Hledejte v jižních Čechách…

Haasiella venustissima – kalichovka půvabná (ČS: ?EX)

Roste na zbytcích tlejícího dřeva (kořenové náběhy, pahýly apod.) různých dřevin, většinou keřů, zejména pámelníků, šeříků a bezu černého. S oblibou v příměstských oblastech, parcích či lesoparcích, zejména podél potoků. Na místech výskytu se obvykle vyskytuje řadu let. V ČR je z poslední doby známa z Prahy (Prokopské údolí) a Brna (mezi Líšní, Vinohrady a Maloměřicemi). Zdá se tedy, že preferuje nižší polohy a teplejší oblasti. V jižních Čechách není doposud znám žádný nález tohoto velmi vzácného druhu.

Meottomyces dissimulans – čepičatka hlízonohá (ČS: DD)

Roste v chladnějších a vlhčích obdobích roku na tlejícím listí a dřevních zbytcích pod listnáči, v Evropě nejčastěji pod topoly a jasany v lužních lesích v údolích potoků a řek. V ČR je zatím známa z nemnoha lokalit, např. z Průčelské rokle a okolí osady Sedlo poblíž Ústí nad Labem, okolí obce Choroušky na Mělnicku, údolí Bubovického potoka v rezervaci Karlštejn, údolí Jezernice mezi Podhořím a Peklem u Hranic na Moravě nebo z lužního porostu poblíž Litovle v Litovelském Pomoraví. Pro její růst je příznivá mírná zima, což se potvrdilo v roce 2007, kdy bylo v ČR objeveno několik nových lokalit této nehojné houby. Mohla by růst i v jižních Čechách, kde doposud nebyla nalezena. Je třeba ji hledat zejména na březích vodních toků v nižších polohách, mohla by však překvapit a objevit se na nějakém člověkem vytvořeném stanovišti, na vrstvě tlejících dřevních štěpků.

Panellus violaceofulvus – pařezník fialovoplavý (ČS: CR)

Roste na mrtvém, nepříliš zetlelém dřevě (ležící kmeny a větve - s oblibou na jejich hromadách), především jedlovém, ale také dřevě listnáčů, hlavně osiky (ze severní Evropy je uváděn zejména na vrbách). Je rozšířen od nížiny po hory, ve střední Evropě zřejmě nejvíce v horských pralesovitých jedlobučinách. V ČR byl nalezen např. v Posázaví, v jižních Čechách v Boubínském a Žofínském pralese (na buku, resp. na jedli), a také v PP Branská dubina u Třeboně (tam na osice).

Sarcoscypha jurana – ohnivec jurský (ČS: DD)

Roste na mrtvých větvičkách i jiných zbytcích dřeva lip, zvláště lípy velkolisté, obvykle ukrytých v zemi či opadu. Plodnice vyrůstají již od října, ale především v únoru až květnu, v nížinném a pahorkatinám stupni. V Čechách byl nalezen např. v Českém krasu (vrch Boubová v rezervaci Karlštejn), na Moravě na Pálavě (Soutěska) a v Podyjí (Braitava, údolí Žlebského potoka u Podmolí). Doposud je známa jediná jihočeská lokalita tohoto druhu – na svahu ostrohu nad řekou Lužnicí poblíž Tábora, pod zříceninou hradu Příběnice. Podobných míst – suťových svahů s lípou velkolistou, jejíž spadané větve jsou aspoň zčásti zanořeny ve vrstvě opadu a zůstávají tak vlhké, je v jižních Čechách více… Od mnohem hojnějšího ohnivce rakouského (Sarcoscypha austriaca) se v terénu pozná snad jen podle substrátu: ohnivec rakouský roste na mrtvém dřevě různých listnáčů, nikoli však lip.