Právě rostou: září 2014

Začátek září se nesl v srpnovém duchu hojného růstu všech druhů hub - s poklesem teplot ale následoval rychlý úbytek holubinek a řady hřibovitých…

Konec srpna a první záříjové týdny provázela řada otrav, z nichž nejtěžší - způsobená muchomůrkou zelenou (Amanita phalloides) - přivodila pacientce hospitalizované v českobudějovické nemocnici selhání jater. Jak se muchomůrka zelená liší od druhů, za které bývá nejčastěji zaměňována, najdete v srpnovém dílu našeho seriálu. Dbejte proto při sběru všech lupenatých zvýšené opatrnosti, růst jedovatých hub v řadě lokalit vytrvává i přes ochlazení, které přinesl konec měsíce. Krom muchomůrky zelené a tygrované se objevují i další snadno zaměnitelné druhy.

Mezi nejnebezpečnější jedovaté houby patří závojenka olovová (Entoloma sinuatum), která je v jižních Čechách velice vzácná. Zatím byla nalezen na několika hrázích rybníků - v okolí Hluboké nad Vltavou, Lomnice nad Lužnicí a Plané nad Lužnicí. Pokud ji nacházíte i v jiných lokalitách, můžete nás o jejím výskytu informovat prostřednictvím poradny pro houbaře. Závojenka olovová je poměrně masitá houba se stříbřitě bělavým kloboukem, žlutavými (ve stáří růžovými) lupeny a moučně-ředkvičkovým pachem. Zaměňována bývá za čirůvku májovku (Calocybe gambosa), která ovšem roste převážně v květnu a má výrazně hustší lupeny bez zarůžovělých či žlutavých tónů. Dále připadají v úvahu závojenka podtrnka (Entoloma clypeatum) a závojenka sadovka (Entoloma sepium), které se také liší jarním růstem (duben, květen) a především symbiózou s ovocnými stromy (sady), nikoli s duby (hráze rybníků, aleje). Nakonec k nemalé skupině otrav došlo i v důsledku záměny za tzv. pravé hřiby, jejichž mladé plodnice dokáže závojenka olovová s ještě uzavřeným kloboukem obstojně imitovat. Otrava se projevuje zvracením do dvou hodin po konzumaci, tedy podstatně dříve než v případě muchomůrky zelené.

Hojnou a velmi nebezpečnou skupinou hub jsou pavučince. Známý a smrtelně jedovatý pavučinec plyšový (Cortinarius orellanus) v jižních Čechách běžně nenajdete - snáze ovšem můžete narazit na obdobně jedovatý pavučinec skvělý (Cortinarius rubellus). Preferuje vlhčí partie jehličnatých lesů. Nelze říct, že by oba druhy byly vysloveně podobné některé z běžně sbíraných jedlých hub, přesto jsou i z území České republiky známy smrtelné otravy. Otrava se projevuje nejprve průjmem a zvracením, v řádu dní nastupují poruchy močení a další příznaky indikující poškozenou funkci ledvin.

K méně známým jedovatým houbám patří čirůvka odlišná (Tricholoma sejunctum). Působí lehčí až středně těžké otravy, které postihují trávicí trakt. Roste v teplých listnatých lesích a na hrázích rybníků, podle některých autorů i borech. V úvahu proto připadá záměna s jedlou čirůvkou šedožemlovou (Tricholoma scalpturatum), od které se liší zelenožlutými tóny v klobouku a tvrdší konzistencí. V borech houbaři hledají čirůvku havelku (Tricholoma portentosum), která rovněž postrádá zelenožluté či olivové tóny na klobouku.

závojenka olovová
(Entoloma sinuatum)

pavučinec skvělý
(Cortinarius rubellus)

čirůvka odlišná
(Tricholoma sejunctum)

Hlavní sezónou většiny druhů hřibovitých byl letos srpen, v průběhu září začal růst mnoha druhů zvolna ustávat. Hřiby smrkové postupně vymizely a ve většině lesů převládal hojný hřib hnědý (Imleria badia). Poměrně hojně se objevovaly kozáky a křemenáče a místy také mnohé druhy klouzků - zpočátku především klouzek kravský (Suillus bovinus) pod borovicemi a klouzek sličný (Suillus grevillei) pod modříny - později klouzek obecný (Suillus luteus) a klouzek zrnitý (Suillus granulatus), který se vyznačuje absencí prstenu a drobnějšími póry.

hřib hnědý (Imleria badia)	klouzek kravský (Suillus bovinus)	klouzek zrnitý (Suillus granulatus)
kozák březový (Leccinum scabrum)	křemenáč osikový (Leccinum rufum)	Křemenáč krvavý (Leccinum aurantiacum)

