Rostlina roku

Rostlina roku 2023-2024

SÍTINA ALPSKÁ - JUNCUS ALPINOARTICULATUS

Výbor Jihočeské pobočky ČBS při Jihočeském muzeu zvolil za rostlinu roku 2023 sítinu alpskou. Jde o druh slatin, slatinných luk a pramenišť, který má v rámci ČR nejvíce recentních lokalit v jižních Čechách. Je však konkurenčně slabý a ustupuje kvůli změnám vodního režimu a zarůstání lokalit konkurenčně silnějšími druhy v důsledku zvýšeného množství živin a nevhodného nebo žádného obhospodařování. Kromě toho bylo v poslední době zjištěno, že se často kříží s dalšími druhy sítin (s. článkovanou – J. articulatus, s. ostrokvětou – J. acutiflorus). Vzhledem k značnému počtu historických údajů není možné ověřovat všechny lokality druhu. Zaměříme se proto na lokality, odkud byl druh udáván v posledních asi 20–30 letech a kde je výskyt vzhledem ke stavu biotopu stále možný. Část lokalit zejména na Šumavě a v Předšumaví již byla navštívena v posledních dvou letech. Ve spolupráci s kolegy z Botanického ústavu AV ČR (J. Prančl a kol.) se také budeme zabývat hybridizací jako možnou další příčinou ohrožení druhu. Určení kříženců v terénu podle morfologických znaků je velmi obtížné, ale je možné v laboratoři pomocí průtokové cytometrie, která umožňuje všechny tři zmiňované druhy sítin i všechny jejich křížence jednoznačně odlišit. Sítina alpská je fenologicky poměrně pozdní druh, pro její sběr a určování je tak nejvhodnější letní období přibližně od poloviny července do září. Vzhledem k obtížnému určování je nutné výskyt doložit herbářovou položkou. Na lokalitách zaznamenávejte přibližnou velikost populace (plochu nebo počet lodyh, řádově) a případný výskyt „podezřelých“ rostlin, které by mohly být kříženci. Pro průtokovou cytometrii odebíráme v závislosti na velikosti populace asi 5–10 rostlin, případně stejný počet kříženců.

Sledované druhy sítin vytvářejí podzemní výběžky, proto je vhodné sbírat jedince ve vzdálenosti více než jeden metr. Živý materiál pro průtokovou cytometrii lze bez problémů uchovávat v plastových pytlících v lednici několik dnů až týden. Pokud budete plánovat návštěvu některé z lokalit a jste ochotni dodat i materiál pro studium hybridizace, kontaktujte, prosím, předem M. Štecha (stech@prf.jcu.cz), P. Kouteckého (kouta@prf.jcu.cz) nebo M. Lučanovou (kubesovm@gmail.com), abychom se dohodli na předání vzorků.

Petr Koutecký

Rostlina roku 2022

MÁTA VODNÍ - MENTHA AQUATICA

Vyskytuje se v Evropě, západní a jihozápadní Asii a v severní Africe (zavlečena byla do Severní i Jižní Ameriky a do Austrálie). V České republice roste zejména v termofytiku a navazujícím mezofytiku, ve velkých oblastech však chybí nebo je velmi vzácná. Osídluje břehy stojatých nebo pomalu tekoucích vod, rákosiny, slatiny, bažiny, mokré louky, pobřežní křoviny, odvodňovací příkopy nebo příkopy podél cest. V jižní části Čech byla s jistotou zaznamenána jen na čtyřech místech – ve Chvalšinském Předšumaví u Koubovského rybníka u Lhenic a v Třeboňské pánvi u Ponědrážky, Lutové a Borovan. Z území však existuje velké množství literárních a zejména pak databázových údajů, které jsou s největší pravděpodobností mylné. Bez herbářového dokladu nebo kvalitní fotodokumentace nelze údaje považovat za důvěryhodné. Čtyři výše uvedené revidované lokality jsou starého data, u některých z nich však nelze vyloučit výskyt i v současnosti. V jižní části Čech patří máta vodní mezi silně ohrožené druhy. Nejčastější záměny jsou za druh M. arvensis a křížence M. ×verticillata. Od obou se liší květenstvím (plodenstvím) z hustých nebo ± řídkých (nikoliv oddálených) lichopřeslenů, které nesou drobné, čárkovité až kopinaté (nikoliv velké, kopinaté až široce vejčité) listeny, listeny jsou navíc odlišného tvaru než listy (nikoliv podobného tvaru jako listy). Důležitým znakem M. aquatica jsou také dlouze řapíkaté listy (více než 15 mm), bohatá plodnost a neoddálené nejspodnější přesleny.

