Právě rostou: březen 2017

Houby se po zimě začínají pomalu probírat, a tak můžeme v přírodě narazit na první druhy časného jara…

Chladný leden oproti loňskému roku přinesl určitý posun v růstu časně jarních druhů, ale na zimní druhy, jejichž plodnice rostou pomalu od konce podzimu do jara, příliš velký dopad neměl. Negativní vliv má spíš vytrvale větrné počasí, které i přes určité srážky vytrvale vysušuje povrchovou vrstvu půdy a listí.

Ze zimních druhů můžeme najít ohnivec rakouský (Sarcoscypha austriaca), který se vyskytuje na vlhkých zastíněných místech, například v údolí potoků, řek či u rybníků, kde roste na opadaných větvích akátu, olše a dalších listnatých dřevin. Plodnice nasazuje v pozdním podzimu a ty přes celou zimu narůstají až do jara, kdy jsou zralé a začnou uvolňovat výtrusy. Podobným způsobem fruktifikuje vzácnější ušíčko černé (Pseudoplectania nigrella), jehož 5-25 milimetrů široké černé plodnice najdeme v opadu smrků a borovic.

ohnivec rakouský (Sarcoscypha austriaca)

ušíčko černé (Pseudoplectania nigrella)

bolinka mnohovýtrusá (Camarops polysperma)

Posledním z vyobrazených askomycetů, ovšem s odlišně vypadajícími plodnicemi, je vzácná bolinka mnohovýtrusá (Camarops polysperma). Roste na odumřelých olších, jejich pařezech a pahýlech a plodnice, respektive stromata, mohou na první pohled připomínat kapku rozlitého téru. Po bližším prozkoumání jsou ale patrné drobné výrůstky, což jsou samotné jednotlivé plodnice. Tento druh se nevyskytuje pouze na jaře, roste zřejmě téměř celoročně, jsou-li vhodné podmínky.

černorosol bukový (Exidia nigricans)

černorosol borový (Exidia saccharina)

černorosol chrupavčitý (Exidia cartilaginea)

V chladných obdobích roku rostou černorosoly. Jak napovídají snímky, barva plodnic ne vždy koresponduje s rodovým jménem. Hojný černorosol bukový (Exidia nigricans) opět v rozporu se jménem roste na celé řadě listnáčů, nejen na buku. Plodnice se objevují na odumřelých větvích v opadu i na pařezech. Například buku, olše, lísky, dubu, osiky aj. Méně často se na větví či pařezech borovice můžeme setkat s medově zbarveným černorosolem borovým (Exidia saccharina). Vzácnější je také černorosol chrupavčitý (Exidia cartilaginea) preferující lípu.

outkovka (Antrodia minuta)

kořenovník vrstevnatý (Heterobasidion annosum)

troudnatec kopytovitý (Fomes fomentarius)

Na odumřelých větvích osik můžeme najít vzácnou chorošovitou houbu Antrodia minuta, jejíž české jméno zatím nebylo publikováno. Mohlo by znít outkovka drobná (překlad z latiny), ale praktičtější by asi bylo outkovka osiková (podle substrátu). Nesrovnatelnější hojnějším druhem je parazitický kořenovník vrstevnatý (Heterobasidion annosum), který poškozuje kořeny a báze smrků, někdy ale i listnáčů (na snímku je bříza), na nichž po jejich odumření žije saprotrofně. Spíše na mrtvých stromech najdeme hojný troudnatec kopytovitý (Fomes fomentarius).

rezavec šikmý (Inonotus obliquus)

kornatka dubová (Peniophora quercina)

kornatka osiková (Peniophora polygonia)

Posledním typickou chorošovitou houbou v tomto výčtu je rezavec šikmý (Inonotus obliquus), ovšem na fotografii je zachyceno její nepohlavní stádium označované jako čága. Roste ve vlhčím prostředí na bříze bělokoré a přestože bývá uváděn na kmenech, exemplář na snímku vyrostl na obnaženém kořenu. V teplejších oblastech můžeme celoročně pod duby najít potrhané odchlipující se zarůžovělé povlaky. Jde obvykle o starší zaschlé plodnice kornatky dubové (Peniophora quercina), která je na snímku zachycena ve stádiu plného růstu. Na větvích osik se pak objevuje kornatka osiková (Peniophora polygonia), která vytváří kruhové až oválné terčíky, které se postupně rozrůstají a slívají. Nápadné jsou oblými hrbolky ve střední části plodnic.

pařezník obecný (Panellus stipticus)

strmělka ojíněná (Rhizocybe pruinosa)

kržatka zimní (Tubaria hiemalis)

Na pařezech, často dubových, roste hojně pařezník dubový (Panellus stipticus), který lze na první pohled zaměnit za nějakou outkovku nebo pevník. Při pohledu zespodu klobouku jej ale odhalí lupeny. Z pozemních lupenatých hub se můžeme vzácně ve smrčinách setkat se strmělkou ojíněnou (Rhizocybe pruinosa), která by mohla být zaměněna z později rostoucí a živěji zbarvenou strmělku kořínkatou. Na zbytcích dřeva, rostlin a v opadu se ve vlhčích obdobích vyskytuje poměrně běžná kržatka zimní (Tubaria hiemalis).

fotografie: J. Janda, J. Souček (autora zobrazíte najetím kurzoru na snímek)