"Druhý" život Jana Žižky (UŽ JEN DO 24. 11.)

Výstava

Jaký byl vlastně Jan Žižka? Byl to neohrožený vojevůdce, bojující proti zkažené církvi, za česká národní práva? Byl to lapka, násilník a vrah? Chrabrý rytíř bránící slabé a chudé proti mocným a bohatým? Válečník nadaný nadpřirozenou mocí, kterou předal stromům, kamenům, předmětům, jichž se jen dotkl?

Nic z toho dnes nemůžeme s jistotou ani potvrdit, ani vyvrátit. Jediné, co je jisté, je to, že Jan Žižka přetrval v našem povědomí po staletí. Jeho symboliku využívali i zneužívali mnozí a jeho obraz za tu dobu začal žít vlastním životem. A právě tento „druhý“ život přibližuje výstava, která se koná u příležitosti 600. výročí úmrtí významné osobnosti našich dějin.

Obraz osobnosti Jana Žižky byl kontroverzní už nedlouho po jeho smrti. Dějepisci ho posuzovali z hlediska víry: jedni ho oslavovali jako vítězného vojevůdce a Boží metlu na zkaženou církev, pro druhé byl svatokrádežný lapka, násilník a vrah. Druhé pojetí dominovalo až do dob osvícenství, kdy narůstající národní uvědomění začalo Žižkův boj prezentovat jako vlastenecký a pozdější romantické představy z něj udělaly opravdového rytíře.

Zásadní zvrat přineslo v 2. polovině 19. století pojetí historiků Františka Palackého a Václava Vladivoje Tomka, kteří z husitství vytvořili národnostní boj Čechů proti Němcům a z Žižky rozvážného a rytířského vojevůdce.

Oslavný Žižkův obraz ještě pevněji zakotvila marxistická historiografie 2. poloviny 20. století, kdy bylo „husitské revoluční hnutí“ jedním ze stěžejních témat. Husitství a Žižka se stalo pevnou součástí výstav a expozic v galeriích a muzeích, Trocnov každoročně vítal tisíce občanů na mírových manifestacích pod patronátem stranických orgánů.

Obraz Jana Žižky se hluboce otiskl i do lidové tradice. Jeho jménem jsou označována pole, studánky, kameny i stromy - právě pod jedním z nich se Jan Žižka kolem roku 1360 údajně narodil.

Historik Josef Pekař ve své obsáhlé monografii píše: „Žižkova historie posmrtná je neméně pohnutá a podivuhodná jako jeho historie životní. Posmrtná heroizace válečníků podoby Žižkovy je pravidelným jevem v dějinách – oč větší měrou než v případech podobných musila zaměstnávati fantasii potomstva postava bojovníka božího, jehož sláva i hrůza vtiskla se nevyhladitelně do paměti české!“

Přehled dalších akcí v rámci projektu "Jan Žižka na jihu Čech 600 let" najdete zde.