Revidované údaje (Štěpánek 1998):

1. Koubovský rybník – Krauskopf 1926 (PRC) [pozor, chybí na mapě v práci Štěpánka (1998), ve výčtu lokalit však je] (Štěpánek 1998); břeh Koubovského rybníka u Lhenic v Pošumaví ve společnosti M. verticillata (Rohlena 1928) [48°58'49,6"N, 14°10'08,9"E].

2. Ponědrážka – mezi Vlkovem a Ponědrážkou (F. Dvořák 1979, BRNU) (Štěpánek 1998) [dále pak údaje: v příkopě u st. silnice proti odbočce silnice do Ponědrážky (1979, Kurka 1996) a herbářové doklady: Vlkov u Veselí nad Lužnicí, v příkopě st. silnice nedaleko bašty, leg. R. Kurka 23. 8. 1979, CB 48414, rev. J. Štěpánek 1986; Vlkov, v příkopě st. silnice nedaleko křižovatky proti Švarzenber. ryb., leg. R. Kurka 22. 8. 1979, CB 6609/2, CB 48415, rev. J. Štěpánek] [49°08'16,9"N, 14°43'00,8"E nebo 49°08'49,2"N, 14°42'45,0"E].

3. Jižní Čechy, Lutová, leg. K. Kubát 20. 9. 1980, LIT 41558, rev. J. Štěpánek 1983 (Štěpánek 1998) [patrně někde v obci, K. Kubát in litt. 2022, 48°59'25,2"N, 14°54'35,2"E].

Další položky uložené v herbáři Jihočeského muzea:

4. Borovany, zrašelinělé břehy rybníka Baba, hojně, leg. S. Kučera 29. 8. 1962, CB 18322 [48°54'12,3"N, 14°39'59,3"E].

5. Horažďovicko, Hejná, leg. J. Vaněček 20. 8. 1969, CB 25177 [nejisté určení!, 49°17'20,1"N, 13°40'27,2"E].

Další nepublikované údaje:

6. Hůrka, umělý ostrov ve vodní nádrži Lipno ca 330 m vsv. od kóty Hůrka (736 m), not. et foto A. Kučerová 2021, 48°44'36,7"N, 14°4'47,2"E (podle fotografie rev. J. Štěpánek).

7. Mečichov: mokřadní louka pod hrází rybníka Věžiště 1,5 km západně od obce, not. R. Paulič et J. Štěrbová 5. 9. 2021, 49°20'51,7"N, 13°47'10,8"E. Nutno ověřit v terénu, možní kříženci.

8. Rašeliniště Pele, Mentha cf. aquatica, not. J. Prančl, J. Janáková et al. 3. 7. 2017, nutno ověřit, v době návštěvy se teprve vytvářela květenství, přibližně 48°57'29,2"N, 14°57'50,3"E.

9. Hněvanov, rybníček v obci, rostliny byly záměrně vysazeny z kultury spolu s Menyanthes trifoliata (informace místního občana), not. J. Štěrbová et J. Janáková 2020, 48°40'56,4"N, 14°24'30,8"E.

