Právě rostou: květen 2015

Vláhový deficit se s rostoucími teplotami prohlubuje a zastavil růst většiny jarních hub. Přesto bylo na přelomu dubna a května možné najít celou řadu zajímavých druhů…

Na přelomu dubna a května, ojediněle i později, se ještě objevovaly plodnice typických jarních vřeckovýtrusých hub: kačenka česká (Verpa bohemica), ucháč obecný (Gyromitra esculenta), destice chřapáčová (Discina perlata) nebo ucháč obrovský (Discina gigas), které rostly již v dubnu.

kačenka česká
(Verpa bohemica)

destice chřapáčová
(Discina perlata)

ucháč obecný
(Gyromitra esculenta)

Podařilo se nám najít novou lokalitu ohnivce černého (Plectania melastoma), vzácné houby rostoucí obvykle na opadaných větvičkách listnáčů, starých výhonech ostružiníků, nebo na jalovci. Plodnice na fotografii pocházejí z mladší smrčiny se vtroušenou osikou, kde rostly na větvi osiky v posledním stádiu rozkladu a dále ve smrkovém opadu, na obnažených smrkových kořenech, relativně čerstvém smrkovém pařezu a částečně zanořené smrkové větvi. Z pozemních askomycetů se nakrátko objevil nehojný kališník obecný (Helvella acetabulum).

ucháč obrovský
(Discina gigas)

ohnivec černý
(Plectania melastoma)

kališník (chřapáč) obecný
(Helvella acetabulum)

Letošní sezóna májovek je poměrně slabá, a tak je najdeme jen na vlhčích stinných stanovištích. Zaměnit je lze se světlými plodnicemi tmavobělky žlutavé (Melanoleuca cognata), která roste spíše na stanovištích se silnější vrstvou humus (komposty, vrstva listového opadu apod.), případně se závojenkou podtrnkou (Entoloma clypeatum) ta je ale vázaná na kořeny růžokvětých (ovocných) dřevin. Od těchto druhů májovku odlišíme podle velmi hustých bělavých (nikdy zarůžovělých) lupenů a intenzivní moučně-okurkové vůně. Případná záměna s oběma jmenovanými houbami by neměla nepříjemné následky, jsou po důkladné tepelné úpravě jedlé. Koncem května a v červnu se ale mohou začít objevovat jedovaté druhy vláknic a závojenek. Z hojně rostoucích jedlých lupenatých hub je možné narazit také na opeňku měnlivou (Kuehneromyces mutabilis). Vytváří celé trsy plodnic na pařezech a starém dřevu obecně. Její sběr lze doporučit pouze osobám, které ji umějí bezpečně odlišit od jedovatých čepičatek.

čirůvka májovka
(Calocybe gambosa)

tmavobělka žlutavá
(Melanoleuca cognata)

opeňka měnlivá
(Kuehneromyces mutabilis)

Zajímavým nálezem může být šťavnatka březnovka (Hygrophorus marzuolus), kdysi běžná jarní houba jehličnatých lesů. Její plodnice se dlouho vyvíjejí pod vrstvou jehličí a opadu a teprve v dospělosti ji rozhrnují a dostávají se na povrch. Březnovka byla považovaná za široce rozšířenou zhruba do šedesátých let; v jižních Čechách rostla na některých lokalitách hojně ještě v 70., 80. a částečně 90. letech. Objevuje se po srážkově bohatých zimách, během jejichž závěru se půda dostatečně zásobí vodou z tajícího sněhu. Letošní výskyt (nejen v jižních Čechách) je proto značně atypický. Starší houbařské atlásky, které březnovku uvádějí, ji obvykle prezentují jako jedlou. Její medově-kořenité a medově-mýdlové aroma ale každému nesedí a s ohledem na vzácný výskyt (Červený seznam ji uvádí jako ohrožený druh) by neměla být sbírána ke kuchyňským účelům. Nepříliš běžná je také drobná strmělka kořínkatá (Clitocybe vermicularis), drobná lupenatá jarní houby s pleťově zbarveným (na snímku pylem zasypaným) kloboukem. Po opatrném vyjmutí ze substrátu můžeme najít světlé „kořínky“ - myceliové provazce. Především v místech rozrytých od prasat se v odkryté půdě často objevují nepravidelné kuličky. Obvykle nejde o lanýže, ale jiné druhy podzemních hub. Asi nejběžnější z nich, jelenka obecná (Elaphomyces granulatus) tvoří 1-2 cm velké kulovité plodnice rezavobéžovým povrchem.

šťavnatka březnovka
(Hygrophorus marzuolus)

strmělka kořínkatá
(Clitocybe vermicularis)

jelenka obecná
(Elaphomyces granulatus)

Na loňské trávě, senu či slámě, ale i na deštěm promytých zbytcích hnoje nebo trouchnivém dřevě můžeme krátce po dešti objevit krásně zbarvené plodnice slzečníku žloutkového (Bolbitius titubans). Sytou barvu si ale udrží jen pár desítek hodin, během rychlého vývoje brzy vybledá. Podobně pomíjivý je také hnojík domácí (Coprinus domesticus), který roste zpravidla na mrtvém částečně zetlelém dřevě. Jeho klobouk se ve stáří samovolně rozloží (autolýza) na černou tekutinu obsahující výtrusy. Na místech bohatých na organické zbytky roste na jaře čepičatka bezpórá (Conocybe aporos) a jí příbuzné druhy. Zřetelný a výrazně rýhovaný prsten patří k typickým znakům

slzečník žloutkový
(Bolbitius titubans)

hnojník domácí
(Coprinus domesticus cf.)

čepičatka bezpórá
(Conocybe aff. aporos)

Rozměry i žluto-oranžovým zbarvením nápadný sírovec žlutooranžový (Laetiporus sulphureus) se objevuje nejvíce na dubech a ovocných dřevinách. Na vrbách se objevuje spíš choroš šupinatý (Polyporus squamosus) se světle hnědavým povrchem klobouku a výraznými póry na spodní straně plodnice. Oba druhy jsou některými autory považované za jedlé - to však platí jen pro velmi mladé plodnice (středněvěkké už jsou poměrně tuhé a dospělé zcela nepoživatelné; sírovec rostoucí na dubech má navíc nakyslou chuť). Choroš šupinatý by v současné době bylo možné zaměnit za vzácnější choroš smolonohý (Royoporus badius), který postrádá šupiny a jehož póry jsou velmi drobné. Sotva viditelné póry má i choroš brvitý (Polyporus ciliatus), který je také světlejší a odlišný centrálním třeněm. Žlutooranžové až červenooranžovém oranžové odstíny mají krom sírovce například troudnatec pásovaný (Fomitopsis pinicola) a outkovka rumělková (Pycnoporus cinnabarinus).

sírovec žlutooranžový (Laetiporus sulphureus)	choroš šupinatý (Polyporus squamosus)	troudnatec pásovaný (Fomitopsis pinicola)
choroš brvitý (Polyporus ciliatus)	choroš smolonohý (Royoporus badius)	outkovka rumělková (Pycnoporus cinnabarinus)