Končí také sezóna teplomilných hřibů. Její závěr obvykle provází nálezy některých vzácnějších druhů - zákonem chráněného hřibu královského (Butyriboletus regius), rovněž chráněného hřibu moravského (Aureoboletus moravicus) nebo hřibu rudonachového (Boletus rhodopurpureus). Jedním z vzácnějších, který se za příznivého počasí může objevovat téměř do konce října, jde drobný hřib rubínový (Chalciporus rubinus). Poznat ho lze poměrně snadno, jako jediný z druhů rostoucích pod duby má živě růžové póry i třeň; navíc při poškození nemodrá. Zda je jedlý, není známo - pro vzácný výskyt by se trhat neměl, odporně kyselá chuť dužniny ani ke sběru neláká.

hřib rudonachový
(Boletus rhodopurpureus)

hřib rubínový
(Chalciporus rubinus)

hřib plstnatý
(Xerocomus subtomentosus)

Podzimní sezónu obvykle provázejí lišky. Krom běžné lišky obecné (Cantharellus cibarius) hojně rostou rovněž jedlé, ale mnohými houbaři přehlížené, lišky nálevkovité (Cantharellus tubaeformis). Patří k druhům, které je téměř nemožné zaměnit za jedovatou houbu. Podobná je vzácnější liška žlutavá (Cantharellus aurora), jedlá. Velmi mladé plodnice by mohly být zaměněny také za patyčku rosolovitou (Leotia lubrica). I ta je jedlá, ale s ohledem na nepravidelný výskyt a drobné rosolovité plodnice nemá její systematický sběr smysl. Tvarově podobné, ale mohutnější a především šedočerně zbarvené plodnice má stroček trubkovitý (Craterellus cornucopioides). Jde o jedlou houbu, ale názory na kvalitu se různí a citlivějším osobám nemusí dělat ve větším množství dobře.

liška nálevkovitá
(Cantharellus tubaeformis)

patyčka rosolovitá
(Leotia lubrica)

stroček trubkovitý
(Cratharellus cornucopioides)

Za pozornost stojí i druhy rostoucí na dřevě. Pokud půjdete vlhčím lesem, ve kterém jsou spadané stromy ponechány svému osudu, můžete na bukových kládách najít lupenatou houbu s bílými slizkými kloboučky a prstýnkem na třeni. Jde o slizečku porcelánovou (Oudemansiella mucida), nehojný dřevokazný druh, který se objevuje na mrtvých, ale někdy i živých stromech. Zajímá-li vás spíše než estetická stránka kuchyňská hodnota, pak se zkuste podívat po starších pařezech lip nebo topolů. Za příznivého počasí mohou být kompletně obrostlé opeňkou měnlivou (Kuehneromyces mutabilis). Pozor ale na záměnu za podobnou čepičatku jehličnanovou (Galerina marginata), která postrádá typickou opeňkovou vůni a liší se i povrchem třeně - namísto šupinek je velmi jemně svisle vroubkovaný.

Jiné druhy hub se objevují na drobnějších spadaných větvičkách. Rosolovitou konzistencí a více či méně žlutým zbarvením se vyznačuje rosolovka mozkovitá (Tremella mesenterica), naopak pevnou konzistenci má pohárky připomínající číšenka vroubkovaná (Craterellus cornucopioides). Její drobné plodničky jsou zprvu bíle uzavřené, v dospělosti se otevírají a odhalují lentilkovité útvary - peridoly - obsahující výtrusy.

slizečka porcelánová (Oudemansiella mucida)	opeňka měnlivá (Kuehneromyces mutabilis)	rosolovka mozkovitá (Tremella mesenterica)
číšenka rýhovaná (Craterellus cornucopioides)	lesklokorka pryskyřičnatá (Ganoderma resinaceum)	trsnatec lupenitý (Grifola frondosa)

Na teplých stanovištích, v jižních Čechách především na hrázích rybníků, se roztroušeně vyskytuje rozměrná lesklokorka pryskyřičnatá (Ganoderma resinaceum). Jedlá není, přesto bývá občas sklízena - zpravidla houbaři, kteří ji považují za léčivou. Najdete ji nejčastěji na dubech, ale objeví se i na habru, jako na snímku výš. Společně s ní na podobných stanovištích i stromech vyrůstá trsnatec lupenitý (Grifola frondosa). Ten se sice v mládí zkonzumovat dá, ale podobě jako ostatní „choroše“ je poměrně tuhý.

muchomůrka královská (Amanita regalis)	muchomůrka šedivka (Amanita spissa)	pavučinec hnědoolivový (Cortinarius rufoolivaceus)
vláknice Bresadolova (Inocybe bresadolae)	ryzec pýřitý (Lactarius pubescens)	holubinka révová (Russula xerampelina)