Nedaleko za hranicemi jižní části Čech sebral dva doklady A. Čábera od rybníků u osad Zbinohy a Skorkov (možná se jedná o jednu lokalitu) na Českomoravské vrchovině. Nelze proto vyloučit výskyt druhu na lokalitách zasahujících do jižní části Čech. V databázích je také množství údajů, které by mohly být správné, např. od E. Balátové-Tuláčkové, J. Moravce, za revizi by jistě stály i recentní údaje z Dobré Vody u Českých Budějovic (Šumberová 2004 in Pladias) a Bežerovic (Douda 2001 in Pladias).

Pokud máte zájem v terénu ověřit údaje o výskytu M. aquatica uvedené v databázi AOPK ČR, registrace nového uživatele je možná zde:https://idm.nature.cz, vlastní databáze je po registraci dostupná na adrese https://portal.nature.cz/nd. Databáze PLADIAS je dostupná bez předchozí registrace zde: https://pladias.cz/taxon/. Ověřené lokality doložte, prosím, herbářovou položkou. Nejlepším termínem pro ověřování a hledání lokalit je srpen a začátek září.

Kurka R. (1996): Floristický materiál ke květeně Třeboňské pánve a přilehlých oblastí. – ms.

Rohlena J. (1928): Příspěvky k floristickému výzkumu Čech. VIII. – Čas. Nár. Mus., Praha, 102: 71–85.

Štěpánek J. (1998): Máty (Pulegium a Mentha) v České republice I. Původní a zplaňující druhy. – Zprávy Čes. Bot. Společ. 33: 1–28.

Petr Lepší, Martin Lepší a Karel Boublík

Rostlina roku 2020-2021

PROTĚŽ NORSKÁ - GNAPHALIUM NORVEGICUM

Protěž norská je jedním ze čtyř zástupců protěží vyskytujících se v České republice. Je druhem vysokohorské nelesní vegetace, kde obsazuje nezapojené porosty horských luk, lesní světliny, paseky sekundárně štěrkové cesty a jejich okraje (často nepravidelně disturbované). V jižní části Čech byl druh zaznamenán pouze na Šumavě, v nejvyšších partiích Královského hvozdu, Šumavských pláních a Trojmezenské hornatiny. Některé údaje nebyly po dlouhá desetiletí ověřeny a některé jsou patrně i mylné. Záměna za druh G. sylvaticum je možná v případě neúplně vyvinutých rostlin nebo naopak u rostlin již na konci vegetační sezóny. Velmi pravděpodobně dochází také k hybridizaci s G. sylvaticum, která přesnou determinaci komplikuje. Při revizi lokalit bude odebírán materiál (1 list z rostliny) k provedení analýzy průtokovým cytometrem.

Gnaphalium norvegicum u Javoří Pily na Šumavských pláních v roce 2020 (foto J. Janáková).

Rostlina roku 2017-2019

MATEŘÍDOUŠKA ÚZKOLISTÁ - THYMUS SERPYLLUM

V jižní části Čech je mateřídouška úzkolistá doložena jen na území Třeboňské pánve. Údaje z jiných oblastí, kterých je poměrně mnoho, jsou z větší části přepisy, špatné převody nomenklatury nebo determinační omyly (viz databáze Pladias, Databanka flory ČR, NDOP).

Důvodem zvolení mateřídoušky úzkolisté za Rostlinu roku 2017 je skutečnost, že zcela chybí informace o aktuálním stavu populací. Z posledních 15 let existují z Třeboňska jen 4 údaje. Starších záznamů také není mnoho, pouze 12. Jediným údajem mimo Třeboňsko je nález A. Rundersteinera od Jindřichova Hradce (s neznámou lokalizací: „Schmid´sche Anhöhen“), který revidoval L. Čelakovský. Zda doklad existuje, není známo a Květena ČR ho neuvádí.

Mateřídouška úzkolistá jako typický psamofyt roste na obnažených nebo nezapojených, minerálně chudých půdách s kyselou reakcí. Obsazuje jak původní, tak člověkem vytvořené biotopy (pískovny, svahy silnic, železnic, hráze rybníků). Roste i v suchých trávnících nebo na okrajích borových nebo dubových lesů.

