Právě rostou: říjen 2019

Říjnový růst probíhal v dozvuku záříjových srážek, opakovaně ho přerušovala období suchého jihovýchodního větru…

V obdobích bez větru přesto houby rostly a našla se řada zajímavých druhů. Pojďme se na některé podívat…

bolinka (Camarops pugillus)

hlízenka jetelová (Sclerotinia trifoliorum)

mecháček síťnatý (Arrhenia retiruga)

Askomycety tentokrát zastupují pouze dva druhy. První z nich, vzácná bolinka (Camarops pugillus), která zatím nedostala české jméno, vyrostla v českobudějovickém lesoparku na kořenovém náběhu smrkového pařezu. Druhým je hlízenka jetelová (Sclerotinia trifoliorum), druh parazitující na kořenech jetelu. Vyhovují jí louky nebo pastviny, kde je půda nějakým způsobem narušována, což zřejmě zvyšuje šanci infekce dalších rostlin. Askomycetům v mládí podobný, přesto mezi ně nepatřící, je mecháček síťnatý (Arrhenia retiruga). V Červeném seznamu byl veden jako nezvěstný druh. Není jisté, zda byl desítky let přehlížen nebo koncem 20. století příliš nefruktifikoval. Druhou možnost nelze vyloučit, neboť jde o vápnomilný druh (s oblibou roste na starých betonových panelech a konstrukcích porůstajících mechem) a těm nesvědčila vysoká úroveň oxidů síry v ovzduší během posledních dekád minulého století.

kožovka purpurová (Hymenochaete cruenta)

palečka pospolitá (Tulostoma cyclophorum)

palečka Kotlabova (Tulostoma kotlabae)

Nápadná kožovka purpurová (Hymenochaete cruenta) patří k nevysokému počtu kornatcovitých hub, které lze určit makroskopicky. Červené korovité povlaky vytváří na mrtvých větvích jedlí. Palečka pospolitá (Tulostoma cyclophorum) a palečka Kotlabova (Tulostoma kotlabae) jsou dva zástupci břichatkovitých hub, kteří se již po tři roky objevují na území Českých Budějovic. Jde o zástupce rodu, který byl po léta na území jižních Čech znám pouze v podobě jediného druhu, palečky zimní.

lošáček číškovitý (Phellodon tomentosus)

lošáček tmavý (Phellodon connatus)

lošák šupinatý (Sarcodon squamosus)

V září i říjnu se dařilo lošákovitým, mykorhizním houbám s ostnitým hymenoforem. Na několika nových lokalitách jsme našli oříškově hnědý lošáček číškovitý (Phellodon tomentosus) a jemu trochu podobný, ale tmavěji zbarvený lošáček tmavý (Phellodon connatus). Oba mohou růst pod borovicemi a smrky, druhý jmenovaný snad i pod jedlemi. Později než loni se začal objevovat lošák šupinatý (Sarcodon squamosus). Naopak lošák sivonohý (Sarcodon glaucopus), který jsme loni na lokalitách vídali zároveň s lošákem šupinatým, si letos fruktifikaci odbyl koncem srpna a v září, v říjnu již nerostl.

lošákovec nahloučený (Hydnellum cumulatum)

lošákovec oranžový (Hydnellum floriforme)

plesňák karafiátový (Thelephora caryophyllea)

Druhým nezvěstným druhem Červeného seznamu, zastoupeným v dnešním dílu, je vzácný, ale částečně též přehlížený či nerozlišovaný lošákovec nahloučený (Hydnellum cumulatum). Zaměnit jej lze za lošák pásovaný (Hydnellum concrescens) a lošák ďubkovaný (Hydnellum scrobiculatum). Na okrajích oligotrofních borů lemovaných stinnými partiemi se smrkem jsme několikrát našli lošákovec oranžový (Hydnellum floriforme), druh typický pro oblast Novohradských a Slepičích hor. Mimo ně se zdá být o řád vzácnější. Lošákovitým houbám mohou být trochu podobné plesňáky, které však mají hladký hymenofor. Letošní počasí velmi vyhovovalo plesňáku karafiátovému (Thelephora caryophyllea), díky čemuž jsme našli několik nových lokalit této drobné houby. Roste pod borovicemi na místech s minimem humusu, ideálně na téměř holé minerální vrstvě. Z toho důvodu mu vyhovují některá synantropní stanoviště. Pokud jsou však potřebné podmínky splněny, objeví se i v lese. Nemá problém s kyselým (křemičitým) ani vápencovým podložím.

