Hledejte v jižních Čechách…

Rutstroemia elatina – terčovka jedlová

Roste na větvičkách jedle bělokoré spadlých na zem, nesoucích ještě jehličí (hnědé nebo již vybledlé), popř. přímo na jehličí ještě připojeném k větvičkám, většinou v početných skupinách. Fruktifikuje od února až do června v lesích tam, kde jsou jedle, spíše na vlhčích místech, od pahorkatiny po hory. Druh považovaný ve střední Evropě za vzácný. V ČR byl nalezen ve středních Čechách – viz DAMyko a opakovaně v Beskydech a Javorníkách – viz nahuby.sk

Plodničky (apothecia) jsou kalíškovité, až 6 mm široké, na stopkách až 3 mm dlouhých, celé tmavě olivově hnědé až černavé, uvnitř hladké, vně jemně otrubičnaté. Okraje kalíšků jsou dlouho zavinuté dovnitř. Dužnina je za čerstva rosolovitá.

Terčovka jedlová dosud není známa z jižních Čech. Mohla by se tu však vyskytovat – tam, kde jsou v lesích na příhodně vlhkých místech vzrostlé jedle bělokoré, od pahorkatiny po hory.

Urnula craterium – urnička pohárová (ČS: CR)

Roste na mrtvém tlejícím dřevě listnáčů, zejména jilmů, javorů a lísky, obvykle částečně nebo zcela ukrytém v zemi či opadu, např. na bázích pařezů. Vyskytuje se v teplých listnatých lesích, v ČR velmi vzácně – zejména v Českém středohoří, v Praze a okolí a na jižní Moravě. Pravděpodobně upřednostňuje zásadité půdy. V našich podmínkách fruktifikuje od února do dubna.

Plodnice (apothecia), v dospělosti až 6 cm široké, jsou zprvu kulovité, po rozevření pohárkovité až miskovité, uvnitř černé, vně tmavohnědé (někdy purpurově nadechlé) až šedočernavé, moučnaté, stářím blednoucí, se třeněm až 6 cm dlouhým, podélně smáčklým či zvrásněným. Dužnina v mládí masitá, ve stáří kožovitá.

V jižních Čechách urnička pohárová nebyla dosud nalezena. Její výskyt tu však není vyloučen. Mohla by růst v teplých porostech listnáčů na příznivě exponovaných svazích na jihočeských vápencových lokalitách (Českokrumlovsko, Strakonicko, Chýnovsko), popř. na svazích říčních údolí (Českokrumlovsko, Českobudějovicko, Písecko).

Exidia cartilaginea – černorosol chrupavčitý (ČS: NT)

Roste na mrtvém dřevě listnáčů, v ČR zejména na silně zetlených, na zemi ležících i zakleslých větvích lip. Vyskytuje se od stupně pahorkatiny (tam nejčastěji) až po nižší horské polohy jak na přirozených stanovištích, tak na stanovištích člověkem vytvořených, jako jsou staré aleje nebo parky (zejména ty aspoň mírně zanedbané…). Fruktifikuje v chladnější polovině roku, ne však v době mrazů, nejčastěji od února do května.

Plodnice, až 1,5 cm tlusté, až 20 cm dlouhé, zpravidla téměř celé pevně přirostlé k substrátu, mozkovité až žebernaté, jsou v mládí bělavé, při okrajích brvité a skoro průsvitné. Později bývají nápadně dvoubarvé – na okrajích bělavé, ve středové části okrové až načervenale hnědé. Konzistence plodnic je poměrně pevně rosolovitá až chrupavčitá.

V některých letech tvoří plodnice dosti vzácně, v letech, kdy je příznivé a dlouhé jaro (jako bylo např. v roce 2008), ho lze najít mnohem častěji. V jižních Čechách byl nalezen na několika lokalitách na Táborsku a také na Českokrumlovsku. Je znám ze Šumavy.