Z Třeboňska je uváděn i kříženec mezi Thymus serpyllum a T. pulegioides (= T. × oblongifolius, viz Květena ČR 6, literární neověřené údaje jsou od Majdaleny a Veselí nad Lužnicí), kterého lze v území očekávat.

Od T. pulegioides se T. serpyllum liší monopodiálním větvením stonku (tzn., že dlouhé plazivé stonky jsou zakončeny nekvetoucím vrcholem, vzpřímené kvetoucí větve rostou po stranách, T. pulegioides má stonky zakončeny květenstvím) a oděním stonku, které tvoří chlupy rovnoměrně rozložené po celém obvodu (T. pulegioides má stonek oděný jen nebo převážně jen na hranách stonku). Liší se i tvarem a velikostí listů: listy jsou kratší a užší [6–10 × (1–)2–3(–4) mm], úzce eliptické, podlouhle kopinaté až úzce obvejčité (T. pulegioides má listy delší a širší [8–15 × 4–6 mm], vejčité, široce vejčité až široce eliptické). Zdařilé fotografie lze nalézt zde.

Pod tímto odkazem je seznam všech dostupných a věrohodných údajů a pod tímto odkazem jsou výsledky průzkumu.

Thymus serpyllum u Osady Paříš v Třeboňské pánvi v roce 2017 (foto M. Štech).

Rostlina roku 2015-2016

VRBA ČERNAJÍCÍ - SALIX MYRSINIFOLIA

Za rostlinu roku 2015-2016 byla vybrána vrba černající – Salix myrsinifolia. V roce 2014 se podařilo najít novou lokalitu tohoto významného druhu na Šumavě. Vzhledem k tomu, že v současnosti není znám stav historických lokalit v centrální části Šumavy na Knížecích Pláních a u Nových Hutí, byla na tyto lokality zaměřena pozornost v roce 2015. Vrba černající byla na Knížecích Plánich ověřena. Výsledky revize rozšíření vrby černající byly publikovány v časopise Silva Gabreta.

Salix myrsinifolia u Pohoří na Šumavě v Novohradských horách v roce 2017 (foto P. Lepší).

Rostlina roku 2013

VRBA BORŮVKOVITÁ - SALIX MYRTILLOIDES

Vrba borůvkovitá je významným glaciálním reliktem střední Evropy. V České republice byla vždy vzácným druhem vázaným na oblasti rašelinných biotopů. V jižních Čechách byla do loňského roku nezvěstným druhem, její historický výskyt byl znám z Třeboňska a ze Šumavy. Při zpracování herbáře z pozůstalosti Jaroslava Gazdy byla v roce 2011 objevena položka vrby borůvkovité sbíraná J. Gazdou v roce 1981 a lokalizovaná do nivy Vltavy u obce Chlum. Na základě této informace uskutečnili pracovníci Jihočeské pobočky ve dnech 24. – 25. 8. průzkum území možného výskytu druhu. Během exkurze se podařilo nalézt jeden polykormon Salix myrtilloides o velikosti cca 3×5 m. Ověřená lokalita se nachází cca 810 m JZ od středu obce Chlum v nivě Vltavy na v současnosti nekosené louce, v blízkosti skupiny bříz. Kromě nalezeného jediného polykormonu, který morfologicky odpovídal čisté S. myrtilloides, byly asi na třech místech louky nalezeny nízké keře vrb, které lze považovat za S. ×onusta, křížence mezi druhy S. myrtilloides a S. aurita. Přesný počet těchto hybridů nelze jednoduše stanovit vzhledem k obtížnosti určení počtu jedinců v polykormických porostech, morfologické variabilitě a ne zcela jasnému vymezení vůči druhu S. aurita. Ověření výskytu vrby borůvkovité v Hornovltavské kotlině je o to významnější, že se tento druh v současnosti v ČR vyskytuje vzácně již jen na dalších 4 lokalitách. Podle posledních informací se pokusí Správa CHKO a NP Šumava zajistit na lokalitě patřičný management, který by měl v pozdně letním období roku 2014 zajistit odstranění travní hmoty a vyřezání náletových dřevin. Dalším významným floristickým nálezem uskutečněným během víkendové exkurze, je objev Vaccinium microcarpum na Mrtvém luhu. Jedná se totiž o dosud neznámý výskyt, který představuje nejníže položenou lokalitu na Šumavě a pravděpodobně v celé ČR. Výsledky jsou publikovány zde (Lepší M. & Lepší P. [red.] (2014): Nálezy zajímavých a nových druhů v květeně jižní části Čech XX. – Sborn. Jihočes. Muz. v Čes. Budějovicích, Přír. vědy 54: 101-121).

