky“ do Seznamu nemateriálních statků.

Chození s klibnou a kozlíky ( tříkrálová obchůzka ) – Kovářov

Výroční obchůzková tradice jižních Čech je velmi bohatá a pestrá a oprávněně k ní patří

i tříkrálová obchůzková koleda v podobě,  jak ji  známe  i  dnes, ale kovářovská podoba byla již před více než sto lety a zůstala dodnes zcela výjimečná.

Každá národopisná oblast, a tedy i Kozácko ( kam Kovářov spadá ) měla a má svá specifika: vyhraněnost  daného  prostředí  i  osobité  projevy  regionálního  umění,  které se zapsaly

do dějin jihočeské kultury. Přesto že Kozácko ( geografickým pojmenováním  nazývané

i Táborsko ) je nejmenším tradičním jihočeským regionem, zastíněným svými slavnými sousedními „ konkurenty“: Blaty a Prácheňskem, a tudíž - až na výjimky – stojícím i v po-zadí zájmu:  etnografický výzkum ustal již počátkem minulého století a publikací na konci 20. století je velmi poskrovnu.  Chybí zde základní a rozhodující kritéria pro klasifikaci národopisných oblastí jako jsou např. typická architektura, nářečí, dudácká kultura…

i stanovení přesné-ho geografického vymezení.  Jeho doménou  ( i základním typologickým kritériem  pro určení hranic Kozácka) byly a zůstávají oblast reprezentující překrásné kroje.

Zvykoslovné jevy oblasti zůstaly zaznamenány hlavně slavnými rodáky: shodou okolností pocházejícími z blízkého okolí Kovářova: dr. Čeňkem Zíbrtema Čeňkem Holasem. První z nich byl uznávaným odborníkem, druhý přes kritické prvotní reakce dnes oprávněně patří k velmi ceněným sběratelům lid. písní dodnes zachovávaných v repertoáru NS Kovářovan. Tyto dvě osobnosti doplňuje dokumentarista a Zíbrtův spolupracovník Štěpán Dvořák, který celý svůj učitelský život zasvětil sběru lidových zvyků a kulturních i folklorních tradic okolí Milevska  a jejich propagaci.

Mezi nositele současné tradice patří obec Kovářov, která své tradice podporuje  ( umístila se na 1. místě v Jihočeském  kraji  v  soutěži Vesnice roku  2004 v Programu  obnovy venkova; úspěšná byla i v celostátním kole této soutěže)  a  místní folklórní soubor Kovářovan, (zal.  v roce 1984; od roku 1997 působí jako občanské sdružení) jenž usiluje o uchování lidových tradic Kovářovska, tj.  oblasti  severozápadně od Tábora a dalšími  aktivitami  napomáhá  rozvoji  veřejného života obce a zároveň se již léta ujímá i obchůzky Chození s klibnou a kozlíky. 

Nutno zdůraznit,  že bez obvyklé inspirace z literatury - obchůzka totiž nebyla, až na pár let na přelomu 70. a 80. let 20. století, nikdy přerušena a jako jediná je tak – i když s nutnými aktuálními obměnami - stále ukotvená v živém povědomí. Nejde tedy zde o pouhou rekonstrukci (či oživení ) tradice či o pouhé její scénické ztvárnění,  ale o skutečnost, že tato veselá a vtipná obchůzka  Kovářovským  patří a je  nedílnou  součástí  jejich společenského života.

Každoročně večer před svátkem Tří králů probíhá v jihočeském Kovářově Chození s klibnou a kozlíky v podání členů Jihočeského folklorního souboru Kovářovan snažícího se – za podpory obce Kovářov -  uchovávat tento starobylý zvyk  (tento zvykoslovný jev

„ okolí Milevského“ zmínil Čeněk Zíbrt – rodák z nedalekého Kostelce nad Vlt. - roku 1899). Obchůzka se koná na památku krále Baltazara, jenž přijel na bílém velbloudu do Betléma poklonit se Ježíškovi. Maska koně - klibna zde značí podle lidového výkladu velblouda.

Tuto obchůzku - co do zvykoslovného charakteru - lze pokládat za unikát z důvodu, že se v současné podobě zachovala pouze na Kovářovsku.

Průvod tvoří několik členů dospělého souboru převlečených do masek sedláka, kočího, klibny a kozlíků. Průběh obchůzky má sice svou tradiční pevnou dramatickou podobu, ale pochopitelně dochází k textové aktualizaci- navštívení s koledníky přímo komunikují a mají tak možnost aktivně se spolupodílet na vytváření celé tradice. Jako příklad lze uvést záznam z roku 2011 uvedený v bakalářské diplomové práci Barbory Sedakovové.

Každá návštěva se ukončí příspěvkem hospodáře na oves pro kobylu, přiťuknutím si něčeho dobrého a přáním všeho nejlepšího do nového roku. Průvod se odebírá k dalšímu stavení, kde se vše odehrává znovu.

Ještě kolem roku 2008 bývala obchůzka pravidelně zakončena v místní hospodě, očekávaná místním hospodským řádně oblečeným do řeznické zástěry a hospodské čepice, který jako jediný kobylu od sedláka koupil a na místě ji srazil sekerou. Zde se pak také všechny získané peníze dohromady propily. Závěr obchůzky se smrtí hospodského ( pozn.  Protože „mladej už na to bohužel není“ ) pozměnil a místo hospody končil zvyk v klubovně  souboru na místní faře.  Roku 2018 se tohoto „závažného úkolu“ už opět v místní hospodě ujala mladá šenkýřka.