Clitocybe pruinosa – strmělka ojíněná (ČS: DD)

Roste v opadu jehličnanů, zejména smrku, s oblibou mezi nízkými mechy. V ČR je nejvíce jejích lokalit v kulturních smrčinách a smrko-borových lesích ve stupni pahorkatiny. Fruktifikuje v chladnější polovině roku, ne však v době mrazů, nejčastěji od února do května.

Klobouk, až 4 cm široký, je v dospělosti zpravidla hluboce vmáčklý, šedohnědý, často koncentricky zčeřený, bělavě ojíněný (u provlhlých plodnic bývá pokožka klobouku, zbavena ojínění, bledě hnědobéžová). Lupeny bělavé, krátce sbíhavé. Třeň ± válcovitý, pleťově krémový až šedavý, bíle ojíněný, na bázi s nápadnými bílými „kořínky“ – rhizoidy. Vůně dužniny slabě ovocná. Plodnice vyrůstají jednotlivě nebo ve skupinách.

Dle dosavadních znalostí se strmělka ojíněná v jižních Čechách vyskytuje dosti vzácně až roztroušeně, je však třeba vzít v úvahu nenápadný vzhled plodnic, jejich drobnost a fruktifikaci mimo hlavní houbovou sezonu. Je známo několik jejích lokalit na Táborsku, nalezena byla také na Písecku, Třeboňsku, Jindřichohradecku, Českokrumlovsku a Volyňsku.

Zajímavá je koincidence jejího výskytu s výskytem u nás zřejmě vymřelého masečníku kulovitého, která je prezentována v závěrečné zprávě jednoho švédského projektu majícího za cíl (znovu)objevení masečníku kulovitého ve středním Švédsku. O tom, že by toto pozorování mohlo mít jistou relevanci i v našich středoevropských podmínkách, nás přiměly uvažovat hojné nálezy strmělky ojíněné na dvou historických lokalitách masečníku kulovitého (les Vlažinka na Dačicku, a Budislavská hora u Tučap na Soběslavsku)…

V letech, kdy jsou na jaře příznivé podmínky pro fruktifikaci (postupné odtávání sněhu, popř. pravidelné srážky a pomalu a bez velkých výkyvů stoupající teploty) je velká šance objevit další lokality tohoto druhu, zejména ve smrkových tyčovinách a kmenovinách v pahorkatině a podhůří, které jsou v hlavní sezoně druhově bohaté na terestrické houby.

Gymnopus vernus – penízovka jarní (ČS: CR)

Saprotrof rostoucí na tlejících větvičkách a jiných zbytcích dřeva listnáčů, hlavně javorů, olší a jasanů, výjimečně na opadaných listech. Fruktifikuje v březnu a dubnu. V ČR byla doposud nalezena pouze v PR Radotínské údolí u Prahy a v rezervaci Údolí Říčky u Brna. Na první lokalitě, v suťovém lese, vyrůstala na tlejících větvích a úlomcích dřeva javoru klenu ± ukrytých v opadu. V Evropě všeobecně velmi vzácný druh, avšak rostoucí na různých stanovištích, od lužních po horské lesy.

Klobouk, až 4 cm široký, je za vlhka sytě červenavě hnědý, zasycháním bledne do špinavě okrové. Načervenalý nádech je za vlhka patrný rovněž na lupenech, dosti řídkých, a na bíle ojíněném třeni, který je válcovitý na bázi hlízovitě zduřelý, s narůžovělou bazální plstí. Dužnina má lehce anýzovou vůni. Plodnice vyrůstají zpravidla v malých skupinách, někdy tvoří malé trsy.

Přesto, že se jedná o druh velmi vzácný, není vyloučen jeho výskyt v jižních Čechách. Penízovka jarní by tu mohla růst v porostech přirozeného charakteru, zejména na svazích říčních údolí.

K realizaci této stránky svými obrázky hub laskavě přispěli tito naši externí spolupracovníci: Jiří Burel (Jihlava), Josef Hlásek (Veselí nad Lužnicí), Jiří Polčák (Lipník nad Bečvou) a Pavel Špinar (Tábor).