Milan Štech

Salix myrtillodies v nivě Vltavy na Šumavě nalezené v roce 2013 (foto M. Štech).

Rostlina roku 2011-2012

VRBA VELKOLISTÁ - SALIX APPENDICULATA

V průběhu roku byly navštíveny všechny významné oblasti s udávaným výskytem Salix appendiculata na české straně Šumavy. Na jednotlivých lokalitách byl nasbírán různý počet vzorků v závislosti na variabilitě populace. Získaný materiál byl studován morfologicky a u všech vzorků byl zjištěn relativní obsah DNA za pomoci průtokové cytometrie. Jedinci jednoznačně morfologicky i genomově odpovídající vrbě velkolisté byly nalezeny pouze v karech Černého a Plešného jezera. Na všech dalších historicky udávaných lokalitách (jezera Laka, Prášilské, údolí Malé Řezné, Březník, Vydra mezi Antýglem a Čeňkovou pilou) byly nalezeny pouze rostliny, které v současné době považujeme za hybridy různých rodičovských kombinací. Převažujícím morfologickým typem se zdá kombinace Salix aurita × S. caprea, která připomíná některými znaky právě S. appendiculata. Historickou přítomnost druhu S. appendiculata na těchto lokalitách nelze vyloučit a případný podíl jejího genomu v některých hybridních morfotypech je třeba dále studovat molekulárními přístupy. Žádný ze zatím studovaných jedinců mimo kary Černého a Plešného jezera neměl velikost genomu odpovídající hodnotě zjištěné pro alpské populace Salix appendiculata. Podrobnější informace k jednotlivým lokalitám jsou v připojené zprávě.

Milan Štech a Petr Koutecký

Salix appendiculata z karu Černého jezera (foto M. Štech).

Rostlina roku 2010

ZVONEK HADINCOVITÝ - CAMPANULA CERVICARIA

V roce 2010 se podařilo ověřit lokalitu u Turnerovy chaty a zcela nečekaně po asi 100 letech lokalitu u hradu Hus. Vzhledem k těmto nečekaným objevům je stále možné nalézt či ověřit i lokality další. Prosíme vás proto o spolupráci na ověřování lokalit zvonku hadincovitého. Známé historické výskyty jsou tyto: Čeňkova Pila, Rejštejn, Lídlovy Dvory jižně od Kašperských hor, Dolní Jílovice v Kaplickém mezihoří, mezi Rudolfovem a Dubičným, Tučapy v Třeboňské pánvi, Orlík, Jindřichův Hradec, PP Toužínské stráně u Dačic, mezi Borovou Ladou a Františkovem, mezi vrchem Spáleniště a Stožec, v „Boubínském pohoří“, Švajglovy Lada u Borových Lad, Šeravská Huť, Černý Kříž, na SV svazích hory Hvozd, Dobrá u Volar, Želnava, Nová Pec. Podrobnější informace k lokalitám vám rádi zašleme. Další lokality již nalezeny nebyly a stručné výsledky jsou publikovány ve Sborníku Jihočeského muzea (Lepší M. & Lepší P. [red.] (2014): Nálezy zajímavých a nových druhů v květeně jižní části Čech XX. – Sborn. Jihočes. Muz. v Čes. Budějovicích, Přír. vědy 54: 101-121.)