čirůvka obrovská (Tricholoma colossus)

čirůvka límcová (Tricholoma focale)

čirůvka prstenitá (Tricholoma batschii)

Od 30. let nacházel R. Veselý čirůvku obrovskou (Tricholoma colossus) na několika lokalitách na Soběslavsku. Právě podle soběslavských plodnic od R. Veselého byla namalována O. Ušákem pro atlas Naše houby II od A. Piláta. Od 50. let 20. století se však v oblasti nenašla - až do letošního roku, kdy se na Soběslavsku objevila v lišejníkovém boru. Podobná stanoviště preferuje i mírně hojnější (stále však poměrně vzácná) čirůvka límcová (Tricholoma focale). Roste však nejen na písku a na skalách tvořených horninami s vysokých obsahem oxidu křemičitého, ale známe ji i z alkalického podloží, hadcového boru. Alkalické podloží jasně upřednostňuje čirůvka prstenitá (Tricholoma batschii), která je rovněž vázaná na bory s minimem humusu. V jižních Čechách není mnoho známých lokalit; na místech s příznivými podmínkami však může růst v početných skupinách, trsech i pásech.

čirůvka příbuzná (Tricholoma arvernense)

čirůvka havelka (Tricholoma portentosum)

čirůvka kroužkatá (Tricholoma cingulatum)

Zelenavě zbarvená čirůvka příbuzná (Tricholoma arvernense) nás vrací opět do borů na kyselém podloží. V borech, ale častěji ve smrkovo-borových lesích, se vzácně najde i čirůvka havelka (Tricholoma portentosum), dříve rozšířený a houbaři oblíbený druh. Na rozdíl od četných druhů, jejichž výskyt byl omezen vlivem kyselých dešťů, ale které se v posledních letech do lesů vracejí, zůstává havelka vzácná. Poslední čirůvkou, tentokrát však mykorhizně vázanou na vrby, je čirůvka kroužkatá (Tricholoma cingulatum). Patří ke vzácnějším druhům, které rostou na nevysokém počtu lokalit. V rámci těchto lokalit jsou však schopné růst hromadně, v desítkách až stovkách plodnic. Většina lokalit má společný výskyt vrb a nízkou vrstvu humusu, jinak jde o velmi různorodá prostředí: náletem zarůstající parkoviště pokryté škvárou, hráz rybníku, náletem zarůstající dno vápencového lomu, příkop u silnice vedoucí lesem…

strmělka (Clitocybe martiorum)

strmělka zamlžená (Lepista luscina)

bedlovnice zlatá (Phaelepiota aurea)

Nepříliš známá strmělka (Clitocybe martiorum), která se objevila pod jehličnany na humózní půdě s vápencovým podložím, zaujme nezvyklou barvou výtrusného prachu, na snímku viditelného na kloboucích menších plodnic. Je totiž pastelově fialový (za vlhka) až fialově růžový (po oschnutí). Fialový nebo fialově růžový výtrusný prach není znám u žádné jiné nefialové strmělky (Clitocybe / Lepista), která by byla známa z České republiky. Patrně nejbližší by v tomto znaku byla strmělka zamlžená (Lepista luscina), jejíž výtrusný prach je však krémově-narůžovělý, bez fialových odstínů. Tento druh navíc preferuje otevřená travnatá stanoviště, louky, pastviny. Na úživné a dusíkem bohaté louce v Pošumaví vyrostla v bohatých srostlicích bedlovnice zlatá (Phaelepiota aurea), druh z jižních Čech známý spíše z parků a jim podobných stanovišť.

šťavnatka slizoprstenná (Hygrophorus gliocyclus)

šťavnatka terčovitá (Hygrophorus discoideus)

krásnoporka borová (Albatrellus subrubescens)

Místy se dařilo i šťavnatkám. K nejvzácnějším jihočeským druhům se řadí šťavnatka slizoprstenná (Hygrophorus gliocyclus). Vázaná je na kombinaci borovice, alkalického podloží a minimální vrstvy humusu. Taková stanoviště často zanikají v důsledku eutrofizace včetmě atmosferické depozice oxidy dusíku, která přispívá k obohacování substrátu a zarůstání nitrofilními plevely. Alkalické podloží preferuje i šťavnatka terčovitá (Hygrophorus discoideus), jíž však určitý obsah humusu v půdě nevadí. Vyskytuje se většinou pod smrky na vápencích.

fotografie: V. Pravda, J. Souček (jméno autora zobrazíte najetím kurzoru na snímek)