Pozor na jedovatou vláknici začervenalou

Během letošního jara byla zaznamenána na nových jihočeských lokalitách prudce jedovatá vláknice začervenalá…

Jihočeští houbaři mají oproti sběračům hub z některých jiných krajů jednu výhodu. Mnohé druhy jedovatých hub se v našem regionu vyskytují sporadicky až vzácně. Je to dáno jednak o něco chladnějším klimatem oproti kupříkladu středním a východním Čechám nebo jižní Moravě a dále převažujícím kyselým podložím. Četné jedovaté druhy jsou totiž více či méně teplomilné (např. pavučinec plyšový, závojenka olovová, hřib satan, hřib nachový) a mnohé jsou vápnomilné, případně preferují alkalické až neutrální podloží (např. vláknice začervenalá, baňka velkokališná, závojenka olovová, hřib satan, hřib nachový).

Ze skutečně jedovatých hub se jihočeský houbař v sezóně setká běžněji s muchomůrkou tygrovanou. Dokonce ani muchomůrka zelená, ač je v regionu poměrně široce rozšířena, není ve většině oblastí běžná. Z tiskového prohlášení krajské nemocnice v Českých Budějovicích z roku 2014, kdy zdravotnické zařízení řešilo i několik houbových otrav denně (byť šlo jistě z větší části o tzv. sekundární či nepravé otravy), je zřejmé, že si řada lidí plně neuvědomuje rizika spojená se sběrem a konzumací hub.

Jedním z prudce jedovatých druhů, který byl považován v našem regionu za poměrně vzácný, je na snímcích vyobrazená vláknice začervenalá (Inocybe erubescens). Ve starších atlasech ji najdete pod jménem vláknice Patouillardova (Inocybe patouillardii). Roste obvykle na vápencovém podloží pod listnáči (nejčastěji lípa, bříza, buk, dub), ale může se objevit i tam, kde byla půda vápníkem kontaminována za přispění člověka (okolí starých staveb, zahrnutí zbytků stavebních materiálů do půdy ap.). Většina známých jihočeských lokalit se rozkládá v rozsáhlejších vápencových oblastech (Českokrumlovsko, Strakonicko, Chýnovsko) a v okolí starých vápencových lomů nebo dolů s karbonátovou žilovinou (okolí obcí Vidov, Kamenný Újezd, Libníč, Sudslavice). Těmto modelovým případům se vymyká výskyt v okolí Hluboké nad Vltavou, kde roste jak na přirozených stanovištích v lesích, tak člověkem ovlivněných parkových výsadbách. Podobného charakteru jsou i lokality u Tábora. V minulosti byla nalezena u Písku.

Novou zkušeností jsou letošní nálezy z hrází rybníků u Českých Budějovic, u Křemže a u Třeboně. Jak biotopem, tak oblastí výskytu. Vynecháme-li blízké okolí Českého Krumlova, nebyl doposud tento druh v oblasti Blanského lesa nalezen. Z Českých Budějovic nebyl do letošního roku doložen (existuje pouze stručný písemný záznam o nálezu na neupřesněném místě u Budějovic v roce 1974). O výskytu v okolí Třeboně jsme dosud neměli žádné informace.

Právě výskyt na hrázích rybníků, kde v květnu a červnu houbaři sbírají jedlou čirůvku májovku (Calocybe gambosa), může přispět k záměně. Na jedné z hrází jsme již našli okrojky z vláknice… Jak obě houby rozlišit? Zaměřte se na čtyři znaky: 1. lupeny. Májovka má lupeny bílé až bělavé, vláknice začervenalá světle šedobéžové. 2. povrch klobouku. Májovka má povrch klobouku nevláknitý, hygrofánní (nasákavý vodou), vláknice začervenalá od středu k okrajům vláknitý (vždy bez vodnatých map). 3. vůně. Májovka má aroma připomínající mouku nebo čerstvě oloupanou okurku, vláknice začervenalá má zvláštní pach připomínající indulonu s nasládlou komponentou. 4. červenání. Májovka na otlaku nebo na řezu barvu nemění, vláknice začervenalá má tendenci červenat. Někdy je ale červenání jen velmi pomalé.

Pokud si nejste se svým nálezem jistí, můžete ho přinést do poradny pro houbaře (historická budova muzea, každé pracovní pondělí 14:30-16:30).

Jed vláknice začervenalé (muskarin) je v různém množství obsažen i v mnoha dalších druzích vláknic. Záměny jsou ale méně běžné, neboť většina těchto druhů nevytváří tak masité plodnice jako vláknice začervenalá, aby lákaly houbaře ke sběru. Přesto případy otrav po ostatních druzích existují, např. vláknice pomíchaná (Inocybe mixtilis) byla zaměněna za špičku obecnou (Marasmius oreades).

Otrava muskarinem se projevuje často již během jídla, nejpozději do dvou hodin po požití. Prvním příznakem je silné pocení (které může být v případě slabších otrav i jediným projevem). Obvykle se ale postupně přidává zvýšené slinění, slzení, nevolnost (zvracení, průjmy), zrychlený tep, který později přechází ve zpomalený. Krevní tlak klesá, objevuje se zimnice, zúžení zorniček, poruchy vidění, zpomalování a poruchy dechu. Smrtelnou dávku obsahuje 100-500 gramů čerstvé vláknice začervenalé.

fotografie: J. Souček

Související články

• Právě rostou: květen 2018