Petr Lepší

Campanula cervicaria z lokality Hus (foto M. Štech).

Rostlina roku 2008-2009

OVSÍŘ LUČNÍ - AVENULA PRATENSIS

Rostlinou roku 2009 zůstává ovsíř luční (Avenula pratensis). V loňském roce se podařilo nově objevit resp. ověřit několik lokalit ve Středním Povltaví v okolí Písku a Budějovické pánvi mezi Protivínem a Číčenicemi. Na průzkumu se podíleli především M. Soukup, R. Paulič, V. Chán, M. Štech a P. Lepší. Nepodařilo se ověřit výskyt na Horažďovicku, Sušicko-horažďovických a Strakonických vápencích a v Novohradském podhůří. V tomto roce budou ověřovány lokality v okolí Orlíka nad Vltavou (v rámci květnové víkendové exkurze).

Dále zbývá ověřit především historické lokality na Českokrumlovsku: Český Krumlov, am Eichberg [= na vrchu Dubík (kóta 681,1 m) JZ od města] (Allram 1881); Český Krumlov, bei Neuhof [= u Nového Dvora; tj. kasárny S od železničního nádraží v Českém Krumlově] (Allram 1881) a Blatensku: Sedlice, v řídkém dubovém lese v Oboře u Sedlice (Deyl 1972), velmi vzácně ve světlých lesích; Obora u Sedlice (Deyl & Skočdopolová-Deylová 1989). Vyzýváme členy a spolupracovníky ke spolupráci při hledání tohoto vzácného druhu. Podrobné informace lze získat u pana M. Soukupa (Heřmaň 105, 39811 Protivín).

Rozšíření v jižní části Čech A. pratensis je v jižní polovině Čech velmi vzácný druh a na většině území chybí. Do nedávné doby byly údaje odtud velmi sporé, staré, a i některé chybné. Je udáván z Blatenska, Horažďovicka, na Sušicko-horažďovických vápenců, Strakonických vápenců, v Českokrumlovského Předšumaví, Novohradského podhůří, Budějovické pánve a ve Středního Povltaví. Herbářovou položkou doložené výskyty v jižních Čechách jsou vlastně jen asi 3 (Horažďovice, Celerin; Brloh, Moravec; Obora u Protivína, Holub). Teprve v posledních letech byly objeveny další lokality na Protivínsku, Vodňansku a v okolí Písku, nicméně v rozsáhlých územích jižní poloviny Čech je druh neznámý. Jde o teplomilný druh rozšířený převážně v pahorkatině od 200 do 500 m n. m., v českých zemích je areál omezen červencovou isotermou 18 st., resp. roční izotermou 8 st. Druh roste na výslunných, suchých, kamenitých strání, na pahorcích a návrších. Význačný člen teplomilných krátkostébelných drnových společenstev zejména třídy Fesuco-Brometea. Podrobný výčet lokalit z území jižní části Čech připravil Václav Chán a je ke stažení zde. V Komentovaném červeném seznamu květeny jižní části Čech je řazen mezi kriticky ohrožené druhy.

Rozlišení od A. pubescens Čepele a pochvy dol. stébelných listů lysé; vřeteno klásku mezi květy s 0,5-3,0 mm dl. chlupy, rostliny trsnaté, dolní stébelné listy v době květu přítomny; dolní část osiny zploštělá, (ne nahusto) pentlicovitě zkroucená a ještě asi 3x spirálovitě zatočená (dvojitá spirála). – A. pratensis Čepele a pochvy dolních stébelných listů hustě odstále chlupaté (ojediněle olysalé), vřeteno klásku mezi květy s 3-6 mm dl. chlupy, rostliny již v době květu s dolními stébelnými listy uschlými; dolní část osiny ve tvaru hustě zkroucené pentlice válcovitá. – A. pubescens Druh se zaměňuje jednak s A. pubescens, která je naopak v jižních Čechách široce rozšířena, a také s dalšími druhy trav, např. s Arrhenatherum elatius. A. pratensis vytváří charakteristické „ježkovité“ trsy sivých, tuhých listů poznatelné spolehlivě i ve sterilním stavu. Jinak znaků mezi oběma druhy je dostatek, nemá cenu popisovat třeba rozdíly jazýčku nebo žilnatiny plev a pluch. Druhy jsou to nepříbuzné, každý z jiné sekce (nebo i rodu), A. pratensis má 2n=126 a A. pubescens 2n=14.

Výsledky byla publikovány ve Sborníku Jihočeského muzea (Soukup M., Štech M., Paulič R. et Chán V. (2010): Rozšíření ovsíře lučního - Avenula pratensis (L.) Dumort. - v jižní části Čech. - Sbor. Jihočes. Muz. v Čes. Budějovicích, Přír. Vědy 50: 105-114.)

Komentář připravil J. Zázvorka, který druh zpracovává do dalšího dílu Květeny ČR.

Avenula pratensis od osady Topělec (foto M. Štech).

Rostlina roku 2006-2007

ČERNÝŠ HŘEBENITÝ - MELAMPYRUM CRISTATUM

V roce 1999 nebyla známá v jižních Čechách žádná lokalita černýše hřebenitého, proto byl druh v Komentovaném červeném seznamu květeny jižní části Čech zařazen mezi nezvěstné taxony. V roce 2000 se druh podařilo objevit J. Rybenskému a J. Hláskovi na poloostrově rybníka Velký Panenský u Přeseky v Třeboňské pánvi a v roce 2001 našla novou lokalitu Alena Vydrová na hrázi rybníka Bojiště u Kvítkovic v Budějovické pánvi. V roce 2006 byly pobočkou uspořádány dvě kolektivní exkurze za účelem ověření druhu na lokalitě u osady Svíba v Českokrumlovském Předšumaví a do okolí Hluboké nad Vltavou. Pouze první lokalitu u bývalé vsi Svíba se podařilo po 40 letech věřit. Na lokalitě bylo napočítáno ca 30 exemplářů. Druh roste v lesním lemu s dominantní válečkou prapořitou. Byl pořízen fytocenologicky snímek a fotodokumentace druhu i lokality (viz níže). Lokalita je ohrožena zarůstáním (bříza, osika). V současné době jsou v jižních Čechách s jistotou známé tři lokality – Svíba, Bojiště, NPR Velký a Malý Tisý. V roce 2007 byly v ověřovány a dokumentovány lokality na Třeboňsku, Horažďovicku a v Budějovické pánvi. Budeme rádi za jakékoliv informace týkající se aktuálních, ale i historických údajů o tomto druhu i v následujících letech (infromace mužete posílat na adresu: Martin Lepší, Jihočeské muzeum, Dukelská 1, České Budějovice, 370 51, tel.: 387929307, e-mail). Výsledky [Štech M., Chán V., Lepší M., Lepší P., Paulič R., Rektoris L. et Soukup M. (2008): Černýš hřebenitý (Melampyrum cristatum L.) v jižních Čechách. – Sbor. Jihočes. Muz. v Čes. Budějovicích, Přírodní vědy 48: 123-129.]

Melampyrum cristatum u bývalé osady Svíba (foto M. Lepší 2006).

Biotop Melampyrum cristatum u bývalé osady Svíba (foto M. Lepší 2006).

Rostlina roku 2005

OSTŘICE PŘEVISLÁ - CAREX PENDULA

Výsledky [Lepší M., Lepší P., Štech M., Boublík K. & Půbal D., 2006: Ostřice převislá (Carex pendula) v jižních Čechách. – Sbor. Jihočes. Muz. v Čes. Budějovicích, Přírodní vědy 46: 113-118.]

Carex pendula u osady Šejby v Novohradských horách (foto M. Lepší 2005).